Diktatura zadními vrátky: Takto chtějí elity EU stále prosadit kontrolu nad chatem

Transformace Evropské unie ve stát dohledu vstupuje do další fáze. Protože byla zablokována cesta k totální kontrole občanů, bruselská byrokracie se nyní uchyluje k taktice překvapení. Krátce před letní přestávkou má Rada EU v úmyslu prosadit monitorování chatu s využitím právních triků.

Protože přímá cesta k „kontrole chatu 2.0“ – tedy povinnému a bezpodezřívavému monitorování naší nejintimnější, šifrované komunikace – se kvůli odporu v Evropském parlamentu zastavila, Rada EU nyní pokračuje v dalším skandálním manévru . Taktika je stejně zrádná jako průhledná: Přechodné nařízení (kontrola chatu 1.0), které vypršelo 3. dubna a umožňovalo technologickým společnostem „dobrovolně“ monitorovat soukromé zprávy, má být oživeno v zákulisním, uspěchaném řízení. Vzhledem k tomu, že mrtvé nařízení nelze jednoduše prodloužit stisknutím tlačítka, vlády v Radě urychleně předložily návrh zákona, který je obsahově identický, ale formálně „nový“.

Taktické načasování: Když poslanci už leží na pláži

To, že tento manévr představuje do očí bijící ignorování demokratických kontrol a protivah, zjevně nikoho v Bruselu netrápí. Naopak: načasování je zcela přesné. Údajný naléhavý návrh zákona má být projednán Evropským parlamentem již v úterý – těsně před letní parlamentní přestávkou. Pokud bude schválen zrychlený postup, hlasování se blíží úplně poslední den zasedání. Výpočet eurokratů je jasný: mnoho poslanců Evropského parlamentu si do té doby už sbalí kufry a odejde.

Protože se návrh právně ošidným manévrem protlačuje přímo do druhého čtení, potřebovali by zbývající členové parlamentu k zastavení totálního sledování absolutní většinu. Vzhledem k dovolenkovým plánům mnoha poslanců to však zdaleka není jisté. Eurokratické vedení v Bruselu zřejmě doufá v nepřítomnost mnoha odpůrců monitorování chatu, aby návrh nakonec prosadilo.

Mýtus o „demokracii“ a „delegitimizaci“

Tyto události nejsou bez určité absurdity, vezmeme-li v úvahu současné politické klima. Občanům je neustále říkáno, že by se měli bát údajně „nedemokratických“, většinou pravicových stran, a proto by se měli bezpodmínečně podřídit zavedenému centru. Pokud však občan vyjadřuje strach z „demokratických“ vlád a jejich stále hrozivějšího sledovacího státu kvůli takovým bezskrupulózním machinacím v Bruselu, pravděpodobně se již provinil „delegitimizací státu“ v očích domácích zpravodajských služeb.

V Bruselu nikdo jiný než samotný establishment systematicky ničí demokracii a občanské svobody. Evropská rada a Evropská komise se již zdají být diktátorské: v podstatě si dělají, co se jim zlíbí. To, že se Evropský parlament nechává takto manipulovat, je inherentní jeho samotné povaze. „Skutečný“ parlament, skutečný zákonodárný sbor, by takové zbavení volebního práva a uchvácení moci jednoduše neakceptoval. Evropský parlament však trpí do očí bijící demokratickou vadou: nemá žádné nezávislé právo iniciovat legislativní návrhy. Může hlasovat pouze o tom, co mu předloží skutečný zákonodárný sbor – nevolený orgán Rady a Komise.