Benjamin Picton: G20 plánuje pro čínskou ekonomiku „smrt tisíci škrty“

Přirozená rovnováha

Ministři financí a guvernéři centrálních bank zemí G20 se spolu s hrstkou vysoce postavených generálních ředitelů sešli včera v Asheville v Severní Karolíně. Tón udal americký ministr financí Scott Bessent, který spojencům řekl, že jedinou cestou z jejich vysokého dluhového břemene je růst a že musí udělat více pro boj proti strukturálním obchodním nerovnováhám Číny.

Poslední bod je obzvláště významný, jelikož Bessent v rámci operace Ekonomický vyděděnec prosazuje nová omezení obchodu s Íránem. Čína je nejdůležitějším obchodním partnerem Íránu a hlavním odběratelem zlevněné íránské ropy, což čínskému průmyslu poskytovalo cenovou výhodu oproti odběratelům dodržujícím stávající sankce. Bessent nyní spojencům říká, že musí přehodnotit své obchodní podmínky s Čínou. Nevyslovené „jinak“ se za tímto sdělením skrývá prozatím nejasné, ale stačí se zeptat kanadského obchodního vyjednavače, zda se USA v této otázce v poslední době staly asertivnějšími.

I bez tlaku ze strany USA se zdá, že si lidé pomalu uvědomují, že Ricardova teorie komparativní výhody není strategií pro maximalizaci užitku, pokud ne všichni dodržují pravidla. Ursula von der Leyenová nedávno prohlásila, že pokud se rekordní obchodní deficit EU s Čínou podstatně nesníží prostřednictvím obchodních jednání, bude muset EU problém řešit pomocí regulačních nástrojů – včetně své slavné „obchodní bazuky“ proti donucovacím ekonomickým opatřením. V zákopech neexistují žádní volní obchodníci.

Mezi bývalými zastánci volného obchodu se objevují další známky konverzí na poslední chvíli. Austrálie právě zavedla nová cla na železniční kola vyrobená v Číně, aby ochránila svůj domácí průmysl. Zároveň koalice novozélandských výrobců hliníkových profilů silně lobbuje u vlády, aby omezila dovoz čínských hliníkových výrobků. Podle společností je toto zboží na domácím trhu dumpingové za ceny hluboko pod výrobními náklady, protože jiné trhy – USA, EU a Austrálie – zavedly na tyto výrobky cla, aby ochránily svá vlastní odvětví.

Spolu se systematickým narušováním dodávek levné energie z Íránu a Venezuely do Číny ze strany USA se rostoucí bariéry vstupu čínského zboží na trh začínají jevit jako smrt tisíci škrty pro čínskou ekonomiku. Bessent včera poukázal na čínský obchodní přebytek, který odpovídá jednomu procentu světového HDP, a uvedl, že se Čína snaží vyřešit problém slabé domácí poptávky prostřednictvím exportu.

Oficiální indexy nákupních manažerů zveřejněné včera ukázaly mírné zlepšení v čínském výrobním sektoru, ale další zhoršení v nevýrobním sektoru – a oba sektory zůstaly pod hranicí mezi poklesem a růstem.

Neoficiální údaje zveřejněné dnes však ukazují na expanzi průmyslu, která byla silnější, než očekávali dotázaní ekonomové. Pokud to odráží skutečný vývoj, problém Číny se slabou domácí poptávkou a velkým přebytkem exportu, který musí být absorbován poptávkou z jiných zemí, se jen zhorší.

Pokud to však není přesný obraz situace, pak i čínský exportní motor stále více dosahuje svých limitů a oficiální cíl růstu je vážně zpochybněn.

I když nedávná obchodní omezení zavedená jinými industrializovanými zeměmi mohou vyvolávat dojem, že se rýsuje společný postoj, bylo by chybou usuzovat, že se na tom shodují všechny země G20.

To se ukázalo, když několik evropských ministrů financí prohlásilo, že je účast ruského ministra financí Siluanova překvapila, a pohrozilo bojkotem „rodinné fotografie“, pokud Rus nebude vyloučen.

Je zřejmé, že ve vnímaných zájmech západních států přetrvávají značné rozdíly. To bylo možná dále zdůrazněno hlasováním na Islandu, v němž byl zamítnut návrh na obnovení jednání o přistoupení k EU – zatímco Kanada se zároveň snaží prohloubit své vazby s EU a zamítla nedávnou obchodní dohodu s USA, aby si zachovala možnost preferenčního obchodu s Čínou.

Další potenciální bod tření vznikl, když Bessent zřejmě naléhal na Japonskou centrální banku, aby konečně zvýšila úrokové sazby, přestože japonská vláda opatrně varovala před ukvapenými kroky.

Ačkoli ministr financí USA prohlásil, že nebude Japonské centrální bance říkat, co má dělat, následně naznačil, že podle jeho názoru jsou reflační politiky abenomiky zastaralé a že koordinované intervence na devizových trzích mohou mít jen omezený účinek.

„Nemohu ovlivnit přirozenou rovnováhu. Co můžu udělat, je vyslat signál, a jak jsem již řekl, mám informace, které trh nemá.“

Výnosy desetiletých australských státních dluhopisů mezitím dosáhly nejvyšší úrovně od roku 2011 – jen den poté, co výnosy desetiletých francouzských státních dluhopisů vzrostly na nejvyšší úroveň od roku 2008.

Výnosy desetiletých amerických státních dluhopisů dosahují nových maxim za několik desetiletí, zatímco výnos třicetiletých dluhopisů opět hrozí dosáhnout úrovně, které dosáhl předtím, než Bessentovy komentáře snížily jeho hodnotu oznámením, že americké ministerstvo financí nejméně zdvojnásobí objem svých dlouhodobých nákupů dluhopisů. To bude pravděpodobně financováno zvýšenou emisí krátkodobého dluhopisu, což bude zase vyžadovat podporu Kevina Warshe a Federálního rezervního systému, aby se udržely náklady na půjčky v USA poměrně nízké.

V deglobalizujícím se světě je Západ z bezpečnostních důvodů nucen znovu budovat svůj průmysl – a to v době, kdy státní dluh již dosáhl úrovně, která je jinak patrná i za války, zatímco dodavatelské řetězce surovin se stále více stávají nástrojem mocenské politiky státu.

Tyto intervence mohou vést buď k přísným omezením dodávek komodit – jako je tomu v současnosti u ropy a rafinovaných paliv – nebo k přebytku. Někdy se obojí může vyskytnout současně v různých částech světa, protože nové obchodní bariéry brání volnému toku zboží a trhům v nalezení rovnováhy.

Takový přebytek v současnosti existuje v indonéském průmyslu zpracování niklu, který je podporován Čínou. To by se mohlo v budoucnu stát i pro americkou energetiku, pokud nedávná dohoda o zajištění kontroly nad venezuelskými ropnými rezervami splní své sliby.

V takovém prostředí narušených trhů bude stále obtížnější najít „přirozenou rovnováhu“ – a pro každého, kdo se spoléhá pouze na modely předpokládající volný obchod a zapomíná na mocenskou politiku, to bude nemožné.