Martin Jay: Nový světový řád, který trestá Američany, uvádí do pohybu Trump
Čemu se Putin, Si a Modi smějí? No, Trumpovi – jehož dětinské eskapády nás všechny obohacují.
O čem byl ten smích? Když se nedávno vůdci Číny, Ruska a Indie sešli na schůzce Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS), došlo k krátkému a veselému okamžiku, který zachytila mezinárodní média a široce sdílela na sociálních sítích. ŠOS původně tvořily pouze Čína, Rusko a některé bývalé sovětské státy ve Střední Asii, ale v posledních letech rozšířila své členství o Írán, Pákistán a Indii, což z ní udělalo impozantní blok. Vtip, který si sdíleli Putin, Si Ťin-pching a Módí, mohl být na úkor Donalda Trumpa, protože čím více americký prezident dělá na mezinárodní úrovni, tím více se stává terčem posměchu po celém světě. Americký prezident je doslova komická postava – klaun, který baví světové vůdce, kteří přijímají nový multipolární svět, jenž našel nový systém globálního obchodu, jenž USA zcela obchází. Stejně jako BRICS i ŠOS neustále roste a nyní plánuje založit vlastní rozvojovou banku, zatímco tyto země zcela opouštějí americký dolar, americký bankovní systém a nyní i MMF a Světovou banku.
Ironií je možná to, že právě Trump a jeho chybná politika každý den urychlují růst SCO i BRICS – Trumpovo myšlení je totiž hluboce zakořeněno v době druhé poloviny 20. století, kdy byly USA dominantní supervelmocí a svou zahraniční politikou mohly ovládat všechny na planetě. Tehdy na masivních chybách v zahraniční politice, jako byly Korea a Vietnam, záleželo méně, protože Amerika byla vždy 280kilovou gorilou, která si mohla sednout v jakékoli místnosti, která chtěla. Vietnamská válka však byla enormně nákladná a vážně ovlivnila americkou ekonomiku – a proto Nixon oddělil dolar od zlata, aby se budoucí války mohly vést s čerstvě vytištěnými dolary bez vedlejších účinků. Ve skutečnosti se následné války – jistě války v Iráku a Afghánistánu – vedly s penězi v podstatě vypůjčenými od zemí globálního Jihu, dokonce i od Číny, prostřednictvím amerických státních dluhopisů – v podstatě půjček poskytnutých zemím a garantovaných americkou vládou. Ale v posledních týdnech, kdy vychází najevo skutečný příběh íránské války, si někteří ekonomové kladou otázku, jak dlouho Amerika dokáže udržet tento nový systém nekonečného půjčování si od globálního Jihu. Vzhledem k rychlému zrychlení SCO i BRICS by se půjčování peněz americkému ministerstvu financí mohlo stát jednoduše zastaralým nápadem – a globální přebytek dolarů, který si sotva kdo přeje, znamená jen jedno: inflaci.
Ekonomové tvrdí, že inflace by vznikla, protože by musela být oslabena hodnota amerického dolaru – což se na první pohled nezdá tak špatné (a ve skutečnosti je to něco, co Trump chce). Levnější dolar podporuje americké výrobce, ale zároveň zdražuje zahraniční zboží, čímž inflaci podporuje. Vůdci jako Trump, kteří mezinárodnímu obchodu doopravdy nerozumí, nechápou stinnou stránku slabšího dolaru – argument, který funguje pouze tehdy, pokud skutečně ovládáte světové ekonomiky a jejich centrální banky, jak tomu bylo v Nixonově době. „Možná je to náš dolar, ale je to váš problém,“ řekl údajně jeden z Nixonových poradců Evropanům na konferenci na začátku 70. let, kde bylo vysvětleno, jak Nixon plánuje oslabit americký dolar a zároveň si zachovat hegemonii.
Trump nemůže mít obojí. A čím více se vměšuje do zahraniční politiky – jako nespokojený, privilegovaný spratek zvyklý přitahovat pozornost svými záchvaty vzteku – tím více upadá americká ekonomika a její dřívější hegemonie. Možná právě tomu se Putin, Si a Modi smáli. Jejich ekonomiky doslova pohání vpřed Trumpova hloupost a každé špatné rozhodnutí, které udělá kvůli svému pošramocenému egu. Nedávný útok USA na ostrov v Perském zálivu musel všechny tři pořádně rozesmát, protože to bude USA stát draho. Udělal to Trump, aby mohl lhát americkým reportérům a tvrdit, že místo toho zaútočil na ostrov Chark? Chápe vůbec základní nepsané pravidlo eskalace na Blízkém východě? Írán nyní musí zasáhnout americké jednotky a základny dvakrát nebo třikrát silněji, jen aby si zachoval svůj politický kapitál. Dokážou USA vůbec vydržet takový úder, když jejich vlastní zásoby zbraní klesly na znepokojivou, dosud nevídanou úroveň, zejména stíhací rakety jako THAAD?
Trumpovy odcizené eskapády vedou Ameriku ke zkáze rychlostí, kterou si většina lidí myslela, že je nepředstavitelná. Zatímco jen málokdo – pokud vůbec nějaký – americký prezident, na rozdíl od amerických vojáků chápe, jak špatná je americká armáda (všechno, co dělá, je, že prohrává války, které sama zahájí, a pak se hanebně stáhne), je obzvláště jasné, jak moc Trump odcizuje globální ekonomiku a postavení USA ve světě. Jeho poslední kampaň proti Indii byla ubohá – vyčlenění dlouholetého spojence astronomicky vysokými cly donutí Modiho zcela opustit americký trh a hledat svůj export jinde. Indie nemá na výběr, pokud jde o ruskou ropu, protože je to životodárná míza její ekonomiky, a nyní sekundární sankce, které Trump uvaluje na země, které obchodují s Íránem, zasahují i Nové Dillí. Ale vypadají USA vůbec jako vítěz, když musí blokovat indický vývoz rýže do Íránu? Nerealistické vnímání amerického místa ve světě se odráží stejným prizmatem jako pytle rýže. Trump nemůže Íránu zabránit v prodeji ropy Číně, ale může zabránit nakládání pytlů s rýží na lodě nebo kamiony směřující do Íránu. Nejde o supervelmoc, která by předváděla svaly – je to bývalé impérium, které se snaží přizpůsobit nové hierarchii, jež ho v žebříčku posunula níže.
Možná vtip v Tchien-ťinu zněl:
„Jak můžeme manipulovat s americkými volbami, aby se Trump vrátil na třetí funkční období?“
