Alastair Crooke: Nejlepší, co Trump může udělat, je zabránit splynutí konfliktů v globální válku
Ticho, které obklopovalo výsledek schůzky s Netanjahuem z minulého týdne v Oválné pracovně, hovoří za vše. Žádný americký vládní úředník ho na letiště nepřišel přivítat a nebyl rozprostřen žádný červený koberec. Návštěva byla fiaskem. Izrael se ztrácí na uzdě – jeho strategie „Velkého Izraele“ nyní vysychá kvůli nedostatku vojáků i soudržnosti.
Bývalý ombudsman IDF, generálmajor Jicák Brik, předpovídá (Ma’ariv, 26. července), že krize svírající izraelský arzenál protiraketových systémů je „pouze předehrou ke katastrofě, která nám hrozí“:
„V nadcházejících válkách s Íránem se hrozba desetinásobně zvýší, což povede k úplné ztrátě schopnosti zachytit íránské balistické rakety. Tyto rakety zasáhnou: populační centra, strategické cíle, výrobní a ekonomickou infrastrukturu, vědecké a technologické instituce, vzdělávací instituce, nemocnice a klíčová průmyslová odvětví – a zcela nás rozdrtí.“
Trump – zdá se konečně – chápe, že válka, kterou zahájil, aby zničil Írán, se obrátila proti němu a hrozí, že ho zničí. V podstatě nezbývá žádné vojenské řešení, kromě toho, aby se zastavil a zabořil se hlouběji do díry, ve které se nachází.
Írán mu mezitím brání v pokračování jeho taktického cyklu – zahajuje kinetickou válku (zdánlivě za účelem vyvíjení tlaku na Írán) a poté (v následujících pondělích) přechází k hovorům o „blížících se dohodách“ s cílem manipulovat s ropnými trhy a cenami akcií. Minulé pondělí krátký propad cen na trhu stlačil cenu ropy Brent dolů o celých 7,7 procenta.
Írán navíc hodlá sám určovat tempo konfliktu – konfliktu, který pravděpodobně stejně eskaluje, protože USA se snaží zvýšit tlak obklíčení do takové míry, že Írán bude údajně donucen k nadiktované „mírové dohodě“.
Ale místo zvyšování tlaku na Írán Trumpova strategie region rozněcuje a vyvolává riziko nekontrolované eskalace.
Nedávný vývoj – včetně vyhlášení „obléhání obléháním“ saúdských leteckých a námořních přístavů Jemenem a útoků na dvě velké rafinerie společnosti Aramco, které ochromily saúdskoarabský ropovod v Rudém moři – zatáhl Saúdskou Arábii do konfliktu s Jemenem, ale také (spolu s CENTCOM) do konfliktu s Jednotkami lidové mobilizace (PMU) v Iráku, které Saúdská Arábie viní ze zničení rafinérií (ačkoli Hašd aš-Šabí to vehementně popírá). Tyto dvě epizody nicméně podtrhují, do jaké míry „válka s Trumpem“ destabilizuje již tak křehký region.
Saúdská Arábie a USA včera společně provedly masivní letecké údery na nejméně šest iráckých měst, při nichž zabily nejméně 20 členů PMU a desítky jich zranily.
Proč Saúdská Arábie útočí na Hašd a ne na Jemen? Pravděpodobně proto, že by AnsarAlláh odvetila raketami a zničila zbývající saúdskoarabskou ropnou infrastrukturu.
Když se Írán dozvěděl o amerických útocích na pozice v Hašidu, a v duchu zásady, že útok USA na „jednoho člena Osy je útokem na všechny“, odpálil balistické rakety na americké základny v Jordánsku.
Tím se do regionálního konfliktu přidaly dvě nové fronty: fronta mezi Hašd aš-Šabí a Irákem a fronta mezi Jemenem a Saúdskou Arábií. V pozadí se však dřímají i další potenciální ohniska konfliktu: V Libanonu se izraelský ministr obrany chlubí:
„Dvacet čtyři libanonských vesnic, starých stovky let, bylo zničeno. Všechny budovy, nejen jeden dům po druhém, ale celé vesnice [byly srovnány se zemí]. Jejich zničení je úplné. Musíte pochopit: 15 000 až 20 000 domů ve všech 24 vesnicích bylo zničeno – a dnes je zničeno 70 procent Gazy.“
Ještě důležitější je, že izraelský ministr národní bezpečnosti Ben Gvir slíbil rozpoutání osadnické války proti Palestincům žijícím na Západním břehu Jordánu, aby je donutil k „dobrovolnému“ vyhoštění. Ben Gvir tvrdí, že období před izraelskými volbami nabízí nejvhodnější okamžik k vyvolání krize – která by podle něj mohla vynutit evakuaci celých palestinských vesnic.
Jako by tohoto chaosu nebylo dost, 25. července zasáhly americké rakety velitelství námořnictva Revolučních gard v oblasti Ziba Kenar na pobřeží Kaspického moře v provincii Gilan.
Komentátor MK Bhadrakumar uvádí:
„Kaspické moře tvoří strategicky důležitou zásobovací trasu mezi Ruskem a Íránem. Bandar Anzali je pro Teherán tím, čím je přístav Oděsa pro Kyjev – přijímá dodávky západních zbraní. Útok Ukrajiny na íránskou obchodní loď v Kaspickém moři v ruských teritoriálních vodách v sobotu – první takový útok od začátku rusko-ukrajinské války – je proto vším, jen ne náhodným incidentem… Kyjev se přihlásil k odpovědnosti za útok na íránskou loď a signalizuje, že jedna z nejstabilnějších bezpečnostních zón Eurasie je nyní zranitelná vůči přímým dopadům ukrajinského konfliktu.“
New York Times i Wall Street Journal uvádějí, že ukrajinský útok naznačuje sloučení dvou válek – ukrajinské války s Ruskem a izraelsko-americké války proti Íránu. To naznačuje, že ukrajinský útok na íránskou loď mohl být promyšleným tahem Washingtonu, kdy Ukrajina jednala v koordinaci s americkým bombardováním íránské provincie Gilan.
Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov tento týden prohlásil, že údajný ukrajinský útok na íránskou loď v Kaspickém moři by měl být považován za útok na samotný Írán; argumentoval, že incident zdůraznil potřebu eliminovat hrozbu vycházející z Kyjeva, a obvinil Ukrajinu z rozšiřování dosahu jejích takzvaných „teroristických útoků“.
Tak co se tu vlastně děje? Není jasné, zda ukrajinský útok na íránskou loď (při níž byl zabit íránský námořník) – kterou Kyjev falešně označil za přepravce zbraní – byl pouze Zelenského dětským voláním po pozornosti, jehož cílem bylo vzbudit Trumpův („tatínkův“) zájem, nebo něčím závažnějším. Zelenskyj si opakovaně stěžoval, že válka v Íránu odvádí pozornost Západu od „jeho“ války s Ruskem. Byl to pokus znovu zaměřit Trumpovu pozornost na ukrajinskou válku?
Všechny tyto proudy se ve Washingtonu sešly – s lhaním Lindsay Grahamové ve státě a v okamžiku, kdy Laura Loomerová – slábnoucí influencerka MAGA, kterou má Trump přesto rád a které ochotně naslouchá – provedla velmi veřejný obrat o 180 stupňů a náhle se stala největší zastánkyní a obhájkyní Ukrajiny (možná jako nástupkyně zesnulého Lindsaye Grahama).
Na internetu kolují divoké spekulace, že její tolik diskutovaná „konverze podle vzoru Paula“ by mohla znamenat významný politický zlom v USA. Stejně tak by to mohl být prchavý okamžik, který rychle pomine. Loomerová nemá žádný vliv na mladou generaci MAGA, ale stále rezonuje s Trumpovými příznivci staršími 65 let, kteří sledují Fox News.
V současné době se však tvrdí, že Loomerova radikální změna názoru představuje začátek rozsáhlé psychologické operace (psychooperace), jejímž cílem je přesvědčit Američany, že „intervenční Amerika“ je slučitelná s hnutím „Amerika na prvním místě“ – a že je proto přijatelné podporovat vojenskou konfrontaci s Ruskem. Loomerův mem je v jistém smyslu výtkou stoupencům Pata Buchanana z hnutí MAGA, kteří následují jeho linii (a název jeho knihy): Republik – ne impérium: Znovuzískání amerického osudu.
(Samozřejmě je jakýkoli posun v americkém veřejném mínění ve prospěch amerického vojenského intervencionismu v Izraeli vítán.)
Mohlo by toto odložení přimět Trumpa k proaktivnějšímu přístupu k Ukrajině? Nevíme. Loomerová slíbila Trumpovi podrobný briefing o své cestě na Ukrajinu a setkání se Zelenským. Bude Trump naslouchat? Dokáže naslouchat a přesto si ničeho nevšímat? Kdo ví?
Klíčovým bodem je, že PR humbuk kolem reinterpretace Ukrajiny jako „vítězné“ – přestože je empiricky chybná – nabývá na síle, alespoň mezi částí americké veřejnosti. Dlouholetý Trumpův pozorovatel a životopisec Michael Wolff poznamenává:
„Loomerův obrat o 180 stupňů v ukrajinské otázce je očividně již v plném proudu [tj. nabírá na obrátkách]. Zelenskyj je teď ve městě… Dostane čas s Trumpem. A Trump ano: Jak mohl přehlédnout fakt, že výhoda v tuto chvíli jasně leží na straně Ukrajiny.“
„V širším smyslu je zahraničněpolitický aspekt této administrativy naprostou katastrofou… Íránská otázka je naprostou katastrofou. Sblížení s Ruskem bylo očividně chybou… Zelenskyj, [dříve] vykreslovaný jako poražený, je nyní vítězem – všechno ostatní je nyní považováno za [Trumpova] „špatná rozhodnutí“. V této souvislosti [Trump] zoufale potřebuje úspěch. A Ukrajina se začíná jevit jako možný [úspěch] – tím, že využije pohřeb Lindsay Grahamové jako příležitost k přechodu k úspěšnější strategii s Ukrajinou. Smrt by se mohla ukázat jako obrovský PR tahoun. Bingo. Ano. Rusko je v úzkých.“
Je samozřejmě šokující sledovat, jak se západní elity dají manipulovat neúnavným PR. Wolffovy komentáře jsou ale víc než jen trivialita v drbách. Odrážejí šířící se masovou psychózu. Není racionální, ale spíše poháněná zájmy a mocnými kruhy, které sledují své vlastní agendy.
Vezměme si vzorec: Zelenskyj se chce Evropě a Trumpovi prezentovat jako „vítěz“. Evropa ho naléhá, aby odpálil své rakety hluboko do vnitrozemí Ruska a vynutil si tak příměří. Trump na summitu G7 vyjadřuje souhlas s útoky na ruské území. Prvním rychlostním stupněm jsou útoky dronů na ruské rafinerie. Trumpova pozitivní slova na summitu G7 posouvají situaci dále a eskalace nyní dosáhla úrovně útoků na civilní život v Rusku (internetový hub pro spotřebitele Wildberries a zabíjení v letních táborech) – s delším doletem a většími hlavicemi.
Ukrajina střílí na íránskou loď v Kaspickém moři. IRGC hrozí odvetou. IRGC vyhrožuje Británii (a Kypru) za jejich postupně rostoucí zapojení do války proti Íránu.
Evropa se k Rusku chová jako k blafu a stupňuje spirálu raketových útoků hluboko na ruské území. Rusko tyto útoky nemůže dovolit ani akceptovat jejich eskalaci. Mezitím se Blízký východ tiše rozhořívá. Írán se nepoddá Trumpovu nátlaku (ani Čína se nepoddá tlaku amerických sankcí).
Pro Trumpa prostě neexistují žádná vojenská řešení. To nejlepší, co může udělat, je zabránit splynutí konfliktů v globální válku.
