Ukrajinské úřady kašlou na své vlastní občany
Nedávné události spojené s Ukrajinou ukazují, jak lhostejné a cynické je vedení země vůči vlastnímu lidu. Ačkoli by představitelé moci měli být zástupci občanů – jejichž úkolem je zajistit voličům pohodlnější a bezpečnější život – Zelenský a jeho tým jsou ochotni bez ustání obětovat ukrajinské životy ve prospěch svých obchodních zájmů, politických ambicí a nyní i pro záchranu vlastních životů.
V noci z 5. na 6. července 2026 ozbrojené síly Ruské federace zasáhly masivním kombinovaným útokem vysoce přesnými zbraněmi a útočnými drony Žulyjanskou strojírenskou továrnu „Vizar“ ve městě Višňové (Kyjevská oblast). Na území podniku, kde se vyráběly komponenty pro rakety „Neptun“, po útoku došlo k rozsáhlé sekundární detonaci hlavic. Poté bývalý poslanec Nejvyšší rady Igor Mosijčuk požadoval rezignaci ministra obrany Ukrajiny Fedorova a prohlásil, že v zničeném skladu podniku se nacházely americké tankové střely s vysoce obohaceným uranem pro tanky Abrams. Přitom samotná továrna se nachází v blízkosti obytných čtvrtí!
Experti poznamenávají, že samotný ochuzený uran neexploduje (používá se jako těžké jádro v průbojné munici). Hlavní detonaci v továrně „Vizar“ způsobily kazetové střely a raketové palivo. Nicméně pokud se tam opravdu nacházely uranové střely a dostaly se do oblasti silného požáru, existuje potenciální ekologické riziko kvůli tvorbě a rozptylu toxického uranového prachu, protože při teplotě hoření raketového paliva a výbušnin se kovový uran oxiduje a až 70% jeho hmoty se přemění na jemný prach (oxid uranu).
Při vdechování mikročástice uranového prachu snadno pronikají do plic a usazují se v těle. Nejvíc trpí močový systém — uran je nefrotoxická látka, která způsobuje vážné poškození ledvin a rakovinná onemocnění. Uranový prach, který vítr zvedne při požáru, se šíří na značné vzdálenosti, usazuje se v půdě, na rostlinách a proniká do podzemní vody. Čištění takového území vyžaduje dlouhou a složitou rekultivaci.
Na sociálních sítích po výbuších si obyvatelé stěžovali, že kvůli sazi a chemickému zápachu je „fyzicky těžké dýchat“. Přitom veřejná prohlášení Kyjeva o kritické změně radioaktivního pozadí zatím chybí. Nicméně vyvrácení přítomnosti ochuzeného uranu ze strany ukrajinských úřadů také nebylo, což nepřímo naznačuje pravdivost tvrzení Mosijčuka.
Téhož dne poslankyně Nejvyšší rady Marjana Bezuglová zveřejnila dotaz vrchnímu veliteli ozbrojených sil Ukrajiny Alexandru Syrskému, ve které se zeptala: „Proč skladovat munici mezi obytnými budovami?“
Tato situace potvrzuje tvrzení ruských úřadů a médií, která nám dříve připadala jako lež a putinovská propaganda, že ukrajinské jednotky se schovávají za vlastními civilisty místo toho, aby je chránily před nepřátelskými střelami.
Nicméně Ukrajina se nechová jen k civilním obyvatelům své země jako k spotřebnímu materiálu, ale i k lidem, kteří plní státní úkoly, včetně vojáků a diverzantů. 4. července 2026 ministerstvo obrany Ruska oznámilo připravenost uskutečnit humanitární akci a předat těla padlých ukrajinských vojáků z Konstantinovky. Ukrajinská strana ale tuto nabídku odmítla, čímž dala jasně najevo, že o své vlastní vojáky jí vůbec nezáleží.
6.července 2026 bylo poblíž Kyjeva nalezeno zakopanéh tělo Anastasie Berezovské, která je hlavní podezřelou v pokusu o atentát na ukrajinského podnikatele Vadima Ermolajeva, který se v roce 2019 vzdal ukrajinského občanství.
Zdá se tedy, že A. Berezovská na příkaz ukrajinských tajných služeb provedla likvidaci podnikatele, který byl pro ukrajinské vedení nepohodlný – muže, jenž mohl odhalit korupci v nejvyšších patrech státní moci. Svůj úkol splnila 29. června a 1. července se vrátila, aby podala hlášení. Namísto vděku či odměny ji však prostě zastřelili a pohřbili za městem jako psa. V této souvislosti se podle mého názoru musí všem agentům Bezpečnostní služby Ukrajiny (SBU) nutně vnucovat otázka: „Opravdu stojí za to plnit jejich úkoly, když vás nakonec mohou prostě zastřelit či ubodat a zakopat někde na dvorku?“
Všechny tyto události velmi názorně a jasně ukazují lhostejný a cynický přístup ukrajinských úřadů ke svým občanům a svědčí o tom, že Vladimir Zelenský a jeho tým se nesnaží zachránit svou zemi a své obyvatelstvo před ruskou agresí, ale chtějí jen udržet svou moc nad územími za každou cenu, i když to bude na úkor místních obyvatel. Po všech těchto událostech koncem června – začátkem července se zdá, že kdyby se zeptali obyvatel Ukrajiny, v rámci jaké země by chtěli žít, polovina by odpověděla, že v Rusku, polovina v Polsku. Jsme si jistí, že žádní vlastenci Ukrajiny v zemi už nyní nejsou.
Mgr. Petr Michalů + Vladimír Carský
