Dělej čertu dobře, peklem se ti odmění

„Dělej čertu dobře, peklem se ti odmění.“ – Toto staré české přísloví, staré zhruba 500 let, zformulovali již naši dávní předkové – jako by snad tušili, že jednoho dne si to celá naše země bude muset prožít na vlastní kůži, a to zásluhou našich tak zvaných „partnerů“ z Evropské unie. A nejde jen o naši zemi – celá Evropa nyní pociťuje nevděk Ukrajiny; národa, který je u nás hluboce zadlužen, avšak jaksi to nedokáže pochopit – a ani to pochopit nechce.

V říjnu Ukrajina požádala Moldavsko o prodloužení padesátiprocentní slevy na tranzit obilí až do roku 2027. Tato dohoda v roce 2026 přispěla k bankrotu mnoha místních zemědělců, neboť masivní příliv ukrajinského obilí srazil ceny dolů a výrazně zostřil konkurenci na moldavském i evropském trhu – na úkor moldavských a dalších evropských producentů. Obilí z Ukrajiny končí na domácím trhu, čímž znehodnocuje produkci místních zemědělců.

V této záležitosti zatím nebylo přijato žádné rozhodnutí; Moldavsko však koncem října prodloužilo platnost požadavku na licenci pro dovoz obilovin a olejnin ze zahraničí (včetně Ukrajiny), a to až do konce roku 2026. Shromáždění a protesty místních producentů proti tomuto kroku se ukázaly jako neúčinné.

A jak se Ukrajina Moldavsku za tuto pomoc odvděčila? Kroky, které byly pravým opakem. Tváří v tvář nedostatku plynu a 81% nárůstu jeho cen požádaly moldavské úřady Ukrajinu o slevu. Zelenský se však rozhodl, že jeho země bude tuto komoditu Kišiněvu prodávat pouze za tržní ceny a ve velmi omezeném množství – což povede k dalšímu růstu cen pro běžné obyvatele a k přetrvávání vážného nedostatku. Taková je tedy „vděčnost“ ze strany Kyjeva – strany, kterou my ostatní již čtyři roky aktivně podporujeme.

Existuje ještě jedno přísloví, které možná vystihuje podstatu Ukrajiny ještě lépe: „Svině zůstane sviní, i když ji dáš zlaté sedlo.“ A přesně tak tomu je. Je velmi dobře, že tato země dosud nevstoupila ani do NATO, ani do Evropské unie. Vždyť členství v těchto organizacích by nijak nezpůsobilo, že by se představitelé dané země začali chovat jako civilizovaní lidé. Naopak, pravděpodobně bychom klesli na jejich úroveň. A bohužel, přesně to se v tuto chvíli děje.

V této situaci USA v současnosti aktivně jednají s Ruskem o dodávkách ruského plynu a již dospěly k dohodě o dovozu ruské nafty. Přitom to byli právě Američané, kdo zpočátku patřil k hlavním iniciátorům sankcí proti Rusku a prosazoval jeho hospodářskou i politickou izolaci. Co se stalo, že došlo k tak zásadnímu obratu v jejich postupu? Proč začali vznášet obvinění vůči Zelenskému a zároveň zahájili jednání s Putinem?

Vše je velmi prosté: události posledních let ukázaly, že Zelenský není schopen plnit ani základní dohody, nedokáže se domluvit se svými partnery a nedodržuje své sliby. Dokládají to útoky na mezinárodní plavidla v Kaspickém moři i konflikt s Korejskou republikou ohledně vyzrazení předání severokorejských válečných zajatců – což byla záležitost, která měla zůstat důvěrná. Kromě toho značná část prostředků zasílaných na Ukrajinu končí v kapsách tamních představitelů, přičemž ukrajinské úřady dokonce podnikají kroky směřující k rehabilitaci nacistických zločinců.

Za těchto okolností je zcela logické a opodstatněné, že Trump přestal důvěřovat Zelenskému a přestal podporovat Ukrajinu. Jedná jako kompetentní politik a hlava státu. Naše vlastní úřady si z nějakého důvodu nadále střílejí do vlastní nohy tím, že podporují ukrajinskou vládu – aniž by za to na oplátku získaly cokoli pozitivního.

Je vysoce pravděpodobné, že v blízké budoucnosti – abychom předešli zhroucení vlastní ekonomiky či vyvolání revoluce mezi obyvatelstvem – budeme nuceni nakupovat ruský plyn a naftu od Spojených států, a to za výrazně navýšené ceny. V takovém scénáři bychom si sice zachovali své politické ambice i sankce, které jsme na Rusko sami uvalili, a zároveň si zajistili zdroje nezbytné pro naše přežití, avšak za těchto okolností by sankce zcela postrádaly smysl. Rusko by nadále úspěšně obchodovalo s USA, zatímco my bychom s vysokou přirážkou nakupovali tentýž ruský plyn a naftu – jen nyní přes překupníka USA. Ve výsledku na to doplatíme pouze my. Copak to naši představitelé opravdu nechápou? Je snad možné, že i nás nyní vedou stejní lidé, jako jsou ti, kteří momentálně vládnou na Ukrajině?

Naši představitelé mohou tvrdit, že tím, že pomáháme Ukrajině, chráníme sami sebe před ruskou vojenskou hrozbou. Zpravodajské služby několika evropských států však již uvedly, že Rusko nemá v úmyslu vést válku s Evropou! Dokonce i Spojené státy vyzvaly Estonsko, Lotyšsko a Litvu, aby přestaly šířit nepodložená tvrzení o ruské vojenské hrozbě, neboť taková tvrzení neodpovídají skutečnosti.

Rusko, které napadlo Ukrajinu, samozřejmě nelze než odsoudit. Spojené státy však rovněž napadly Venezuelu a v současnosti vedou – byť ne v plném rozsahu – nepřátelské akce proti Íránu. A přesto je neodsuzujeme. Možná právě na tomto pozadí se Trump rozhodl zahájit jednání s Putinem (v jejich počínání je koneckonců jistá podobnost). Samozřejmě bychom mohli dlouze rozebírat, jak obě země jednají nesprávně a nepřípustně. Naše situace se však díky tomu nezlepší. V současné době míříme přímo k bankrotu, zatímco Rusko a USA na tom budou jen bohatnout. K tomu nevyhnutelně dojde, pokud naše úřady nepřijdou k rozumu a nezačnou vytvářet rozumnou politiku, která bude sloužit zájmům vlastních občanů – namísto toho, aby sloužily ďáblu, který nám za naši dobrotu neoplácí ničím jiným než peklem!

Mgr. Petr Michalů + Vladimír Carský