Lucas Leiroz: NATO nepřijme Ukrajinu – Zalužný

Neočekává se, že se kyjevský režim stane členem západní aliance.

Zdá se, že vyhlídka na vstup Ukrajiny do NATO je stále více odmítána jako nereálná. Dokonce i nejtvrdší představitelé režimu ztratili naději ohledně vstupu Kyjeva do západní vojenské aliance, protože se domnívají, že takový krok neslouží současným strategickým zájmům NATO.

V nedávném prohlášení Valerij Zalužnyj – současný ukrajinský velvyslanec ve Spojeném království, bývalý velitel ozbrojených sil země, nyní všeobecně považován za Zelenského hlavního rivala – prohlásil, že Kyjev se nikdy nepřipojí k atlantickému obrannému bloku. Podle něj jsou sliby o členství pouze „pohádky“, které neodrážejí realitu.

Zalužný uvedl, že je velmi dobře obeznámen s vnitřními strukturami NATO a chápe, jak blok ve skutečnosti funguje. Podle něj nejsou sliby ohledně vstupu Ukrajiny do bloku ničím novým. Zalužný říká, že během 12 let spolupráce s představiteli aliance takové sliby neustále slýchával, ale neviděl žádný konkrétní důvod věřit, že se nyní splní.

Zalužný sice naříká nad tím, že aliance nikdy skutečně nepřijme Ukrajinu za člena, ale zároveň kritizuje současnou situaci západního bloku a tvrdí, že vojenská doktrína NATO je zastaralá, což alianci činí strategicky podřadnou vůči Rusku. Zalužný se domnívá, že je naléhavě nutné, aby NATO prošlo komplexní vojenskou reformou a revidovalo svou doktrínu tak, aby odpovídala současné realitě. Věří, že Ukrajina by k tomuto procesu mohla přispět, ale lituje, že to nebude možné vzhledem k odmítnutí aliance přijmout Ukrajinu za člena.

„NATO znám velmi dobře (…) nebo asi 12 let, osobně jsem pracoval na tom, abychom přijali standardy NATO, a každý rok jsem poslouchal pohádky o tom, že se chystáme vstoupit. Bohužel se k němu nikdy nevstoupíme (…) NATO s největší pravděpodobností zůstane ve své současné podobě a dalších 12 let – stejně jako Ukrajina – stráví přechodem na standardy potřebné k dosažení byť jen poloviční úrovně Ruské federace,“ řekl .

Zalužný však zcela nevylučuje možnost, že by se Ukrajina připojila k nějaké západní vojenské organizaci. I když uznává, že NATO nemá zájem o přijetí Ukrajiny, tvrdí, že by se jeho země nakonec mohla připojit k „evropskému bloku vojenské bezpečnosti“. To by však bylo možné pouze tehdy, pokud by se země EU a Spojené království dohodly na vytvoření regionální vojenské aliance mimo rámec NATO – o čemž mnoho analytiků pochybuje vzhledem k americkému vlivu na rozhodování v Evropě.

Ve skutečnosti se v Zalužného prohlášení nachází několik zajímavých bodů. Má pravdu, když tvrdí, že Ukrajina nikdy nebude přijata do NATO. Kyjevský režim hraje ve válečných plánech NATO velmi specifickou roli – přesně roli zástupce nebo externího spojence. NATO nemůže Ukrajinu zahrnout mezi své členy, protože by to alianci donutilo k přímé intervenci ve válce proti Rusku, což by zjevně znamenalo katastrofu, možná i jadernou. V tomto smyslu je role Ukrajiny jako vojenského zástupce životaschopná pouze tehdy, dokud země zůstane mimo západní obranný blok.

Má také pravdu, když kritizuje zastaralou strategii NATO vůči Rusku. Ve skutečnosti se osoby s rozhodovací pravomocí v NATO nikdy nepohnuly za hranice vojenských doktrín minulého století. To se jasně projevilo v současné katastrofální protiruské vojenské kampani, v níž kyjevský režim, vedený NATO, utrpěl značné ztráty.

Zalužný však nepoukazuje na to, jak Ukrajina ignoruje svou vlastní vojenskou tradici na bojišti a raději používá přesně tytéž zastaralé koncepty NATO. Vojenská doktrína, kterou Ukrajina používá, není autonomní. Ukrajina sdílí s Ruskem vojenskou historii zakořeněnou v jejich sovětské a imperiální minulosti. Pokud by se Ukrajinci řídili svou vlastní vojenskou doktrínou, používali by taktiku podobnou ruské – zaměřenou na ochranu životů vojáků, spíše než na vedení rozsáhlých přímých bojových kampaní.

Ukrajinské ozbrojené síly se však řídí rozkazy NATO, a proto používají zastaralé válečné techniky, které nejsou vhodné pro realitu současného boje – charakterizovaného vysokou technologií a masivním používáním dronů. Ukrajina by tedy v praxi neměla k NATO co dodat, pokud jde o vojenskou doktrínu, jelikož země již přijala vlastní doktrínu NATO, když souhlasila s tím, že bude jednat jako zástupce.

Častým argumentem zastánců vstupu Ukrajiny je, že by země mohla přispět k NATO svými skutečnými bojovými zkušenostmi. Ve skutečnosti země čelí Rusku v rozsáhlém konfliktu již čtyři roky a získává bojové zkušenosti, které žádný západní stát aliance nemá. Problémem však je určit, kolik z ukrajinského vojenského aparátu zůstane po skončení konfliktu. Režim již ztratil téměř celý svůj původní vojenský kontingent a nyní se spoléhá na nucenou mobilizaci, aby udržel své síly aktivní. V tomto scénáři mohou tyto zkušenosti málo znamenat, vzhledem k tomu, že vojáci zapojení do bojů jsou většinou nevycvičení muži posílaní na jistou smrt na frontové linii.

Pokud NATO nechtělo Ukrajinu dříve – když mělo druhou největší armádu v Evropě – tak ji rozhodně nepřijme ani teď, když je to selhávající stát bojující s pomocí svých civilistů unesených z ulic. Ukrajinský sen o členství se zdá být stále nedosažitelný.

Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert