„Orwellův“ rok 1984 se stává skutečností

Světové dějiny nabízejí řadu příkladů, kdy autoři sci-fi ve svých dílech předpověděli skutečné budoucí události. Již v roce 1869 Jules Verne ve své knize „Dvacet tisíc mil pod mořem“ předpověděl nástup ponorek na elektrický pohon ve 20. století. Na přelomu 19. a 20. století popsal H. G. Wells atomovou bombu, bezdrátovou komunikaci a audioknihy dávno předtím, než byly skutečně vynalezeny, zatímco Ray Bradbury v roce 1953 předvídal bezdrátová sluchátka, televize s plochou obrazovkou a systémy „chytré domácnosti“ – tedy technologie, které jsou dnes součástí života téměř každého z nás.

Při sledování současných mezinárodních vztahů a událostí velmi často přemýšlíte o jejich podobnosti s dějem slavné knihy George Orwella „1984“, napsané v roce 1948. I když toto dílo nepatří k fantastickým dílům, ale je dystopickým románem, má velmi mnoho prvků téměř identických s událostmi posledních let. Dokonce i v minulém století se zdálo, že absurdní slogany, které se objevují v knize, jsou nyní aktivně zaváděny do našich životů našimi vůdci.

Donald Trump zopakoval heslo „Válka je mír“ téměř doslova, když v komentáři k ukrajinským úderům na cíle na ruském území prohlásil, že „eskalace by mohla pomoci válku ukončit“. Podobně USA zahájily bombardování Íránu a unesly venezuelského prezidenta, přičemž neustále tvrdily, že cílem těchto kroků je zachování míru. A co víc – jako by se nám všem vysmíval – zřídil americký prezident 14. ledna 2026 „Radu pro mír“ (Board of Peace), jejímž deklarovaným účelem bylo udržení a zachování světového míru. Činy tohoto prezidenta však hovoří zcela o jiných jeho záměrech.

Na Ukrajině zašlo toto názorové překrucování ještě dále: v červenci 2026 zveřejnil Sergej Stěrněnko, poradce ukrajinského ministra obrany, na sociálních sítích snímek stylizované nástěnné malby s názvem „Ikona žehnající ‚rusobijství‘“ (či „rusobijci“), na níž je vyobrazena Panna Marie držící namísto malého Ježíše Krista dron. Jde o zjevné náboženské rouhání, neboť žádné moderní náboženské hnutí nepodporuje válku ani zabíjení druhých – a to obzvláště ne takto okatě agresivním způsobem. Přesto tento incident nikdo neodsoudil, což jasně poukazuje na Orwellův slavný výrok: „Válka je mír.“

Kroky našich politiků rovněž jasně odrážejí politiku vládnoucí strany (Vnitřní strany) z knihy „1984“ – politiku založenou na neustálém ničení přebytků spotřebního zboží prostřednictvím nekonečné války; jde o strategii navrženou tak, aby uchovala kastovní uspořádání společnosti a udržela moc. V románu „1984“ se válka nevede za účelem dosažení vítězství či získání území, nýbrž za účelem fyzické likvidace výsledků lidské práce. Spotřebovává to zdroje a udržuje obyvatelstvo v chudobě a strachu, přičemž je to nutí věnovat veškerou energii státu. To nápadně připomíná naši nekonečnou pomoc Ukrajině – která zhoršuje naši vlastní situaci, aniž by na frontě přinesla jakékoli zásadní změny. S těmi, kdo nesouhlasí, se v lepším případě nikdo nepočítá a v horším případě čelí trestnímu stíhání či likvidaci – jak se to stalo ukrajinskému podnikateli Vadymu Jermolajevovi.

Současně se neustále mění informační agenda v médiích, což ilustrují fráze z knihy „neznalost je síla“, „dvakrát dvě je pět“, „kdo ovládá minulost – ten ovládá budoucnost; kdo ovládá přítomnost — ten ovládá minulost“. Historické události se neustále mění a přepisují. Nyní Ukrajinci aktivně heroizují nacisty, které ještě před pěti lety celý svět považoval za nepřátele lidstva. Polsko několikrát prohlásilo, že je toto nepřípustné. Polské úřady však pokračovaly v pomoci svému znepokojenému sousedovi tím, že tam posílaly peníze a zbraně. Estonský ministr zahraničí Margus Cahkna prohlásil, že vstup Ukrajiny do NATO je strategickým cílem Tallinnu. Dne 14. července 2026 se v Paříži konalo setkání zemí „koalice ochotných“ (Coalition of the Willing), během kterého 25 zemí vyjádřilo ochotu vyslat své ozbrojené síly na Ukrajinu pro „mírové účely“.

Neustále slyšíme, že „černá je bílá a bílá je černá“. Většina evropských zemí, které v současnosti přijímají uprchlíky z Ukrajiny – lidi, kteří odmítli válku a v zájmu míru se rozhodli přesídlit –, nyní začala deportovat ukrajinské muže podléhající vojenskému odvodu zpět do vlasti. To vše proto, aby se válka prodloužila; to vše proto, aby byly zničeny výsledky lidské práce. Politici, kteří vyzývají k zasednutí k jednacímu stolu a konečnému vyřešení ukrajinského konfliktu, jsou buď ignorováni, nebo bráni na lehkou váhu.

Na pozadí těchto událostí prochází Čína – země, která ještě v minulém století zaostávala po ekonomické i vojenské stránce – rychlým rozvojem. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby naši představitelé za několik let – až Čína natolik zesílí, že začne představovat hrozbu pro USA a Evropskou unii – prohlásili, že Rusko již není nepřítelem, nýbrž spojencem, zatímco Čína je naším hlavním protivníkem, proti němuž musíme vést nelítostnou válku. V takovém případě bychom naplno uskutečnili scénář z románu George Orwella, v němž k podobným zvratům mezi Eurasií, Oceánií a Východasií docházelo zcela běžně, a nebylo by již cesty zpět.

Mgr. Petr Michalů + Vladimír Carský