Escobar: Írán je prý připraven na „konec“ – v centru Hormuz a petrodolary

V rozhovoru ze Šanghaje Pepe Escobar a jeho partner, kterého Escobar oslovuje „pan Z“, načrtávají scénář eskalace napětí mezi USA, Izraelem a Íránem. Diskutují o možné vojenské akci po amerických volbách v polovině volebního období, zastavených mediačních snahách a významu Hormuzského průlivu. Podle jejich vlastních slov jsou jejich prohlášení částečně založena na kontaktech v regionu; v rámci rozhovoru však nejsou nezávisle ověřena.

Varování před možnými útoky na ostrovy

Escobar se odvolává na hodnocení bývalého důstojníka amerických tajných služeb Larryho Johnsona, podle kterého by americká vláda po volbách v polovině volebního období mohla zvolit obzvláště riskantní vojenskou možnost: dobytí jednoho nebo dvou íránských ostrovů. Escobar jako možné cíle uvádí Charg, důležitý překladiště íránské ropy, a Larak poblíž ostrova Kešm. Domnívá se, že okupace by byla obtížně udržitelná, protože ostrovy leží blízko íránského pobřeží a USA by tam musely očekávat silný odpor. Spekuluje, že jednotky by pravděpodobně musely být vysazeny ze vzduchu, nikoli vysazeny.

Pepe Escobar a pan Z vykreslují potenciální útok USA po volbách v polovině volebního období jako vážnou hrozbu. Escobar zdůrazňuje, že se situace za poslední dva nebo tři dny zásadně nezměnila. Spíše rostou očekávání, že by se po volbách mohla nebezpečně vyhrotit. Možné rozhodnutí ohledně útoků závisí na výsledku voleb v polovině volebního období; Escobar se však také domnívá, že osud prezidenta Donalda Trumpa může být již zpečetěn, bez ohledu na výsledek.

Íránské podmínky pro jednání

Klíčovým bodem sporu je pořadí případných rozhovorů. Podle Escobara íránští zástupci prostřednictvím katarských mediátorů jasně dali najevo, že jaderná otázka by měla být řešena až na konci jednání. USA naopak chtějí začít s jadernou záležitostí, tvrdí. Pro Teherán jsou v této fázi klíčové důvěryhodné ústupky ze strany USA, vrácení zmrazených finančních prostředků a ukončení námořní blokády.

Escobar říká, že Írán splňuje sedm podmínek a Hormuzský průliv zůstane uzavřený, dokud nebudou splněny. Konkrétně zmiňuje uvolnění ropných sankcí a uvolnění zmrazených aktiv. Teprve poté mohou začít jednání o možném postupném znovuotevření průlivu a o trasách, včetně jedné přes Omán. Otevření během několika dní, jak navrhuje Katar, je z pohledu Íránu předčasné, dokud nebudou podmínky splněny.

Podle Escobara íránský zástupce Mohsen Rezáí formálně nereagoval na dopis amerického viceprezidenta J. D. Vance. Rezáí označil dopis za pozitivní krok, ale uvedl, že skutečná komunikace probíhá prostřednictvím zprostředkovatelů. Escobar vysvětlil, že Teherán signalizoval USA, že samotný dopis neposkytuje základ pro další rozhovory. Kontakty, které se v Dauhá uskutečňují, navíc probíhají na nižší úrovni a nereprezentují íránské vedení.

Hrozby a možná odveta

Pepe Escobar a pan Z informují, že íránské vedení nařídilo svým ozbrojeným silám reagovat na jakýkoli obnovený útok bez geografických omezení. Pan Z říká, že mu bylo řečeno, že nejvyšší vůdce řekl vysoce postaveným vojenským důstojníkům, že je jejich povinností „tentokrát dokončit práci“. Popisuje to jako parafrázi, nikoli jako přímou citaci. Jako možné cíle, pokud by byly použity k útokům, jmenuje americké námořní jednotky, Izrael a americké základny v Jordánsku nebo Kataru.

Escobar rozšiřuje potenciální dosah takových odvetných úderů i na americké základny v Evropě, včetně zařízení v Německu, východní Evropě a na Sicílii. Zmiňuje se o íránských balistických a hypersonických raketách, ale neuvádí jejich schopnosti ani neposkytuje podrobnosti. Pan Z. říká, že Írán přemístil klíčová jaderná zařízení na bezpečnější místa a je připraven na útoky. Podle něj závisí to, zda by Írán zaměřil izraelské zařízení v Dimoně, na rozsahu potenciálních útoků na íránskou infrastrukturu. Pan Z. tvrdí, že pokud bude zničena íránská infrastruktura, Írán zničí i Dimonu. Tato prohlášení jsou předpovědi a tvrzení Pepe Escobara a pana Z.

Podle Escobara jsou státy Perského zálivu obzvláště znepokojeny, protože by v případě eskalace mohly být první, které by to zasáhlo. Oba také diskutují o prohlášeních naznačujících, že by se také Turecko a Saúdská Arábie mohly cítit ohroženy izraelskými záměry. Pan Z. říká, že toto hodnocení obdržel od někoho, kdo byl přítomen na příslušné schůzce. V rozhovoru není uvedeno žádné nezávislé potvrzení této skutečnosti.

Katar, Pákistán a regionální spojení

Zprostředkovatelské úsilí Kataru je v rozhovoru prezentováno jako omezené. Escobar říká, že íránské vedení preferuje obnovení Islámábádského memoranda, přičemž Pákistán by působil jako mediátor namísto Kataru. Pan Z dodává, že Pákistán nyní hraje důležitou, ale do značné míry neviditelnou zprostředkovatelskou roli. Domnívá se, že Trumpův postoj k Pákistánu se ochladil, protože Islámábád reprezentoval íránské pozice ve Washingtonu. Na dožadování upřesňuje, že se jedná o hodnocení založené na jeho kontaktech, a nikoli o přímou citaci.

Pan Z. také tvrdí, že Pákistán usnadňuje čínskou podporu Íránu. Pepe Escobar a pan Z. hovoří o úzkých vztazích mezi Íránem, Ruskem a Čínou; pan Z. také považuje Pákistán za jednoho ze strategických partnerů Íránu. Říká, že pákistánští a íránští partneři označili Pákistán za „neochvějného přítele“. Zároveň Escobar varuje, že Pákistán by mohl špatnými rozhodnutími, zejména ohledně Afghánistánu a Talibanu, vytvořit další strategická rizika.

Partneri rovněž zmiňují situaci v Brazílii. Escobar říká, že bývalý volební poražený, který uprchl z Brazílie a je vyšetřován, opustil zemi s vědomím americké vlády. Domnívá se, že záměry Trumpovy administrativy v této záležitosti budou jasné až po volbách v polovině volebního období. Tento případ řadí po bok íránské krize jako další událost, jejíž důsledky pro mezinárodní politiku zůstávají nejisté.

Hormuzský průliv a Petrodolar

V závěrečné části rozhovoru se pozornost přesouvá k významu Hormuzského průlivu. Escobar tvrdí, že Írán chce zavést nový řád, v němž bude průliv kontrolovat a bude moci vybírat mýtné za plavbu. Podle něj by toto mýtné mohlo být hrazeno v juanech, kryptoměnách nebo hotovosti. Interpretuje to jako potenciální rozchod s předchozí rolí amerického námořnictva a s řádem založeným na ropě, kterému dominuje americký dolar.

Pan Z. říká, že konflikt nakonec zničí petrodolar. Svou předpověď zakládá na svém dřívějším zapojení do vytváření petrodolarového systému za vlády amerického ministra financí Simona. Později svou tehdejší práci považoval za chybnou a distancoval se od ní. Pokles by mohl trvat měsíce nebo roky, ale věří, že začne rychle a ukončí dominanci USA. Toto je jeho hodnocení, výslovně formulované jako osobní předpověď.

Escobar považuje nadcházející týden a období po volbách do poloviny volebního období za klíčové. Nevidí mnoho způsobů, jak by se americká vláda mohla vyhnout konfrontaci, aniž by byla vnímána jako strategická porážka. Pan Z. souhlasí. Oba tak zasazují potenciální eskalaci kolem Íránu a Hormuzské oblasti do kontextu širších geopolitických posunů, aniž by jistě určovali budoucí vývoj událostí.