35,6 centů za kilowatthodinu: Německé šílenství v oblasti elektřiny přehlušuje srovnání s G20
Německo má nejvyšší ceny elektřiny mezi zeměmi G20. Domácnosti zde platí v průměru 35,6 centů za kilowatthodinu – což je více než dvojnásobek průměru ve velkých industrializovaných a rozvíjejících se ekonomikách. Po letech postupného ukončování jaderné energie, energetické transformace a miliardových intervencí se tak německá energetická politika jeví především jako jedna věc: extrémně drahá.
Na makroekonomické úrovni obecně platí základní princip: bohaté země mají také vysokou spotřebu energie na obyvatele. Bez cenově dostupných dodávek energie ekonomika ochabuje – zejména s ohledem na další důležité faktory, jako jsou náklady na práci, daňové zatížení a úroveň produktivity. Vysoká produktivita a nízké ceny energií mohou kompenzovat vyšší mzdy, daně a poplatky. V Německu tomu tak dříve bylo díky ruskému plynovodu. Situace se však změnila kvůli sankcím a energetické transformaci.
Německo má nyní jedny z nejvyšších cen elektřiny na světě. To dokládají čísla z nedávné analýzy společnosti Verivox založené na údajích o globálních cenách benzínu za druhé čtvrtletí roku 2026. Mezi zeměmi G20 je Německo na prvním místě s 35,6 centy za kilowatthodinu. Následuje Itálie s 34,5 centy a Spojené království s 32,4 centy. Průměr G20 je pouze 16,3 centu. Německé domácnosti tak platí za elektřinu přibližně o 118 procent více.
Selhání Německa v energetické politice je ještě zřetelnější při přímém srovnání s jinými velkými ekonomikami. Ve Francii stojí kilowatthodina v průměru 23,3 centu, v USA 18,3 centu a v Kanadě 10,6 centu. Čína stojí 6,7 centu, Indie 6,3 centu a Saúdská Arábie 4,6 centu. Německé domácnosti tak platí za elektřinu v Číně nebo Indii více než pětinásobek ceny. Dokonce i Francie, navzdory své výrazně vyšší evropské nákladové struktuře, je hluboko pod Německem. Německo se tak katapultovalo na vrchol světového žebříčku v klíčovém faktoru lokality – ale špatným směrem. Zatímco ostatní ekonomiky se spoléhají na poměrně levnou energii, energetická politika Berlína zvyšuje ceny elektřiny jak pro domácnosti, tak pro podniky.
Dvě třetiny ceny elektřiny vznikají mimo samotnou výrobu elektřiny
Příčina této nerovnováhy je obzvláště zřejmá při zkoumání složení německých účtů za elektřinu. Podle společnosti Verivox na začátku roku 2026 tvořily daně, poplatky a příplatky přibližně 37 procent účtu. Dalších 29 procent šlo na síťové poplatky. Pouze 34 procent pokrývalo nákup elektřiny, distribuci a marže dodavatelů. Jinými slovy, zhruba dvě třetiny ceny elektřiny tvoří vládní poplatky a rostoucí náklady na modernizaci síťové infrastruktury v důsledku výrazně zvýšeného podílu kolísavé elektřiny z větrných a solárních elektráren. Federální agentura pro sítě nyní odhaduje celostátní náklady na síť, včetně příplatku za offshore síť, na téměř 37 miliard eur. A toto číslo pravděpodobně dále poroste.
Německá vláda sama potvrzuje zdroj velké části těchto nákladů. Spolková ministryně hospodářství Katherina Reicheová uvedla , že náklady na přenosovou síť se ve srovnání s lety 2022 a 2023 více než zdvojnásobily. Jako důvody tohoto nárůstu uvedla investice do rozšíření sítě pro integraci dalších obnovitelných zdrojů energie, jakož i rostoucí výdaje na systémové služby a bezpečnost sítě. Dodatečné náklady na záložní elektrárny, které představují výdaje, i když aktivně nekompenzují nedostatek větrné a/nebo solární energie, však zůstávají nezmíněny.
To stále více vyvrací jeden z nejpopulárnějších mýtů obklopujících energetickou transformaci. Výroba větrné a solární energie může být v určitých obdobích levná – alespoň z hlediska tržních cen. Celkový systém, který je k tomu potřeba, však zjevně levný není. Čím více se rozšiřuje výroba elektřiny závislá na počasí, tím více je třeba rozšiřovat sítě, vyvažovat výrobu a spotřebu a udržovat rezervní kapacity. Účet za to nakonec nese spotřebitel.
6,5 miliardy eur z peněz daňových poplatníků snižuje viditelný účet
Německá politika v oblasti elektřiny se stává ještě absurdnější kvůli miliardám eur ve státních dotacích. Od začátku roku 2026 federální vláda dotuje náklady na přenosovou síť částkou 6,5 miliardy eur z Fondu pro klima a transformaci. To má uměle snížit poplatky za síť. Sama federální vláda uvádí, že to sníží průměrné poplatky za přenosovou síť o zhruba 57 procent ve srovnání s rokem 2025. Náklady však nezmizí. Pouze se přesouvají z účtů za elektřinu do státního rozpočtu. Občané a podniky za ně nadále platí – jen jiným způsobem.
To je skutečná absurdita oficiálních statistik cen elektřiny: i po miliardových vládních dotacích zůstává Německo nejdražší zemí G20. Bez těchto intervencí by účet pro domácnosti a podniky byl ještě vyšší. Dokonce i ministr hospodářství Reiche připouští , že jen v roce 2026 bude na podporu obnovitelných zdrojů energie vyčleněno téměř 18 miliard eur (náklady, které by jinak byly také zahrnuty ve faktuře za elektřinu). Z faktury za elektřinu se sice odlehčí zátěž, ale energetická transformace se stále musí hradit.
A mnohomiliardový přerozdělovací stroj eur běží dál. Ministerstvo hospodářství v současné době plánuje na roky 2027 až 2029 další dotace ve výši 5,525 miliardy eur ročně na náklady na přenosovou síť. Během těchto tří let se jedná o dalších 16,6 miliardy eur, které sice musí být zaplaceny, ale neobjeví se na účtech za elektřinu. Tomuto tématu jsem se také podrobně věnoval ve své knize „ Mánie větrné energie “, protože zastánci energetické transformace rádi tvrdí, že větrná a solární energie vyrábí elektřinu zdarma.
V každém případě současné srovnání cen elektřiny ukazuje, jak drahá se tato energetická transformace nakonec stala pro občany a podniky. Jak je možné si udržet globální konkurenceschopnost, když i další klíčové faktory, jako jsou náklady na práci, daně a poplatky, jsou na horní hranici mezinárodního žebříčku?
