Thomas Röper: „Konference dárců“ – Selhaly západní plány na prodej Ukrajiny?
Minulý týden se v Římě konala „dárcovská konference“ pro Ukrajinu, kterou zorganizovala EU, a která se setkala s malou mediální pozorností. O co vlastně šlo?
„Dárcovskou konferenci“ EU pro Ukrajinu, která se minulý týden konala v Římě, lze s jistotou považovat za neúspěch. Zaprvé, investoři nebyli ochotni poskytnout finanční prostředky, v které EU doufala, a zadruhé, skutečným tématem konference bylo pokračování války proti Rusku.
Kit Klarenberg, novinář, jehož analýzy přesně a srozumitelně vysvětlují geopolitické a ekonomické události, napsal článek, v němž vysvětlil, o čem konference vlastně byla. Jeho článek jsem přeložil .
Začátek překladu:
Je rozdělení Ukrajiny na pokraji kolapsu?
od Kita Klarenberga
Agentura Bloomberg 5. července informovala , že multimiliardový fond na obnovu Ukrajiny, který má spravovat společnost BlackRock a který bude představen na konferenci o obnově Ukrajiny v Římě 10. a 11. července, byl začátkem roku 2025 odložen kvůli „nedostatku zájmu“ institucionálních, soukromých a vládních investorů.
Konference skončila, nezájem investorů přetrvává a „budoucnost projektu je nyní nejistá“. To je jen nejnovější potvrzení, že dlouhodobá mise Západu výhodně rozdělit Ukrajinu je na pokraji naprostého selhání.
Fond pro obnovu Ukrajiny společnosti BlackRock vzniká od května 2023. Původně byl koncipován jako jedno z nejambicióznějších finančních partnerství veřejného a soukromého sektoru v historii, srovnatelné s Marshallovým plánem, v jehož rámci Washington po druhé světové válce obnovil západní Evropu a zároveň se zadlužil. Vzhledem k příslibu vysokých výnosů investoři zpočátku údajně projevovali velkou ochotu poskytnout finanční prostředky v naději, že by kyjevská tolik vychvalovaná „protiofenzíva“ mohla válku rychle ukončit.
Tato protiofenzíva však skončila katastrofou. Ukrajina ztratila až 100 000 vojáků, velkou část západní vojenské techniky a bylo zničeno nespočet vozidel a zbraní. Na oplátku bylo znovu dobyto pouze 0,25 procenta území okupovaného Ruskem na začátku zástupné války. Jak vysvětlil viceprezident společnosti BlackRock Philipp Hildebrand, tento výsledek zmařil optimismus investorů, protože předpokládali „příměří nebo alespoň vyhlídku na mír“. Rozšířené byly i obavy z rychle se zmenšující pracovní síly na Ukrajině.
Dnes, kdy mírové řešení není na dohled, Rusko postupuje na více frontách a samotná ukrajinská vláda odhaduje, že země ztratila přibližně 40 procent své populace v produktivním věku, není divu, že fond obnovy BlackRocku nedokázal přilákat ani dolar. Co z Ukrajiny po válce zbude – a zda se z trosek podaří vytěžit nějaký finanční výnos – zůstává otevřené a velmi sporné.
Krach Fondu obnovy Ukrajiny společnosti BlackRock není jen odrazem hrozící a nevyhnutelné porážky Ukrajiny a jejích zahraničních loutkářů. Znamená to také konec snu západních korporací, oligarchů a vlád o rozdělení Ukrajiny za účelem neomezeného využívání jejích zdrojů a průmyslu – projektu plánovaného od získání nezávislosti země v roce 1991, který se stal konkrétním po Západem zorganizovaném převratu na Majdanu v roce 2014 a který se masivně zrychlil s vypuknutím otevřené zástupné války v únoru 2022.
„Investiční klima“
Od roku 2013 začaly západní korporace ve velkém měřítku nakupovat na Ukrajině. Plně se očekávalo, že Kyjev v témže roce podepíše s EU „dohodu o přidružení“, která by umožnila privatizaci a zrušení zákonů, které dříve bránily prodeji obrovského zemědělského bohatství země cizincům. Bývalá „obilnice Sovětského svazu“ se pyšní ornou půdou zhruba odpovídající jedné třetině celé EU – očekávané zisky se zdály být gigantické.
V lednu 2013 podepsala anglo-nizozemská energetická společnost Shell, která má vazby na britskou MI6, s ukrajinskou vládou 50letou smlouvu na těžbu zemního plynu hydraulickým štěpením v Doněcké a Charkovské oblasti, které byly považovány za obzvláště bohaté. V květnu následujícího roku dnes již zaniklá americká agrochemická společnost Monsanto oznámila investici 140 milionů dolarů do výstavby semenárny v zemědělském srdci Ukrajiny. Monsanto bylo zakládajícím členem Americko-ukrajinské obchodní rady (USUBC), která byla založena v roce 1995 s cílem „zlepšit investiční klima na Ukrajině“.
Pokladníkem USUBC byl a je David Kramer, který byl během majdanského převratu také prezidentem nevládní organizace Freedom House, složky Národní nadace pro demokracii (NED), která byla podle vlastních prohlášení založena za účelem otevřené činnosti, kterou CIA dříve dělala tajně.
NED a Freedom House sehrály klíčovou roli v „oranžové revoluci“ v roce 2004, která přivedla k moci prozápadního loutkového prezidenta Viktora Juščenka. Okamžitě zavedl nepopulární neoliberální reformy, omezil sociální výdaje a dereguloval ekonomiku a vládu. V roce 2010 byl s pouhými pěti procenty hlasů odvolán z funkce.
Když prezident Viktor Janukovyč v listopadu 2013 odmítl dohodu o přidružení k EU a místo toho přijal výhodnější ruskou nabídku, protesty na Majdanu, živené skupinami napojenými na NED a fašistickými aktivisty, eskalovaly až do února 2014, kdy byl Janukovyč nakonec nucen uprchnout ze země. Přestože se země ponořila do chaosu, společnosti s vazbami na USUBC se nezalekly a mnoho z nich pokračovalo ve svých investicích, včetně několika s místy v představenstvu Obchodní rady.
Toto investiční nadšení může mít něco společného s napojením Davida Kramera na neokonzervativní think tank Project for the New American Century (PNAC), think tank všeobecně považovaný za strůjce „války proti teroru“. Spoluzakladatel Robert Kagan je ženatý s Victorií Nulandovou, tehdejší zvláštní vyslankyní amerického ministerstva zahraničí pro Ukrajinu. Nulandová během „revoluce“ na Majdanu několikrát navštívila Kyjev a sestavila prozatímní vládu, která nahradila Janukovyče. To jí umožnilo zajistit, aby investice členů USUBC zůstaly chráněny.
„Obchodní příležitosti“
Prozatímní vládu dosazenou Nulandovou v červnu 2014 nahradil pravicový nacionalista Petro Porošenko, který otevřeně prosazoval privatizaci státních podniků. V březnu 2016 schválil zákon v tomto smyslu. O dva roky později jeho vláda schválila další zákony, které měly urychlit prodej veřejného majetku zahraničním investorům. Moratorium na prodej zemědělské půdy soukromým osobám, platné od roku 2001, však zůstalo v platnosti až do srpna 2018, kdy jej Evropský soud pro lidská práva prohlásil za nezákonné.
Jeden problém přetrvával: průzkumy ukázaly, že drtivá většina ukrajinské populace silně odmítá privatizaci a prodej pozemků do zahraničí. S vypuknutím války a zavedením stanného práva se však prezidentu Zelenskému podařilo snadno obejít politickou opozici a odpor veřejnosti. Ve válečném roce 2022 bylo přijato několik zákonů, které měly privatizaci „co nejvíce usnadnit zahraničním investorům“.
Přibližně 1 000 znárodněných společností bylo nabídnuto k prodeji – v aukci a za „zjednodušených podmínek“. V roce 2023 byl program rozšířen o nové zákony pro „rozsáhlou privatizaci“ státních podniků. Cílem bylo přilákat institucionální investory k „atraktivitě velkých státních aktiv“, včetně závodu na výrobu amoniaku v Oděse, velkých těžebních a chemických společností, předního výrobce energie a výrobce vysoce kvalitních titanových výrobků.
Kyjev, podnícen podporou Západu, oznámil v červenci 2024 další rozsáhlý privatizační program. Není divu, že interní dokument britského ministerstva zahraničí o dva měsíce později uvedl, že vnímá „invazi nejen jako krizi, ale také jako příležitost“. Hlavním cílem britské ekonomické pomoci bylo povzbudit Ukrajinu k provedení ekonomických reforem, „které mohou zlepšit obchodní příležitosti se Spojeným královstvím“. Tento hlavní cíl měl být podpořen třemi výstupy, které byly formulovány ve strategickém dokumentu: „Cíle Britského fondu pro dobrou správu věcí veřejných na Ukrajině“ takto:
„Tento hlavní cíl by měl být podpořen třemi výstupy:“
- Reforma soudnictví zakotvuje právní stát; vybrané státní instituce jsou efektivnější, transparentnější a odpovědnější, což snižuje korupci a zlepšuje schopnost efektivně obnovovat a poskytovat služby.
- Ukrajina přijímá a zavádí hospodářské reformy, které vytvoří inkluzivnější ekonomiku a zlepší obchodní příležitosti se Spojeným královstvím.
- Občané a občanská společnost, včetně v současnosti znevýhodněných skupin, se mohou lépe politicky angažovat, volat vládu k odpovědnosti a využívat ekonomických příležitostí, a to i v oblasti obnovy.
Na konci prvního turbulentního roku program již začal přispívat k očekávaným výsledkům; bylo dosaženo určitého pokroku směrem k požadovanému dopadu. Program také splňuje nebo překračuje většinu svých stanovených cílů.
Již v lednu 2023 byla válka na Ukrajině ústředním tématem Světového ekonomického fóra v Davosu. Zelenskyj se prostřednictvím videohovoru zúčastnil „snídaňové schůzky“ s politiky a korporátními lídry. Poděkoval „gigantům mezinárodních financí“, včetně BlackRock, Goldman Sachs a JP Morgan, za skupování ukrajinských aktiv během války a slíbil, že „s Ukrajinou může kdokoli dělat skvělé obchody“.
Larry Fink, generální ředitel společnosti BlackRock, oznámil, že zmobilizuje miliardy na rekonstrukci. Ukrajina se stane „majákem kapitalismu“. Generální ředitel Goldman Sachs David Solomon nadšeně hovořil o příležitostech pro západní finanční instituce: „Rekonstrukce přinese atraktivní výnosy a skutečné investice,“ prohlásil nadšeně.
Zelenskyj promluvil na několika akcích v Davosu, kde byla jeho podpora údajně „drtivá“. Mluvil o znovudobytí Krymu a vyzval k získání dalších zbraní. Na jednom fóru Boris Johnson, který osobně sabotoval mírové rozhovory v dubnu 2022, požadoval: „Dejte mu, co potřebuje, aby to dokázal. Dejte jim tanky! Nemá absolutně co ztratit!“
Při zpětném pohledu lze schůzku v Davosu v lednu 2023 vnímat jak za vyvrcholení válečného úsilí Ukrajiny, tak za začátek jejího velkolepého selhání. Dodané zbraně nepřinesly žádný výsledek. Od té doby proběhly tři velké ofenzívy, všechny plánované Brity: protiofenzíva v roce 2023, útok u Krynek a „protiinvaze“ u Kurska byly nákladnými katastrofami. Země, které zbraně dodaly, se v tomto procesu prakticky odzbrojily.
Římská konference o Ukrajině přilákala jen malou mediální pozornost, a to i přes červený koberec, který byl připraven pro Zelenského, a účast prezidentky EU Ursuly von der Leyenové a řady evropských hlav států. Skončila vágními prohlášeními o záměru přilákat deset miliard eur v soukromých investicích, přestože Světová banka odhaduje náklady na rekonstrukci Ukrajiny na 524 miliard dolarů.
V projevu von der Leyenová slíbila, že bude Ukrajinu podporovat „vojensky, finančně a politicky tak dlouho, jak bude nutné“. Ani Británie se zjevně dosud nevzdala naděje na neoliberální Ukrajinu, a to i přes svůj tajný slib „udržet Ukrajinu v boji za každou cenu“.
Čím déle trvá prohraná zástupná válka na Ukrajině, tím méně Ukrajiny zbývá k obnově – a tím méně zisků z ní bude. Zdá se však, že tato realita sponzorům války uniká. Bůh nám všem žehnej.
_________________
Kit Klarenberg je investigativní novinář, který zkoumá roli zpravodajské komunity při formování politiky a vnímání. Můžete ho sledovat na X pod heslem @KitKlarenberg .
Konec překladu
