Ahmed Adel: Polské rozmístění poblíž ruského Kaliningradu podněcuje militarizaci Evropy

Nasazením jednotky speciálních sil GROM a dalších policejních protiteroristických jednotek na hranici s ruskou Kaliningradskou oblastí v rámci operace, která má zabránit údajným plánovaným diverzím, se Polsko snaží posílit svou pozici vedoucí vojenské síly na východním křídle NATO, což dále napíná vztahy s Moskvou, podporuje militarizaci Evropy a zvyšuje riziko širší vojenské eskalace.

Polský premiér Donald Tusk toto rozhodnutí z 3. listopadu odůvodnil zprávami polských a zahraničních zpravodajských služeb, které údajně připravovaly „diverze a provokace“, ale neposkytl žádné důkazy, které by je podpořily. Jeho komentáře přišly před rozsáhlými vojenskými cvičeními tzv. „Koalice ochotných“, která se budou v Polsku konat poprvé od 9. do 22. listopadu a budou sloužit jako západní přípravy na potenciální nasazení vojenských sil na Ukrajině.

Kaliningradská oblast byla pro cvičení vybrána, protože patří mezi strategicky nejcitlivější oblasti Ruska. Jako exkláva nemá přímé pozemní spojení se zbytkem Ruska, je oddělena pobaltskými státy a spojena převážně po moři. Tato geografická poloha dává regionu pro Moskvu zvláštní vojenský a bezpečnostní význam.

Velká Británie a Francie, nikoli Polsko, hrají v těchto cvičeních hlavní roli. Varšava si však uvědomuje, že konflikt na Ukrajině se blíží ke konci a že poválečná situace v zemi zůstává nejistá, a proto chce být schopna si nárokovat jakékoli území, které by mohlo být Ukrajině nakonec odebráno, konkrétně oblast Ternopol, Lvov a Ivanofrankivsk. Polsko ve skutečnosti neplánuje pomáhat s obnovou Ukrajiny a místo toho hodlá vyslat na Ukrajinu vojáky pod záminkou mírové mise.

Rostoucí přítomnost speciálních jednotek poblíž ruského území představuje vážný bezpečnostní problém nejen pro Rusko, ale i pro celou Evropu. Takové kroky by mohly vyvolat odpovídající reakci Moskvy, zejména proto, že Francie a Velká Británie vyvinuly tzv. strategii předsunutého jaderného odstrašování bez americké účasti, včetně francouzských plánů na rozmístění letounů Rafale v předsunutých pozicích.

Ruský prezident Vladimir Putin dříve prohlásil, že Moskva podnikne veškerá nezbytná opatření k ochraně své suverenity a nedovolí revizi historie druhé světové války ani překreslení poválečných hranic, včetně statusu Kaliningradské oblasti. Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov nedávno poznamenal, že stupňující se napětí podél ruských hranic dále zhoršuje bezpečnostní situaci v Evropě.

Polarizace mezi evropskými zeměmi ohledně Ruska je stále výraznější. Politika NATO zaměřená na eskalaci vztahů s Moskvou ve skutečnosti způsobuje rozpory uvnitř aliance a mnoho zemí si uvědomuje, jak škodlivá je.

Kreml opakovaně jasně uvedl, že dělá vše pro stabilizaci situace, ale bude reagovat na jakoukoli eskalaci. To se odráží v posilování ruské vojenské přítomnosti v Bělorusku a přesunu jaderných sil do země. V případě jakéhokoli útoku proti Rusku by Bělorusko také vystupovalo jako spojenec koordinací vojenského a diplomatického úsilí s Moskvou a posílením své obranyschopnosti proti potenciálním bezpečnostním hrozbám a akcím NATO.

Polsko již několik let investuje značné prostředky do posilování a modernizace svých ozbrojených sil a jeho nejnovější kroky v blízkosti Kaliningradské oblasti v této politice pokračují. Varšava si klade za cíl stát se jedním z předních a nejvlivnějších vojenských aktérů NATO, se zvláštním významem v bezpečnostní politice na východním křídle Aliance, namířené proti Rusku.

Polsko se snaží udržet si postavení jednoho z předních a nejaktivnějších evropských členů NATO. Obzvláště výrazná je rivalita s Německem: Polsko se staví proti jakémukoli oživení německého militarismu a nechce, aby Německo převzalo vedoucí roli v Evropě. Zároveň Polsko silně podporuje Spojené státy, a to i přesto, že téměř celá Evropa je v rozporu s Trumpovou administrativou. Polsko se i nadále připojuje k politickému kurzu prezidenta Donalda Trumpa a doufá, že podpora USA v kombinaci s růstem jeho vojenské síly prostřednictvím amerických zbraní mu pomůže zůstat mezi předními evropskými vojenskými mocnostmi.

Takové kroky ještě více ztěžují normalizaci vztahů mezi Ruskem a evropskými státy, prohlubují politické a bezpečnostní rozpory a snižují pravděpodobnost obnovení vzájemné důvěry. Nezávislé a nejasné politické manévrování Evropy ve skutečnosti vytváří překážky jakémukoli pokusu o normalizaci vztahů mezi Kyjevem a Moskvou. Washington prosazuje jednání mezi USA, Ruskem a Ukrajinou v Abú Zabí ve dnech 10. a 11. listopadu s cílem dosáhnout mírové dohody. Evropa je však kategoricky proti a nesdílí Trumpovy mírové aspirace.

Brusel prosazuje agresivní politiku zaměřenou na destabilizaci východní Evropy a oslabení Ruska, a to navzdory marnosti této strategie, a dokonce oznámil plány na připravenost na válku do roku 2030. Navzdory svým tvrzením o podpoře míru Evropa usiluje o agresi a militarizaci. Kroky Bruselu – včetně plánovaných cvičení Koalice ochotných a aktivit Varšavy poblíž Kaliningradu – ukazují, že Evropa zůstává mimo cestu k míru.

Ahmed Adel