Jan Campbell: Jak se mění svět a člověk (1)

Rychlé dění ve světě mě vybízí rozdělit popis změn světa a člověka na několik částí: Jak se mění svět a člověk – tři části), jimž bude odděleně následovat Reset a jeho spoluautor (Schwab) a Není patent, jako patent.

Davoské (zlé) sny

Zasedání Světového ekonomického fóra (WEF) 2022 dominuje v jazyce globalistů ruská agresivní válka. Prezident Zelenskyj, hlásná trouba západně orientovaných Ukrajinců, jak indikuje jedno z jeho hlášení, je připraven svými vychovateli na odchod do jiného světa. Tvrdošíjně deklaruje své požadavky, přestože USA, EU a Ukrajina se nemohou podle The New York Times dohodnout, jaké jsou jejich cíle v konfliktu a jak jej ukončit. Přestože ví, že ani prohlášení kancléře Scholze v Davosu o údajné prohře strategických cílů Putina, nutnosti jeho poražení a nepřijetí podmínek vítěze vojenského konfliktu nepřinutí Kreml změnit své cíle – denacifikace a demilitarizace území, dnes nazývaného Ukrajina. Prezident Zelenskyj i jako herec-komik ví, že čelí delší rozhodující bitvě, kterou nemůže vojensky a politicky ani s pomocí suflérů z USA a UK bez plnohodnotného vstupu NATO do hry, vyhrát.

Na prahu této bitvy s několika pauzami a s pomocí vystrašeného syna ředitele Ravenburgské filiálky hospodářsky a politicky významné společnosti Escher-Wyss zveřejněním fotografií své vily na internetu, šéfa WEF Klause Schwaba, Zelenskyj přešel práh bývalého Ruského domu v Davosu. V něm distančně otevřel výstavu o ruských válečných zločinech. Výstava má vyzývat Západ, aby nezapomněl. Podobně Západ nemá zapomenout na požadavek ministra zahraničí Kuleby. Podle jeho prohlášení ukrajinské jednotky nyní naléhavě potřebují raketové systémy s vícenásobným odpalováním (MLRS) a proto západní země by tyto systémy měly poskytnout co nejdříve. Mohu odpovědět dvěma zkratkami: MLRS a ASAP, řekl ministr zahraničí v angličtině a zapomněl doplnit vysvětlení chování svého podřízeného velvyslance v SRN vůči kancléři Scholzovi, jak je možné, že ochota obyčejných Ukrajinců bojovat padá, a proč se v náboženstvích rozlišuje mezi prominutím a nezapomenutím. Zločiny nebudou zapomenuty, podobně jako nebývají zapomenuty podnikatelská dostižení a mnohé zlé sny.

Jeden z nich představuje sdělení generálního ředitele Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) Rafaela Grossi na WEF v Davosu. Ten prohlásil, že v Záporožské jaderné elektrárně v Energodaru jsou obrovské zásoby jaderného paliva: cca 30 tun plutonia a 40 tun obohaceného uranu (stupeň obohacení nebyl sdělen, poznámka autora). Uvedl, že agentura chce mít jistotu, že se zásoby neztratí a vyjádřil naději, že zástupci agentury se budou moci do jaderné elektrárny vypravit, aby se o tom přesvědčili, neboť tato otázka mu nyní nedává spát. Pan generální ředitel Grossi nějak zapomněl, že JE Energodar je a zůstane pod kontrolou RF, a proto jeho obavy o spánek jsou liché.

Liché nejsou obavy z prohlášení trioa Stoltenberg, von der Leyen a Borrel. Putin chtěl na svých hranicích méně NATO. Teď dostane víc, hlásal Stoltenberg, aniž by řekl, v jakém stavu a jakým směrem se bude ubírat NATO po rozšíření o Švédsko a Finsko a případné výměně prezidenta USA po volbách v listopadu do Kongresu nebo pozdějších prezidentských volbách. Zatím co von de Leyenová ostře kritizovala RF mistr bezzubé evropské diplomacie Borrel prohlásil, že Evropa může využít nejen měkkou sílu, ale také tvrdou sílu, ne nutně vojenskou. Samozřejmě ve svém vlastním zájmu a podle vlastního EU narativu. Pro ten ale nenabídl žádný návod.

Co znamená použití tvrdé síly, dokázal 24. května 18letý Salvador Romas palbou na základní škole v Yuvaldu v Texasu v USA. Podle posledních údajů bylo zabito 19 dětí, dva dospělí a 17 zraněných. Není proto divu, že téměř všichni vystupující na WF potvrdili, že pokrytecká radost z nočních radovánek, vůle loutek s možností spojit se, aby se zabránilo škodám u loutkovodičů, vystřídala v letošním Davosu nezvyklá míra bezradnosti, agrese, pochybností a přání, co nejrychleji porazit Putina a RF, aby mohl být udržen dolar a nastolen mír. Ten, než vstoupí do našich životů, bude vyžadovat odpovědět na otázku platnou pro nás, změněné WEF a elity.

Jak se mění svět a člověk

Na cestě k jedné z odpovědí neuškodí udělat si pauzu a uvědomit si, že v roce 1970 objevili vědci v tajné jeskyni na břehu Nilu originál Jidášova evangelia. Originál byl považován za navždy ztracený. Křesťanští apologeti jej ve svých textech zmiňovali již ve třetím století našeho letopočtu, ale Vatikán existenci dokumentu v zásadě neuznával. Mezitím byla prokázána pravost rukopisu. Jednomu objevu, následoval druhý. Byl nedávno učiněn v Turecku. Barnabášovo evangelium, napsané v asyrštině, bylo katolickým duchovenstvem prohlášeno za nekanonické. To znamená, že katolíci veřejně přiznávají manipulaci s fakty vhodnými pro kanonickou Bibli. Není proto divu, že Vatikán zakázal jeho studium a čtení a zapomněl připomenout tajné vatikánské archivy, jejichž existenci přiznal papež Lev XIII. až v roce 1881. Kdo ví, co se v temných kobkách nejnábožnějšího městského státu světa skutečně skrývá, ať napoví. Podobný zákaz přestavuje marná snaha politických loutek s pomocí manipulace přinutit občany věřit jenom a pouze jejich pravdě. Proč marná snaha? Kniha žalmů, příspěvek autora – Pravda vylézá ze studně a příspěvek Jana Kellera – Nejzáludnější z dezinformací nabízejí návod k odpovědi a nutí k zamyšlení nad tématem a názvem příspěvku.

Jaké změny může člověk podstoupit, aniž by se stal někým jiným?

Pokud degenerativní onemocnění paralyzuje vaše tělo, je zřejmé, že jste to stále vy, kdo existuje v tomto transformovaném stavu. Ale co když nemoc změní vaši mysl, zhorší vaši paměť nebo způsobí radikální změnu osobnosti? Bylo by toto nové já úplně jinou osobou než ta, která existovala před transformací? Aktuální příklad: člověk odchází do války, kde zažívá velké hrůzy a po návratu jeho rodina zjistí, že je úplně jiný člověk, než byl před odchodem.

Z osobní zkušenosti s transformovaným já několika mně osobně známých účastníků války na Kavkazu a traumatických příběhů v Centrální Asii vím, že rodina považuje za samozřejmost pokračující existenci muže, který odešel a pak se vrátil domů. Trápí je však, že se změnil natolik, že je nerozpoznatelný jinak než vnějším vzhledem. Podobně je tomu v případě degenerativní nemoci: pokud byste to nebyli vy, kdo existoval v důsledku toho, pak by vaši blízcí neměli důvod truchlit nad vaším stavem tak, jak to obyčejně dělají. Otázka: Co máme na mysli, když říkáme, že nemoc (včetně covid-19, karanténa, strach a deprese z trestu za jiný názor), válka, užívání drog, rozvod nebo zkušenost blízké smrti z vás udělala jinou osobu?

Odpověď není jednoduchá. Pro její nalezení doporučuji mj. seznámit se s transformační zkušeností. Tu dokumentuje tvrzení některých rodičů o tom, že byli zásadně změněni prvním pohledem na své novorozené dítě. Mnozí filozofové, k nimž se řadí John Locke, se pokusili objasnit tento druh situace tím, že rozlišovali mezi pokračující existencí lidských bytostí a existencí osob, kterými lidské bytosti jsou. Locke například motivuje toto rozlišení tím, že nabízí představit si případ, kdy je duše prince přenesena do těla ševce. Předpokládejme, že švec má nyní všechny základní psychologické vlastnosti, které měl princ předtím. Můžeme říci, že tento muž (lidská bytost) se nějakým způsobem stal jinou osobou? Podobně se lze tázat o vojákovi, který se vrátil domů z války. Údiv rodiny je reakcí na změny v člověku, kterého znali, osobě, která odešla a která již neexistuje. Otázka: Může transformační zkušenost nebo degenerativní onemocnění změnit osobu jakou jste, aniž by vás tím učinila jinou lidskou bytostí? Pokus o jednu z odpovědí nabízí druhá část příspěvku. Souhlasu netřeba.

Jak se mění svět a člověk (2)

Transformační zkušenost

Aby se něco mohlo hodnotit jako transformační zkušenost, to něco musí být jak epistemicky, tak osobně transformativní. Příklady zahrnují užívání určitých drog, cestu do vesmíru, válku, zabití někoho, duchovní znovuzrození, utrpení závažné fyzické nehody, ale i propad mýtům, včetně politických, hospodářských a závislosti na konzumu, zábavě a dalších. Většinou se jedná o následky nekritického myšlení, mluvy a chování člověka. Jinými slovy formulováno: transformační zkušenost může být téměř cokoli, co člověka zavede na jiné místo, než kde byl předtím. Každá zkušenost může být charakterizována jako transformativní, pokud se jedná o jednosměrnou cestu bez možnosti návratu do předchozího stavu. To znamená, že prakticky všechny zkušenosti by měly být považovány za transformativní. Dokonce i druhý porod, který není obvykle charakterizován jako transformativní. Proč? Protože existuje odlišnost od prvního a tři neznámé: 1) Jak moc by vás nová zkušenost mohla vzít na jiné místo. 2) Jak vypadá a jaké následky může mít jiný stav mysli? 3) Ne vždy se 100% dobrovolně rozhodneme podstoupit transformační skoky, protože ve skutečnosti jsme i pod vnějším tlakem. Příklad: Změny způsobené hormony v přípravě ženského těla na porod a samotného ženského těla indikují, že ne vždy se jedná o sebevědomé a racionální rozhodnutí podstoupit transformační zkušenost.

Proč lidé řídí svět

Profesor historie Yuval Noah Harari – autor knihy Sapiens: A Brief History of Humankind, hebrejsky, 2011, česky Sapiens: Úchvatný i úděsný příběh lidstva ISBN: 978-80-7335-388-9, 2014 vysvětluje, proč lidé ovládli Zemi. Populárně naučnou formou se zamýšlí a spekuluje nad vývojem lidstva – od první buňky až k budoucím kyborgům. Pro snazší porozumění připomínám, že před cca 70 000 lety byli lidé bezvýznamnými zvířaty. Nejdůležitější věc, kterou je třeba uvědomit si o prehistorických lidech je, že nebyli důležití. Jejich dopad na svět byl velmi malý, menší než u medúz, dudáků nebo čmeláků. Dnes však tuto planetu ovládají viditelní, méně viditelní a neviditelní lidé, kteří si myslí, že jsou důležití a dávají nám to patřičně najevo. Přitom zamlčují vysvětlení, jak se dostali k vládnutí, jaké je tajemství jejich úspěchu, které je a nás s nimi změnilo z bezvýznamných opic na domnělé vládce světa. Proto často hledáme rozdíl mezi námi a zvířaty na individuální úrovni. Věříme, že na lidském těle nebo mozku je něco zvláštního, co činí každého jednotlivého člověka mnohem lepším než je pes, prase nebo šimpanz. Ale zástupným faktem je následující: Pouze Homo sapiens může spolupracovat extrémně flexibilním způsobem s nesčetným počtem cizinců.

Šimpanzi jeden na jednoho nebo deset na deset mohou být lepší než my. Ale kdybychom organizovali boj a postavili 1 000 Homosapienů proti 1 000 šimpanzům zjistíme, že Homosapienové snadno zvítězí. Proč? Protože 1 000 šimpanzů nikdy nemůže efektivně spolupracovat. Harari uvádí příklad: Dejte 100 000 šimpanzů na Wall Street nebo Stadium a výsledkem bude chaos. Dejte tam 100 000 lidí a objeví se obchodní sítě a sportovní soutěže. Co to znamená? Především jedno: Spolupráce nemůže být samozřejmě vždy příjemnou. Dokazují to aktuální formy krize a všechny hrůzostrašné události a věci, které lidé dělají po celou svoji historii. Vše je produktem spolupráce. Věznice, jatka a koncentrační tábory jsou systémy masové spolupráce. Šimpanzi nemají věznice, jatka ani koncentrační tábory. Nabízí se otázka: Jak je možné, že Homo sapiens sám je schopen spolupracovat ve velkém počtu, ať už za účelem hraní, obchodu, boje nebo zabití údajného nepřítele? Odpověď je jednoduchá: Je to kvůli naší schopnosti představit si. Tj. je to naše představivost. Proč se o ní zmiňuji?

Víra a síla příběhu

Můžeme spolupracovat s mnoha i cizími lidmi, protože můžeme vymýšlet fiktivní příběhy, šířit je a přesvědčit miliony, aby v ně věřili. Dokud všichni věří ve stejné fikce, všichni se řídí stejnými zákony, můžeme účinně spolupracovat. To je něco, co mohou udělat pouze lidé. Nikdy nemůžete přesvědčit šimpanze, aby vám dal banán slibem, že po smrti půjde do šimpanzího nebe a tam dostane nespočet banánů za své dobré skutky. Žádný šimpanz nikdy neuvěří takovému příběhu. Pouze lidé věří takovým příběhům. To je důvod, proč lidé vládnou světu, zatímco šimpanzi jsou zavřeni v zoologických zahradách a výzkumných laboratořích.

Je poměrně snadné akceptovat, že sítě spolupráce jsou založeny na fiktivních příbězích. Lidé společně staví, jdou na křížovou výpravu nebo do války, protože věří stejným příběhům o Bohu, nebi nebo své výjimečnosti. Totéž však platí o všech ostatních typech rozsáhlé lidské spolupráce. Například právní systémy. Dnes je většina právních systémů založena na víře v lidská práva a pravdu. Ale lidská práva jsou fikce, stejně jako Bůh, Nebe a pravda. Ve skutečnosti lidé nemají žádná práva, stejně jako šimpanzi nebo vlci nemají žádná práva. Pitva člověka nevyjevuje žádná práva. Jediné místo, kde existují lidská práva, jsou příběhy, které si vymýšlíme, vyprávíme a předáváme. Lidská práva mohou být velmi přitažlivým příběhem, ale pouze příběhem. Podobně je tomu v případě výjimečnosti a v politice. Stejně jako bohové, lidská práva a výjimečnost, i národy jsou fikce. Hora je něco skutečného. Můžeme ji vidět, dotknout se jí, cítit jí. Ale USA, EU nebo ČR nejsou fyzickou realitou. Nemůžete je vidět nebo dotknout se jich, ani je cítit, pokud vás netrestají z pozice moci represivních výkonných elit.

Podobně je tomu s hospodářskou spoluprací a libovolnou bankovkou. Nemá sama o sobě žádnou hodnotu. Nemůžete ji jíst, pít ani nosit. Přesto existují vysoce placení vyprávěči, kteří se snaží, abychom věřili, že tento kus papíru má hodnotu například 1 kg chleba. Dokud miliony lidí věří tomuto příběhu, tak ten kus papíru má opravdu hodnotu 1 kg chleba. Věc má ale svůj háček. Zajděte do obchodu, pokuste se předat bezcenný kus papíru úplně cizímu člověku a na oplátku požádejte dostat chleba. Zkuste to udělat se šimpanzem. Jaký bude výsledek a co z něho vyplývá? Peníze jsou pravděpodobně nejúspěšnější fikcí, kterou kdy lidé vynalezli. Ne všichni lidé věří v Boha, v lidská práva, výjimečnost národa, EU, ČR nebo mír. Jeví se mi ale, že všichni věří v peníze a v bankovku. Dokonce i teroristi, zrádci a loupežníci, individua a státy. Můžete nenávidět náboženství, americkou či EU, Ruskou nebo Čínskou politiku a kulturu, přesto ale budete věřit příběhu o bankovkách a nebudete mít nic proti němu, ani levnou záměnu. Co vyplývá z tohoto krátkého zamyšlení?

Zatímco všechna ostatní zvířata žijí v objektivním světě řek, stromů, opic apod., lidé žijí v duálním světě. V našem světě jsou řeky, stromy a opice jako objektivní reality na jedné straně, na druhé straně existují předstírané reality, zahrnující fiktivní entity. K nim patří spojenectví USA a EU, peníze (dolar, euro apod.) a lidská práva, abych jmenoval tři příklady. A jak plyne čas, tyto fiktivní entity se stávají mj. díky víře stále mocnějšími. Dnes jsou na dobu přechodnou nejmocnějšími silami na světě, protože i samotné přežití stromů, řek a zvířat nyní závisí na přáních a rozhodnutích fiktivních entit. USA, RF, ČLR, WB, MMF, WHO a podobné entity existují pouze v naší vlastní představivosti. Výsledkem rozhodnutí zmíněných fiktivních entit je mj. pandemie strachu z Covid-19, 4IR, Velký reset, Zelený úděl, testování reakce lidí na opičí neštovice, záměna vojenské operace slovem válka, ale i blokování státních rezerv údajně nepřátelského státu. Blokování státních rezerv ve své podstatě ale znamená pokus o loupež a obchod s ukradeným zbožím. To je ve většině demokratických států trestné, pomalu a jistě ne však v USA, UK, EU a dalších státech, které se snaží změnit režim v RF a ukončit vojenský konflikt na Ukrajině. V něm se proto nejedná o Ukrajinu, ale především o změnu klíčové trojdílné fiktivní entity euroatlantické civilizace: USA, dolar a finanční systém, založený na strachu z vojenské moci USA a z ní vynucené poslušnosti a důvěře.

Snaha o změnu zmíněné fiktivní entity započala proces, který nelze zastavit a v jehož průběhu se již rodí nový světový politický a hospodářský systém. Kdo ví, jak se zvyk stává zlozvykem a jak těžké je zlozvyku se zbavit, neměl by mít problém pochopit, že nelze žít věčně na dluh, beztrestně klamat a korumpovat, a neměl by mít problém pochopit ducha doby (Zeitgeist). Souhlasu netřeba.

Jak se mění svět a člověk (3)

Ty a já, on a ona

V kontextu ducha doby, víry, síly příběhu a změn zacházet s konceptem osobnosti jako s něčím zcela abstraktním a metafyzickým není správnou odpovědí. Proč? Protože koncept člověka musí být úzce spjat s naším používáním slov ty a já, a on a ona. Při zvažování, zda podstoupit transformační zkušenost nebo ne, v sázce je odpověď na otázku: Potřebuji se stát takovým nebo ne a proč? Ze stejného důvodu není pochyb o tom, že muž, který se vrátí z války, dluží všechny stejné dluhy jako muž, který odešel. Je ženatý se stejnou ženou, jako před odchodem do války a tak dále. Pokud je koncept člověka vůbec k něčemu dobrý, musí to být to, co stojí jako základ takových úsudků. Nabízí se otázka: Co tedy skutečně myslíme, když o někom říkáme, že tento jedinec není stejná osoba jako předtím (například 1989), než se dostal k moci nebo k penězům (například po roce 1990 nebo po volbách)?

Existuje jednoduchý vzorec s výkonnou funkcí pro vytvoření transformačního zážitku, včetně učebního. Tzv. BOOM + pauza + reflexe. Přičemž nejběžnější definici pro BOOM představuje výraz úžasné (amazing). Ten nabízí například Snapchat, WhatsApp, Facebook, Twitter, Instagram, TikTok, trauma a tabu, nebo pro někoho i tvrzení, že jsem egoista proto, abych mohl způsobovat radost druhým. Kdo chce vyzkoušet efekt, může pokusit se na okamžik uvést lidi do silného zážitku úcty, pro který nemají slova jak označit to, co zažívají. Nebo pokusit se zjistit u lidí, kteří jedí maso, zda si jsou vědomy utrpení, které způsobují. Nebo převyprávět traumatický příběh, zážitek apod.

Ze zjištění bude vyplývat potřeba vytvořit realitu, ve které budou různé druhy moci koexistovat, aniž by si navzájem způsobovaly utrpení. Rostliny jsou schopny získat své živiny ze slunce. Vývoj morálně rovnocenného způsobu, jak by Homo sapiens mohl získat výživu, aniž by způsoboval utrpení, se jeví být důležitým dlouhodobým cílem skutečné vědy. Indikuje to – podmíněně etiky – například práce vědců vyvíjejících laboratorně vytvořené maso, nebo práce zabývající se přírodě podobnými technologiemi a podobnými. Zmíněné vědecké práce představují cestu k řešení jedné z největších výzev doby: hlad, kontrola chudoby a vznik nové kultury výživy, vše jako část nového politického a hospodářského systému. S ohledem na životní zkušenost se mi jeví, že nový systém by měl být založen na principu 3E: ekologie, efektivita, ekonomika. Přednášel jsem na toto téma na univerzitě a popsal mj. i v příspěvku Implications of the quantisation of production factors zveřejněném v univerzitním sborníku a také v  Souhlasu netřeba (ISBN 978-3-00-052470-7). Podobné myšlenky zveřejnil Jeremy Rifkin v The Europen Dream: How Europe’s Vision of the Future Is Quietly Eclipsing the American Dream- Jeremy P. Tarcher, 2004, ISNB 1-585442-345-9 další osobnosti ze Západu a Východu.

Epocha osvojení vesmíru a UI

Nová éra průzkumu vesmíru bude zahrnovat široké využití umělé inteligence, robotických astronautů, kosmonautů a v neposlední řadě se budou šířit snahy vést války bez lidí. K zablokování využití prostoru pro válečné účely je zapotřebí inovací. O nich se hovořilo na konferenci věnované Dni kosmonautiky, která se konala v rámci festivalu Čas do vesmíru v moskevském planetáriu 12. dubna 2022. Není předmětem příspěvku podrobně referovat o konferenci, která by mohla být zneužita pro vymyšlený příběh představující propagaci RF.

Za zmínku ale stojí připomenout, že existují dva klíčové sektory a projekty, které mohou společnost posunout na vyšší úroveň: atomový a kosmický. Připomínám, že tyto sektory a projekty nyní zajišťují skutečnou suverenitu RF, nikoliv suverenitu na papíře. Pro doplnění připomínám také, že Igor Kurčatov říkával: Důvěra je důvěra, ale ověřit znamená ověřit. Sovětský jaderný projekt byl svého času realizován během pěti let. Bajkonur byl postaven za dva roky! A co vidím dnes? Na novém kosmodromu Vostočnyj je situace podle prezidenta Putina taková, že – Veškerá naděje spočívá v Generální prokuratuře. V RF a Evropě, účetní, byrokracie a tzv. efektivní manažeři porazili inženýry, výzkumníky a částečně i zdravý rozum.

Dnes platí, že je třeba opřít se především o technologie, které se rozvíjejí nejrychleji a které se používají v kosmických a atomových projektech. Jedná se například o počítačovou techniku, Moorův zákon (který je porušením Murphyho zákona), ale například i o vytvoření umělého oka podle lidského oka. Počítačové oko by totiž vidělo nesrovnatelně lépe než to naše, a k tomu ve zcela jiném rozsahu parametrů. Z uvedeného vyplývá například pro konflikt na Ukrajině několik poučení z mnoha:

1) Pozornost přirozeně nejprve přitahují technologie související s vojenskými akcemi, k nimž se řadí hromadné řízení velkého počtu dronů. Pro srovnání uvádím, že na jedné přehlídce v ČLR ukázali dron s člověkem uvnitř a stovky dronů kolem něj. Ty pracovaly na povel dronu s člověkem a podle předem stanoveného programu. Nevím, jak je na tom NATO nebo RF. 2) Díky vesmírným systémům jsou dnes karty hráčů známé. Na základě veřejně dostupných informací, včetně fake-news můžeme dojít k závěru, že již na Ukrajině směřujeme k válce bez lidí. Že nejslabším prvkem mnoha zbraňových systémů je člověk. Doba šíření z geostacionarni dráhy (tj. cca 40 tisíc km) 130 mili sekund, z dráhy 150 km nad Zemí je to 0,5 ms a z dráhy 500 km 1,67 ms. Pro paměť stačí znát, že rychlost světla 3×10 na 8 (m/s) = 300 (m/mikrosekundu). 3) Ukrajinská armáda velmi aktivně využívá možností (prý) civilního Starlinku. Pro RF to znamená například, neopakovat situace krymské války v letech 1853-56. Tenkrát při obraně Sevastopolu na souši padli vynikající velitelé ruského námořnictva. Proč? Byla totiž ignorována varování o nutnosti zcela odlišné logistiky, nahrazení plachetnic parníky a přechodu z hladko-hlavňových zbraní na puškové. 4) Nové technologie jsou stále dražší a brzo a rychle se zlevňují. Příkladem nechť slouží mobilní telefon. V něm máme to, co bylo nejprve vytvořeno pro strategické rakety a co představuje určitý druh crossoveru – jedinečné se stává cenově dostupným. 5) Největší objevy, které byly učiněny ve vědě o vesmíru, nesouvisí s pilotovaným průzkumem vesmíru. Jsou to exoplanety, černé díry, gravitační vlny, půda z asteroidu a přistání na odvrácené straně Měsíce. Jsou to důkazy pravdivosti Koroljovových představ a skutečnosti, že počítačové technologie změnily vesmírné aktivity. 6) Z uvedeného mála vyplývá, že důraz ve studiu, výzkumu a inovaci musí být kladen na zvýraznění, zpracování a pochopení. Jinými slovy: návrat k odpovědi na otázku, jak se podařilo SSSR proniknout do vesmíru? Nejprve Nikolaj Fedorov přišel s myšlenkou, že věda budoucnosti začne oživovat všechny lidi. Tato myšlenka dala podnět Ciolkovskému. Ten hledal odpověď na otázku, kde budou vzkříšení žít? Začal nejprve psát fantasy romány a poté formule. Pak vše skončilo v rukou učitelů. Perelmanova kniha Zábavný vesmír byla napsána v roce 1904. Popisuje lety na Mars, Venuši a Jupiter. Připomínám nedokončenou báseň Vladimira Majakovského Pátá internacionála z roku 1922 o dobytí vzdušného prostoru. Do třetice – film Let do vesmíru, který byl natočen v roce 1936.

Závěr

Ve Spojených státech existuje něco jako Výzkumný ústav pro lékařské a biologické problémy. Zabývá se mj. zdravím letců. Vědci analyzovali, jak bude probíhat přechod od třetí ke čtvrté generaci letadel a od čtvrté k páté. Při přechodu z třetí na čtvrtou generaci se ukázalo, že pouze třetina pilotů je schopna zvládnout nový letoun. Třetina pilotů, kteří přešli na letadla nové generace, ztratila během tří let leteckou způsobilost. Při přechodu ze čtvrté na pátou generaci letadel se počítá se zatížením 12 g a ukazuje se, že tělo toto zatížení (pravděpodobně) nevydrží. Podobné platí pro lety do vesmíru. Na začátku éry se myslelo, že je to naprosto v pořádku a bez rizika. Později bylo dokázáno, že po dvou nebo třech měsících letu do vesmíru se schopnosti dramaticky snižují. Tato skutečnost byla zkoumána a potvrzena vysláním silného kosmonauta na začátku a neustálým řízením jeho po třech měsících pobytu. Kdo ví, ať odpoví na otázky: Jak se naučíme řídit umělou inteligenci? Bude robot s UI moci sám sebe opravit nebo z jaké části?  O rizicích a přednostech UI a nutnosti chápat Planetu jako kosmickou loď letící velkou rychlostí ve Vesmíru, kterou nemůže konstruovat, řídit a ani udržovat polovzdělaný člověk bez etiky a morálky  v krvi, bude pojednávat jeden z příštích článků podle přísloví: Spěchej pomalu. Souhlasu netřeba.

Jan Campbell
27. 05. 2022