Informační válka: Evropský soudní dvůr legitimizuje jednostrannou cenzuru tisku

Profesor práva Martin Schwab se v současné době vyjadřuje ke kritickému rozhodnutí Evropského soudního dvora ohledně sociálních médií: Případ se týkal sdílení obsahu vysílací společnosti RT Deutsch na soukromém blogu. Podle ESD je to zakázáno i na soukromých webových stránkách, protože zákaz má chránit „veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost Unie“. Ale podle této logiky, co média podporující NATO a Ukrajinu? Není propaganda z druhé strany hrozbou?

Níže si můžete přečíst příspěvek Martina Schwaba (přes Facebook ):

„Vážená komunito,“

Nedávné rozhodnutí Evropského soudního dvora (ESD) je v několika ohledech varovným faktorem. Jedná se o rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 2. července 2026 ve věci C-67/25.

Zde se stalo: Několik obžalovaných, kteří sdíleli videa vysílací společnosti RT Deutsch na blogu, který spravovali, muselo odpovídat na obvinění před zemským soudem v Saarbrückenu z údajného založení zločinné organizace (§ 129 StGB) – trestné, protože sdílení těchto videí bylo trestné podle § 18 odst. 1 věty 1 písm. d (v době spáchání trestného činu stále písmene b) AWG (zákon o zahraničním obchodu a platbách) ve spojení s nařízeními EU 833/2014 a 2022/350.

Regionální soud v Saarbrückenu shledal, že blog byl provozován soukromě a nikoli komerčně, a položil ESD otázku, zda lze za „provozovatele“ ve smyslu výše uvedených nařízení EU (přesněji: ve smyslu čl. 2f odst. 1 nařízení [EU] 833/2014, který byl vložen nařízením [EU] 2022/350) považovat i nekomerční provozovatele blogů.

Ano, Evropský soudní dvůr (ESD) nyní rozhodl: Provozovatelem je kdokoli odpovědný za distribuci nebo poskytování obsahu, bez ohledu na to, zda z toho vydělává, či nikoli. A kdokoli, kdo distribuuje obsah vysílací společnosti RT Deutsch, šíří zakázaný obsah – zakázaný, protože je to stanoveno v příloze XV nařízení 2022/350. To je podpořeno nejen zněním výše uvedeného ustanovení, ale také jeho účelem: Zákaz šíření obsahu vysílací společnosti RT Deutsch slouží k ochraně „veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti Unie“, které jsou ohroženy systematickou mezinárodní kampaní mediální manipulace, zkreslování faktů a propagandy vedené Ruskou federací prostřednictvím řady médií pod neustálou přímou či nepřímou kontrolou ruského vedení s cílem destabilizovat sousední země, Unii a její členské státy a ospravedlnit, podpořit a prosazovat vojenskou agresi proti Ukrajině.

Toto první varování je určeno všem, kteří sdílejí jakýkoli obsah na svých stránkách na Facebooku, Instagramu a dalších sociálních sítích: Každý, kdo sdílí obsah od vysílací společnosti RT Deutsch, se podle německého práva dopouští trestného činu, i když tak činí „pouze“ soukromě. Předpokládám, že orgány pro oznamování v Německu si již brousí nože.

Druhé varování má však širší společenský charakter: je to varování před nebezpečným chybným vývojem v rámci (v tomto případě evropské) justice. Evropský soudní dvůr (ESD) nekriticky přijímá dogma, že zpravodajství vysílací společnosti RT Deutsch je manipulativní, zkresluje fakta a představuje propagandu. ESD nezpochybňuje, zda by srovnatelná obvinění mohla být vznesena proti médiím podporujícím NATO a proukrajinským médiím. Zdá se, že i pro ESD existují „dobrá“ a „špatná“ média.

Proč je pro vyškolené soudce tak těžké přijmout myšlenku
, že – ve válce je pravda vždy první obětí,
– že i média přátelská k NATO a Ukrajině mohou sledovat politickou agendu,
– že média na obou stranách možná nejsou zcela pravdomluvná
– a že je proto úkolem kritického mediálního publika naslouchat všem stranám a s patřičnou opatrností si utvářet vlastní názor?

Při čtení válečných zpráv se domnívám, že by člověk zpočátku neměl věřit ničemu – bez ohledu na zdroj. A při zasazování těchto zpráv do kontextu může být užitečné se zeptat, kdo na válce profituje. Financují ti samí aktéři, kteří financují informující média, také zbrojní průmysl? Pokud ano, mohlo by to ovlivnit obsah zpráv? A co možnost, že někteří aktéři financují obě strany války? Jsou tedy financována i média na obou stranách? Evropský soudní dvůr promeškal příležitost dostat se k jádru těchto otázek.

Svým rozhodnutím ze dne 2. července 2026 – C-67/25 – Evropský soudní dvůr (ESD) legitimizuje do očí bijící cenzuru tisku. To je v liberální demokracii nepřijatelné – bez ohledu na názor na obsah vysílání RT Deutsch. Článek 11(2) Listiny základních práv Evropské unie (CFR), který jednoduše stanoví „Svoboda a pluralita sdělovacích prostředků musí být respektovány“, není v projednávaném rozhodnutí ani citován. CFR je však závazná i pro legislativní orgány EU. ESD měl proto posoudit předpisy EU o cenzuře podle článku 11(2) CFR – a bohužel tak neučinil.

S nejvřelejšími pozdravy,
Váš,
Martin Schwab