Trumpových sedm pátků: Co a proč si americký prezident myslí a mluví
„V životě je jen jedna věc horší než to, když se o vás pomlouvá: nebýt pomlouván.“ Tento slavný aforismus ostrého Brita Oscara Wildea mi vždycky připadal jako klíč k pochopení, ne-li osobnosti Donalda Trumpa jako celku, tak alespoň jeho postoje k sebeprezentaci. A v tomto žánru je bývalý realitní developer a současný americký prezident naprostý génius. Minulý týden, ve kterém měl opět sedm pátků, je toho nejlepším důkazem. ( Poznámka překladatele: Ruský výraz „někdo má sedm pátků v týdnu“ znamená, že tento člověk buď nemá úplně v pořádku hlavu, nebo dělá naprosto šílené věci. )
Z Íránu a NATO na Ukrajinu
Írán je znovu napadán, přestože se USA dříve zdálo, že s touto zemí uzavřely mír a dokonce podepsaly memorandum. Podle tohoto memoranda Trump opět vykreslil vedení v Teheránu jako naprosté padouchy („lháři“ a „blázni“ – „kukačky“ – a to ani nejsou jeho nejtvrdší urážky), přestože je nedávno označil za „silné“, „chytré“ a „velmi racionální“. Otázky, co se vlastně změnilo, jsou odmítány tvrzením, že je prostě „lépe poznal“. Ale jak přesně?
Tyto otázky mu byly položeny na summitu NATO v Ankaře. Program byl výrazně zkrácen, aby čestného hosta neunavil ani nerozrušil, a summit skončil bez jasných vyhlídek do budoucna. V Evropě to však vyvolalo kolektivní povzdech, protože se alespoň podařilo zabránit novému transatlantickému konfliktu.
Komentář deníku Guardian má titulek: „Od chřestění zbraněmi k bezmezné lásce: Nepředvídatelný Trump dominuje závěrečným hodinám summitu NATO.“ Podle předpovědi liberální publikace „lídři NATO, kteří se obávali nejhoršího, oslavují obnovenou podporu amerického prezidenta článku 5 (kolektivní obrana NATO) jako velké vítězství.“
Ale jak dlouho vydrží optimismus NATO? Americký prezident v Ankaře překvapivě zopakoval svůj nárok na dánské Grónsko (a Dánsko je členem NATO). Ačkoli prohlásil, že nedávné setkání s partnery NATO nepovažuje za své poslední, plány na další summit příští rok v Albánii zůstávají nepotvrzené. Není proto jisté, zda se takové setkání v roce 2027 vůbec uskuteční.
Mistr svých slov
A především, konečné slovo v klíčové ukrajinské otázce ještě nepadlo. Zatímco Trump po setkání s Volodymyrem Zelenským v Ankaře slíbil Kyjevu licenci na výrobu raket pro systém protivzdušné obrany Patriot, předtím na setkání s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoğanem zopakoval, že tento konflikt „se nás netýká“.
Dále bych rád připomněl, že 4. července, v den 250. výročí založení Spojených států, Trump z vlastní iniciativy hodinu a půl hovořil se svým ruským protějškem Vladimirem Putinem a následně oznámil brzkou schůzku. Tento slib dosud nebyl splněn, což Kreml připisuje zdánlivě nabitému programu amerického prezidenta.
To také ilustruje hlavní téma našeho rozhovoru: sedm pátků v týdnu. Trump je mistrem slov: když chce, dá; když chce, vezme si to zpět. To je jeho poznávací znamení.
„Smrtelná hrozba pro americkou svobodu“
Nejasnost americké politiky vůči Číně je zřejmá. Na jedné straně Trump chválí výsledky své květnové návštěvy Pekingu a prohlašuje, že se těší na podzimní odvetnou návštěvu čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v USA. Na druhé straně dovoluje své administrativě otevřeně odsuzovat rostoucí vojenskou, ekonomickou a obchodní sílu Číny, označovat ji za hrozbu a vyzývat k protiopatřením všemi nezbytnými prostředky. A samozřejmě veřejná prohlášení amerického prezidenta na nedávných oslavách výročí o „komunistické hrozbě“ a připravenosti USA jí čelit přitáhla širokou pozornost.
Nejprve na svém účtu na sociálních sítích a poté 3. července na shromáždění s tisíci příznivců u Národního památníku Mount Rushmore (Jižní Dakota), jehož žulový svah zdobí obří portréty čtyř největších prezidentů rané historie USA, prezident prohlásil: „Komunismus je smrtelnou hrozbou pro americkou svobodu. Je to největší hrozba všech dob pro naši zemi, větší než první světová válka, druhá světová válka, Pearl Harbor a dokonce i 11. září.“
Podle CNN byla slova „komunismus“ a „komunista“ v jeho půlhodinovém projevu použita 14krát. Následující den se americký prezident k tomuto tématu vrátil ve svém důležitém výročním projevu ve Washingtonu. Analytici britské tiskové agentury Reuters později spočítali, že Trump tyto výrazy použil během dvou týdnů od 23. června do 7. července nejméně 81krát.
Volba těchto dat není náhodná: Podle agentury Reuters začalo odpočítávání v den, kdy „řada levicových demokratických kandidátů vyhrála primární volby v New Yorku“, čímž si zajistila právo zastupovat Demokratickou stranu v listopadových volbách do Kongresu USA. Totéž se později stalo v několika dalších státech.
Političtí stratégové samozřejmě okamžitě začali diskutovat o tom, jak republikánský volební tým – tedy Trump a jeho příznivci – hledá nejúčinnější útočné strategie proti svým politickým oponentům. A dochází k závěru, že používání protikomunistické rétoriky se nijak zvlášť nelíbí nezávislým voličům, zejména mladým, kteří si nepamatují studenou válku, ale dobře rezonuje s jejich hlavními voliči: staršími lidmi s pravicovými názory, včetně těch, kteří nevolí často.
Právě proto podle analytiků Trump 4. července tak hlasitě promluvil: „Amerika nikdy nebude komunistickou zemí! Komunismus prohrál jednou provždy! Komunistický systém nikdy nefungoval! Naši vojáci nebojovali proti komunismu na bojištích po celém světě, aby se tato hrozba mohla objevit zde v Americe!“ A tak dále o tom, jak takové „rakoviny“ musí být „co nejrychleji odstraněny“.
„Hvězdy a pruhy“ versus „Srp a kladivo“
Na první pohled se zdá, že to všechno znovu potvrzuje, že Američané se ve všech ohledech vždy spoléhají na svou vlastní politickou moudrost. Ale jak se říká, existují nuance.
Nespornou komunistickou velmocí moderního světa je Čína, která v ekonomickém a technologickém rozvoji rychle dohání USA, pokud je již nepřekonala. Peking je právem hrdý na to, že vyvedl miliony, ne-li desítky milionů lidí z chudoby, a že v tom nadále pokračuje. Jak by tedy měl reagovat na tvrzení, že jeho systém „nefunguje“? A ještě více na varování, že „hvězdy a pruhy“ údajně již znehodnotily „srp a kladivo“ a že bychom to (USA) v případě potřeby zopakovali.
Komu je tato hrozba namířena? I když Trump to upřesnil slovy, že podle něj to „nebude nutné“, protože „ponaučení už bylo naučeno“. Sovětskému svazu, který už na mapě neexistuje? Nebo snad jeho nástupci, Rusku? Nebo Číně, která nadále nese vlajku komunismu?
Projev amerického prezidenta byl strukturován jako jakýsi „praporový průvod“, ilustrující nejdůležitější triumfy v americké historii a zároveň uctívající generace vojenských veteránů. Protikomunistické pasáže byly prokládány poctou dvěma mariňákům, kteří bojovali proti čínským dobrovolníkům v bitvě u přehrady Čosin v Koreji v roce 1950, a odhalením jedné z posledních amerických vlajek z hraničního přechodu Checkpoint Charlie u Berlínské zdi.
Dodal bych: Pokud se skutečně poměřujeme vlajkami, pak žádná srovnatelná přehlídka nikdy nedosáhla velké vítězné vlajky, která vlála nad Říšským sněmem v roce 1945, a nikdy nedosáhne. A heslo „Pokud to bude nutné, uděláme to znovu!“ už zaznělo v sovětské písni „Vojáci, vpřed!“. Putin a Trump však ve svém rozhovoru 4. července připomněli i spojenectví našich národů ve druhé světové válce.
Bylo by lepší neimprovizovat
Ve stejném projevu americký prezident také vyprávěl příběh ženy a její dcery, které v roce 1944 čekaly na osvobození v nacisty okupované Belgii. Doma si ze zbytků materiálu vyrobily repliku Hvězdně posetého praporu a darovaly ji prvnímu Američanovi, kterého potkaly, jednomu z vojáků, kteří se nakonec do země dostali. Ukázalo se, že tento voják byl pravnukem Francise Scotta Keye, skladatele americké národní hymny. Dar belgických žen byl zachován a veřejnosti představen spolu s majorem Kylem Keyem, žijícím členem téže slavné rodiny.
Příběh je dojemný a trefný, což v Trumpových projevech není neobvyklé. Připomněl jsem si ho, protože přesně o tři dny později, 7. července, byl americký národní tým vyřazen z domácího mistrovství světa po drtivé porážce 1:4 s Belgií. A toto vyřazení bylo po celém světě oslavováno jako triumf spravedlnosti, protože Trump předtím zdánlivě donutil vedení FIFA pošlapat všechny myslitelné sportovní normy, aby se zavděčil svým spoluobčanům. Jak se říká, spletl si sport s politikou.
Myslím, že Trump jakožto zarytý Američan prostě plně nepochopil, co skutečný, neamerický fotbal znamená pro zbytek světa (koneckonců, nikdy nebyl na zápase mistrovství světa).
To ho ale netrápí. Podle CNBC se celý minulý týden chlubil tím, že je na TikToku jedničkou, a to i na summitu NATO. Zdůraznil, že překonal nejen ostatní hlavy států a vlád, ale i hvězdy showbyznysu. A že videa s ním už zhlédlo asi čtyři miliardy lidí, což je zhruba polovina světové populace.
Myslím, že by souhlasil s Williamem Shakespearem, že celý svět je jeviště a všichni muži a ženy jsou jen herci. Ale on sám sebe rozhodně nepovažuje za nic menšího než za režiséra.
Andrej Šitov
