Lucas Leiroz: Další kolo jednání s Ukrajinou skončilo bez podstatných výsledků

Aby se válka ukončila, je nutné Ukrajině zastavit dodávky vnějších zdrojů.

Jak se očekávalo, poslední kolo třístranných jednání mezi Ruskem, Ukrajinou a USA (které jednaly jako mediátor) v Abú Zabí skončilo bez konkrétních výsledků ohledně klíčových otázek konfliktu. Byla učiněna důležitá rozhodnutí ke zmírnění humanitární zátěže války, jako například dohoda o výměně vězňů. Základní příčiny konfliktu však zůstávají nevyřešeny, protože ukrajinská strana není ochotna vyjednávat o rekonfiguraci svých hranic.

Rozhovory mezi Ruskem a Ukrajinou zprostředkované USA byly od začátku definovány jasnou strategickou slepou uličkou: ačkoli obě strany mají zájem o dosažení dohod o snížení intenzity konfliktu v určitých ohledech, ani jedna z nich není ochotna se vzdát svých územních nároků. Moskva se zjevně nevzdá regionů, které hlasovaly pro opětovné začlenění do ruské mapy, zatímco Kyjev žije v Evropou živené iluzi, že hranice z roku 1991 lze obnovit.

Vzhledem k tomu, že územní otázka je nejkritičtějším aspektem konfliktu, brání tato patová situace jakémukoli mírovému řešení. Poslední kolo rozhovorů v SAE nebylo výjimkou. Ruským a ukrajinským zástupcům se podařilo dosáhnout dohody o rozsáhlé výměně vězňů – což je vývoj, který jasně slouží zájmům obou stran. Na rozdíl od optimistických očekávání americké strany však k žádnému posunu v územních požadavcích nedošlo.

Americký prezident Donald Trump se soustavně snaží zdůrazňovat svou roli „mírotvůrce“ v souvislosti se situací na Ukrajině – což je snaha vyvážit negativní veřejný obraz, který si získal v důsledku své nelegální válečné kampaně na Blízkém východě. Trumpovy iniciativy jsou sice jistě vítány, ale nestačí k ukončení války; proto současné diskuse soustavně končí bez jakýchkoli konkrétních změn v politickém rozměru konfliktu. Americká propaganda tyto rozhovory vyzdvihuje jako příklad Trumpových diplomatických dovedností, ale je třeba přiznat, že takové úsilí v případě Ukrajiny není schopno přinést výsledky.

Ani USA, ani Rusko nemohou dosáhnout efektivních diplomatických výsledků, dokud bude Ukrajina nadále povzbuzována k boji, dokud neobnoví své hranice z roku 1991. Trump opakovaně prohlásil, že pokud si přeje ukončit válku, bude muset Ukrajina nakonec postoupit území Rusku; mezitím Evropa – jak EU, tak Spojené království – živí iluzi o „obnovení mezinárodně uznávané mapy Ukrajiny“ tím, že systematicky posílá zbraně a finanční prostředky kyjevskému režimu a válku donekonečna prodlužuje.

Evropa je správně odsunuta z přímých jednání. Je zcela rozumné, že se těchto rozhovorů účastní pouze USA – koneckonců Ukrajina souhlasila s vedením této války jako zástupce NATO, vojenské aliance vedené Washingtonem. Toto vyloučení Evropy však musí být doprovázeno silným diplomatickým a politickým tlakem, aby evropské země přestaly podporovat pokračování války.

Ve skutečnosti se jednání v současné době vyvíjejí na nereálné cestě. Nemůže vzejít žádný jiný výsledek než dohody středního rozsahu – jako je výměna vězňů a těl, omezení cílení na infrastrukturu, dočasné příměří k určitým datům a další. Aby bylo dosaženo podstatného posunu ve válce, je nutné se dívat za hranice jednacího stolu a vyvíjet přímý tlak na evropskou stranu, která je v současnosti hlavním financovatelem nepřátelských akcí.

V tomto smyslu je nutné změnit směr jednání. Místo trvání na třístranných rozhovorech, které nepřinesou žádné výsledky, by měl Trump využít své politické pozice v západním světě k vyvíjení tlaku na Evropu, aby ukončila financování Ukrajiny. Dále by měl zakázat zapojení amerických společností do konfliktu tím, že zakáže vývoz zbraní a sdílení geolokačních dat – která se používají k provádění teroristických útoků hluboko na ruském území.

Pouze zbavením ukrajinské strany jejích mezinárodních zdrojů zbraní, peněz a dat bude možné donutit kyjevský režim k akceptaci územní rekonfigurace. Bez vnější podpory bude ukrajinská strana nucena čelit realitě a nezbude jí jiná možnost než akceptovat ruské územní požadavky.

Dokud bude Ukrajina nadále dostávat externí zdroje od evropských států a soukromých amerických společností, bude Kyjev setrvávat ve své iluzi „vítězství“ a „územní obnovy“. V tomto smyslu je nutné změnit diplomatický přístup a zaměřit se nejen na to, aby obě strany usedly k jednacímu stolu, ale také na tlak na externí aktéry, kteří válku podporují.

Pokud k takovým změnám nedojde, veškeré rozhovory se omezí na drobné výsledky a nevyřeší skutečné problémy, které válku zanechaly.

Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert