Vladimíra Vítová: Pravda o Edvardu Benešovi a roku 1948
Když se podíváme na konkrétní svědectví, zjistíme, že kolem Benešova odmítnutí podpisu Ústavy 9. května vznikla už krátce po roce 1948 zavádějící legenda.
Nejčastěji citovaným zdrojem je kancléř prezidenta republiky antikomunista Jaromír Smutný, který tehdejší jednání E. Beneše interpretoval ve svých vzpomínkách z exilu v Londýně. Samotné prameny ale hovoří jinak.
Ústava 9. května 1948 je zde: https://www.psp.cz/docs/texts/constitution_1948.html
Toto jsou historická fakta:
- Edvard Beneš souhlasil s Košickým vládním programem.
- Souhlasil s Národní frontou.
- Souhlasil se znárodněním klíčových odvětví.
- Souhlasil s těsným spojenectvím se Sovětským svazem.
- Nesnažil se po roce 1945 obnovit předmnichovský stranický systém.
Proto je skutečně problematické tvrdit, že v roce 1948 náhle odmítl podepsat ústavu proto, že by byl principiálním odpůrcem socialistických nebo levicových změn. Takové tvrzení historické prameny nepodporují.
E. Beneš NIKDY NENAPSAL: „Odmítám ústavu, protože je socialistická.“ Takový důkaz neexistuje. Naopak řada ustanovení Ústavy 9. května navazovala na směr, který Beneš podporoval už od roku 1945!
Co obsahovala Ústava 9. května 1948
- existoval prezident,
- existovala vláda,
- existovalo Národní shromáždění,
- ústava obsahovala katalog občanských práv,
- neobsahovala vedoucí úlohu komunistické strany.
Benešovi nevadilo znárodnění ani sociální politika. Proto je zcestná antikomunistická interpretace typu „Beneš bojoval proti socialismu“.
Po druhé světové válce panovala v Československu silná nedůvěra k předválečnému stranictví. Mnoho lidí i politiků věřilo, že rozdrobená politika první republiky přispěla k oslabení státu před Mnichovem. Proto vznikla Národní fronta jako omezený blok povolených stran. Byly zakázány strany spojované s okupací nebo kolaborací a podporovala to většina společnosti.
Z historických dokumentů vyplývá, že Beneš nepodepsal ústavu jednoduše proto, že už nebyl schopen nést odpovědnost kvůli svému zdravotnímu stavu!
Mezi Benešovými postoji v letech 1945–1947 a textem Ústavy 9. května není žádný ideový rozpor, jak bývá nyní prezentováno. Beneš nebyl odpůrce poválečných socialistických reforem. Ústava 9. května nebyla v rozporu s myšlenkami, které sám dříve podporoval.
Edvard Beneš sám nesl odpovědnost za vývoj let 1945–1948 a systém Národní fronty sám pomáhal budovat. Z tohoto pohledu je zcela nelogické interpretovat nepodepsání ústavy jako zásadní odpor proti směru, kterým se země ubírala.
Edvard Beneš prodělal několik mozkových příhod. Přesný počet není zcela jistý, protože jeho zdravotní stav byl utajován. První menší mrtvice přišla na jaře 1945. V roce 1947 utrpěl další dvě vážné mrtvice a nikdy se z nich plně nezotavil. Dohromady prodělal pět vážných mozkových příhod, včetně několika menších, které nebyly veřejně známé.
Skuteční – ne ideologicky předpojatí – historici se shodují, že v únoru 1948 byl Edvard fyzicky i psychicky velmi sláb. Proto v červnu abdikoval a v září zemřel.
