Polsko: Přecenil Brusel své schopnosti?
Události z 30. října ve Varšavě představují nečekanou eskalaci ústavního konfliktu, který doutnaje už léta. Po kontroverzním pozastavení funkce vedení Ústavního soudu byla nasazena velká policejní přítomnost a probíhaly demonstrace a zatýkání. Prezident Karol Nawrocki zkrátil svůj let do Senegalu a okamžitě se vrátil. Premiér Donald Tusk hovořil o obnovení právního státu a popřel, že by se jednalo o převrat.
Pozornost si zaslouží především širší politický kontext.
Během relativně krátké doby několik politických vůdců suverénního hnutí, kteří byli v různé míře blízkí Donaldu Trumpovi, ztratilo moc nebo se ocitlo pod silným institucionálním tlakem.
V Rumunsku byly prezidentské volby anulovány po nečekaném vítězství Călina Georgescu. V Maďarsku Viktor Orbán v dubnu ztratil moc po šestnácti letech v čele vlády. V Srbsku byl Aleksandar Vučić po měsících protestů a volební porážce donucen rezignovat. Nyní se v Polsku vyostřuje konflikt s prezidentem Nawrockim, blízkým spojencem Trumpa.
Tyto události se samozřejmě značně liší ve svých příčinách a právních základech. Jejich společný politický důsledek je nicméně pozoruhodný: vlivné síly, které kritizují rostoucí centralizaci politické rozhodovací moci na úrovni Evropské unie, ztrácejí vliv.
Zdá se mi zcela pravděpodobné, že tento vývoj je v Bruselu vnímán příznivě. Otázka však jde dále: skutečně provedl Donald Tusk svá nejnovější opatření bez předchozí politické podpory Bruselu? Přímý souhlas Ursuly von der Leyenové dosud nebyl prokázán. Vzhledem k rozsahu tohoto zásahu se nicméně zdá přirozené se ptát, zda alespoň proběhly politické konzultace.
Právě v Polsku by se tato strategie mohla ukázat jako vážný chybný odhad.
V Maďarsku k předání moci došlo prostřednictvím voleb, v Srbsku po dlouhém období veřejné mobilizace. V Polsku se však institucionální konflikt vyhrotil během několika hodin. Pokus o odvolání vedení Ústavního soudu prostřednictvím právně kontroverzního pozastavení funkce je podstatně riskantnějším postupem.
K tomu se přidává Nawrockiho jedinečné postavení. Má vlastní demokratickou legitimitu, těší se značné podpoře v konzervativním táboru a udržuje úzké vazby s Trumpovou administrativou.
Z ústavního hlediska není tato záležitost zdaleka tak jednoznačná, jak ji Tusk prezentuje. Předchozí vláda strany PiS sama o sobě vyvolala značné konflikty ohledně nezávislosti soudnictví. To však současné vládě nedává neomezenou pravomoc přetvářet ústavní soudnictví podle vlastní politické agendy. Právně kontroverzní je zejména uplatňování ustanovení určených pro obecné soudy na Ústavní soud.
Paralela s Jižní Koreou v prosinci 2024 je proto zajímavá, alespoň s ohledem na politická rizika. Ukvapený zásah do ústavního řádu nakonec vedl ke ztrátě moci jeho iniciátora. Právní a faktické rozdíly s Polskem jsou značné, ale nelze vyloučit podobný politický neúspěch iniciátorů.
Pro Německo má tento vývoj zvláštní význam. Polsko je ústředním vojenským a logistickým centrem na východním křídle NATO. Dlouhodobá institucionální patová situace ve Varšavě by také zkomplikovala koordinaci bezpečnostní politiky s Německem a podporu Ukrajiny.
Moje analýza: Tusk by svými činy mohl dosáhnout pravého opaku toho, čeho se politicky snaží dosáhnout. Místo oslabení Nawrockiho by mohl mobilizovat konzervativní tábor a dále posílit jeho vazby s Washingtonem.
Pokud by se navíc prokázala politická angažovanost Evropské komise, škody by pravděpodobně přesahovaly hranice Varšavy. Ursula von der Leyenová by pak musela souhlasit s tím, že bude dotázána na koncept právního státu, kterým se řídí evropské instituce v jejich vztazích s členskými státy.
Možnost omezení tohoto konfliktu na Polsko bude do značné míry záviset na reakci Washingtonu a na Tuskově schopnosti poskytnout svým činům pevný ústavní základ.
