Učitelka z Havířova prý šířila ruskou propagandu, když dětem přehrála video s Jakubem Ziebou…
Učitelka z Havířova prý šířila ruskou propagandu, když dětem přehrála video s Jakubem Ziebou o tom, jak se cestuje do Ruska a jak se tam žije! Děti přitom na škole mají hodiny ruštiny a neměl to být problém! Jenže přišlo udání, na školu skočili rozlícení novináři z Prahy a ředitel školy to nedal a učitelku sundal! Návrat kádrování a psychologická likvidace učitelů v ČR jako z dob nástupu nacismu v Německu!
České školství se ocitlo na nebezpečné křižovatce, kde svoboda slova, pluralita názorů a elementární snaha o zprostředkování faktografických reálií prohrávají boj s hysterickou cenzurou a všudypřítomným strachem. Poslední skandál z Havířova, kde byla na Základní škole Karolíny Světlé profesně a lidsky dehonestována učitelka Lucie Švrčková, ukazuje děsivou realitu dnešní doby v plné nahotě.
Stačilo jedno anonymní udání a okamžitý, agresivní nátlak ze strany mainstreamových novinářů ze serveru Novinky.cz, aby se rozjela bezohledná mašinérie [1], která nápadně primitivně připomíná nejtemnější období našich moderních dějin. Jde nejen o možný trestný čin útisku učitelky podle § 177 trestního zákoníku, podle názoru právníka.
Útisk nastává v rodinném, pracovně-právním či jiném vztahu, kdy pachatel podřízenou či závislou osobu nutí, aby se chovala určitým způsobem (něco udělala, nebo se něčeho zdržela, nebo něco snášela, či něco zamlčela, třeba před dětmi), ale především jde o flagrantní selhání funkce školy. Škola má děti učit o světě, ne jim zatajovat, ne zamlčovat reálie, které se někomu politicky nehodí. Nucení učitelky, aby neinformovala děti učící se ruštinu o reáliích v Rusku, naplňuje podle právníka skutkovou podstatu útisku učitelky.
Učitelka, která chtěla žákům v rámci suplované hodiny a následně v hodině ruského jazyka ukázat čistě faktografické video o tom, jak se dnes reálně cestuje do Ruské federace, jaké jsou tam ceny a jak fungují elektronická víza, se stala obětí exemplárního trestu a veřejného lynče. Ředitel školy, zřejmě paralyzován strachem z mediální štvanice a z obvinění ze zaměstnávání rusofilky, a strachem o potenciální ztrátu vlastního místa, okamžitě kapituloval.
Namísto toho, aby se postavil za svou zaměstnankyni a hájil pedagogickou autonomii, učitelku fakticky profesně popravil. Oznámil, že občanskou výchovu již ona vyučovat nebude, udělil jí oficiální vytýkací dopis a uvalil na ni hospitační dozor. Každý, kdo v českém školství pracoval, velmi dobře ví, co takový krok v praxi znamená: je to promyšlený psychologický nátlak, vyhlášení války na pracovišti a jednoznačná výzva k odchodu ze školy.
Kriminalizace obyčejného cestopisu? Co skutečně žáci viděli?
Pojďme se podívat naprosto střízlivě na to, co vlastně bylo skutečným obsahem onoho „závadového“ materiálu, který vyvolal takové šílené pozdvižení. Autorem videa je Jakub Zieba, mladý plzeňský zastupitel, který momentálně zcela legálně žije, studuje a pracuje ve Volgogradu.
Společně se svým přítelem Robinem, který za ním přiletěl na návštěvu z České republiky, ve videu popisovali naprosto pragmatické, technické a faktografické detaily spojené s cestováním v dnešní geopolitické situaci. Zmiňovali zcela zřejmý fakt, že přímé letecké spojení mezi Evropskou unií a Ruskem neexistuje, a proto je nutné cestovat přes třetí země, jako je Turecko nebo Arménie. Plné nesestříhané video máte níže.
Detailně divákům vysvětlovali, jak si český občan může zařídit elektronické vízum, které stojí přibližně 2000 korun, a že celý tento proces není nijak administrativně složitý. Video dále obsahovalo záběry z běžného života, ukázky z restaurace a porovnávání reálií v Rusku a v ČR. Nešlo o žádné politické proklamace, neschvalovala se zde válka, nezaznívaly žádné výzvy ke genocidě ani k porušování zákonů
Jednalo se o čistou geografickou faktografii a reálie, které plně korespondují s výukou cizího jazyka – v tomto případě ruštiny – a s tématem cestování. Přesto mainstreamoví novináři z Novinek spustili hysterickou kampaň, označili obyčejný cestopisný vlog za nebezpečnou „kremelskou propagandu“ a vyrazili do Havířova zjednat „nápravu“. Výsledkem je zničená kariéra učitelky, která pouze chtěla žákům ukázat realitu světa za našimi hranicemi bez ideologických brýlí.
Masakr na sociálních sítích a nástup institucionálního strachu
Reakce veřejnosti na sociálních sítích na sebe nenechala dlouho čekat a spustila doslova názorový masakr. Lidé se okamžitě rozdělili na dva nesmiřitelné tábory, přičemž obrovská část veřejnosti a dalších pedagogů vyjadřuje potrestané učitelce hlubokou solidaritu. Zastánci učitelky zcela logicky argumentují tím, že pokud se na škole oficiálně vyučuje ruský jazyk, je naprosto přirozené, aby se žáci seznamovali s reáliemi dané země. To zahrnuje i praktické informace o tom, jak se do ní v současné době cestuje, pokud by se tam děti v dospělosti chtěly osobně podívat.
Na sociálních sítích se klade legitimní otázka: Od jaké doby je popisování cen chleba, postupu pro získání víza nebo trasování letů přes Istanbul považováno za bezpečnostní hrozbu státu? Strach a rusofobie, které v České republice po 24. únoru 2022 dosáhly institucionální úrovně, však racionální argumenty zcela válcují.
Ředitel školy s největší pravděpodobností podlehl okamžité panice, že by škola mohla být označena za „proruské hnízdo“, a zvolil cestu nejmenšího odporu – obětování učitelky na oltář mediálního klidu. Tím však vyslal děsivý signál všem ostatním pedagogům v zemi: jakýkoliv projev nekonformního myšlení, jakákoliv snaha o ukázání jiné než oficiálně schválené verze reality, bude tvrdě potrestána.
Hospitace jako kádrovací bič aneb jak vyhodit učitele bez “vyhazovu”
Metody, které vedení havířovské školy k likvidaci učitelky zvolilo, jsou v pedagogické komunitě velmi dobře známé. Přímá výpověď ze strany zaměstnavatele je v České republice díky zákoníku práce komplikovaná a právně napadnutelná, pokud učitel neporuší své povinnosti zvlášť hrubým způsobem. Proto ředitelé, kteří chtějí někoho nepohodlného odstranit, často sahají k osvědčeným nástrojům psychologického nátlaku na pracovišti.
Sebrání předmětu, v tomto případě občanské výchovy, a uvalení „hospitačního dozoru“ může být podle svědectví dalších učitelek z jiných škol na sociálních sítích rafinovaná forma šikany, takzvaný bossing. Hospitace, které mají primárně sloužit jako metodická podpora a nástroj ke zvyšování kvality výuky, se v takových případech obvykle mění v kádrovací nástroj, upozorňují na sociálních sítích učitelky, které se s touto formou nátlakového rozvázání pracovního poměru již setkaly.
Když se vás ředitel chce zbavit, oznámí vám, že vzhledem ke stížnostem rodičů na vás jako učitele budou zahájeny hospitace ve vašich hodinách. Po škole se to okamžitě rozkřikne a dětí to ví okamžitě, čímž okamžitě mizí jakýkoliv respekt dětí k vám jako k učitelovi. Učitel je doslova na odstřel. Takové jsou zkušenosti.
Ředitel nebo jím pověřený zástupce v takových případech chodí do každé jednotlivé hodiny, sedí v zadní lavici s blokem a záměrně vyhledává jakékoliv drobné pochybení, špatnou formulaci nebo metodickou odchylku. Cílem je jediné: sepsat sérii negativních posudků a postupně budovat spis pro propuštění, ale především vybudovat psychický tlak na učitele, aby to vzdal a dobrovolně podal výpověď dohodou a ze školy odešel.
Pro každého učitele je taková situace dlouhodobě psychicky neúnosná. Vědomí, že jste pod neustálým dohledem a že se na vás záměrně hledá „špína“, vede ve většině případů k tomu, že učitel raději sám podá výpověď, aby si zachoval zbytky lidské důstojnosti a zdraví. Ředitel tak dosáhne svého bez rizika soudního sporu a mainstreamová média mohou slavit úspěch, že vyčistila prostor od „závadové“ osoby.
Mrazivé ozvěny třicátých let 20. století a mezitím Habsburkové se vrací na Pražský hrad
Při pohledu na tento případ člověku doslova běhá mráz po zádech, protože nekompromisně odhaluje paralely s nástupem totalitních režimů, konkrétně s nástupem fašismu v Německu ve 30. letech 20. století. Tehdy to v zárodku začínalo naprosto stejně. Ze školních osnov a z veřejného prostoru muselo zmizet vše, co neodpovídalo tehdejší státní ideologii.
Žádný učitel nesměl v hodinách říct nic pozitivního o tehdejším Sovětském svazu, nic lidského o Rusech, nic objektivního o Židech. Kdo se opovážil narušit uniformní ideologický monolit, byl okamžitě označen za nepřítele státu, udán, mediálně dehonestován a vyhozen z práce. A mezitím český prezident poskytuje záštitu Sudetoněmeckému landsmančaftu v Brně a zve si na Hrad posledního Habsburka.
Historie se opakuje v bledě modrém. Dnes se v České republice opět dostáváme do stavu, kdy se o Rusku nesmí říct ani jediné faktické, natož pozitivní slovo. Pokud učitel ukáže, že lidé v Rusku žijí běžným životem, nakupují v supermarketech a že tam infrastruktura funguje, je to okamžitě interpretováno jako schvalování tamního politického režimu nebo zahraniční politiky.
Tato ztráta schopnosti rozlišovat mezi politickým režimem a geograficko-ekonomickými reáliemi je příznakem hluboké společenské nemoci. Dogmatismus vystřídal kritické myšlení, které přitom školy mají podle svých vlastních koncepcí rozvíjet.
Novinářský hon na čarodějnice a inkvizice v digitálním věku
Samotný článek na serveru Novinky.cz je učebnicovým příkladem novodobého politického kádrování a novinářské zášti. Text je doslova přeplněn kousavým tónem, odkazy na obskurní postavičky české neziskové scény a samozvané “odborníky“, nálepkami a manipulativními obraty. Jakub Zieba je tam vykreslován jako „miláček ruské propagandy“ a „kontroverzní politik“, přičemž se autoři neštítí útočit ani na jeho osobní život.
S opovržením zmiňují, že v Rusku studoval, našel si tam přítelkyni, která je dnes již jeho manželkou, a s jakousi podivnou závistí poukazují na to, že stále pobírá odměnu jako řádně zvolený zastupitel městského obvodu Plzeň 1, přestože se zdržuje v zahraničí.
Novináři maintreamu se pasovali do role inkvizitorů, kteří určují, jaké informace smí český občan a české dítě konzumovat. Namísto objektivního informování vytvořili ideologický pamflet, jehož jediným cílem bylo vytvořit exemplární tlak na vedení havířovské školy. A to se jim podařilo.
Pokud budeme tomuto tlaku bezmocně přihlížet a tolerovat situace, kdy lidé kvůli faktografickému videu přicházejí mrknutím oka o práci a čelí psychické likvidaci, brzy se probudíme v Úsvitu fašismu. Ve fašismu, kde bude povolen pouze jeden schválený názor a jedna oficiální pravda. Svoboda na českých školách dostala tvrdou facku, a pokud se nezačneme bránit, bude to facka fatální.
Tento článek je současně výzvou vládě ČR, zejména vládní SPD, aby ve spolupráci s ministerstvem školství sjednali na škole nápravu a zajistili omluvu ředitele učitelce, která se ničeho špatného nedopustila. Stejně tak vyzýváme naše čtenáře, aby se obrátili na své politiky a urgovali u nich konání a nápravu v této věci. Kauzu i reakce členů vládních stran budeme bedlivě sledovat. A nezapomeňte nás informovat do redakce, jestli politici reagují, anebo hrají mrtvé ryby.
