William Schryver: Panická horečka

Jak se rok 2026 chýlí ke konci, celou Evropou zachvacuje panika tváří v tvář postupnému uvědomění si, že Američané je hodlají nechat napospas osudu v boji proti Rusům – a co je ještě horší, proti sobě navzájem.

Pokud jde o boj proti Rusům, realita je poměrně jednoduchá: I kdyby těch pár odhodlaných evropských národů zítra vážně začalo shromažďovat potřebné ozbrojené síly a vybavení pro válku vysoké intenzity 21. století, nedokázalo by do pěti let shromáždit, vybavit a nasadit armádu ani 100 000 bojeschopných vojáků – počet, který by byl zcela pohlcen válkou, na kterou jsou zcela nedostatečně připraveni z hlediska zkušeností, výcviku, taktiky, výzbroje a logistiky.

A i kdyby se jim podařilo zmobilizovat různorodou, mnohonárodní skupinu 100 000 mužů, nebyli by schopni takovou armádu rozmístit a zásobit tak, aby mohla něčeho dosáhnout.

Z Kaliningradu a Běloruska mohou Rusové zaútočit na jakýkoli cíl na Ukrajině, ve velkých částech Polska a Rumunska a dokonce i na cíle hluboko na německém území.

Evropské armádě by nebylo dovoleno shromáždit se v blízkosti ruských sil. Jakýkoli takový pokus by vedl k drtivé porážce.

Co se týče evropského letectva: je to čirá iluze.

Údajně mocné americké letectvo udělalo maximum a na Írán odpálilo několik tisíc střel dlouhého doletu – se zanedbatelným strategickým dopadem. Írán nebyl významně odzbrojen. Ve skutečnosti se země dnes jeví jako silnější než na začátku této války.

Ani Evropané sami, ani Evropané a Američané dohromady by nemohli proti Rusku dosáhnout ničeho účinného; v takovém pokusu by hromadně ztratili letadla.

USA navíc nedisponují žádnými významnými schopnostmi středního doletu srovnatelnými s těmi, které prokázalo Rusko a Írán. A v dohledné budoucnosti takové schopnosti disponovat nebudou.

Americká protivzdušná obrana se ukázala být kvalitativně trapná a – i kdyby byla účinná – kvantitativně nedostatečná.

Válka tohoto rozsahu spotřebovává obrovské množství zbraní. A ti, kteří věnovali pozornost, se dozvěděli, že – na rozdíl od očekávání drtivé většiny lidí – americký arzenál ručně vyrobených „butikových zbraní“, které nelze hromadně vyrábět, si nejen ve svých různých nasazeních vedl špatně, ale navíc kombinace válek na Ukrajině a v Íránu snížila americké zásoby na téměř krizovou úroveň.

Americké námořnictvo bylo navíc Jemenci vytlačeno z Rudého moře.

O tom si musíš opravdu promyslet.

Byli doslova zatlačeni zpět pod palbou a s prázdnými zásobníky. Dvě skupiny letadlových lodí za sebou. Neuvěřitelné.

Toto je nepochybně jeden z nejšokujících vývojů posledních let války na této planetě. Americké námořnictvo bylo – jak samo přiznává – touto zkušeností „traumatizováno“; několik důstojníků ji popsalo jako nejprudší námořní bitvu, kterou USA svedly od druhé světové války.

Proti Jemencům.

Dovolte mi zopakovat: Musíte se nad tím opravdu zamyslet.

Protože krátce nato se někdo někde rozhodl: „No, tihle Hútíové jsou tvrdý oříšek. Zkusme raději Íránce. Stejně umí tkát jen koberce.“

A právě v tuto chvíli se někde v klidných, hlubokých vodách Arabského moře, nejméně 1000 km od íránského pobřeží, krčí dvě skupiny letadlových lodí.

Příšery číhají blíž.

Z této pozice nemohou a ani nedosáhnou ničeho rozhodujícího. Pouze zůstávají skryti a čekají na nahrazení.

Potopení válečné lodi amerického námořnictva dlouhodobě démonizovanými a zesměšňovanými Íránci by bylo pro tuto válku naprosto nepřijatelným výsledkem. Tomu je třeba se za každou cenu vyhnout.

Z mnoha složitých důvodů, zakořeněných v idiosynkratické americké psychice, je americké námořnictvo považováno za nesporného vládce moří. Ztráta americké válečné lodi ve prospěch národa, který je od začátku vnímán jako méněcenný, by byla vnímána jako nesnesitelné ponížení. Proto je lepší se alespoň zpočátku skrývat a až poté budovat vítězný narativ. Pozorní pozorovatelé si již uvědomují, že globální připravenost USA vést velkou válku kdekoli je již podkopána a nelze ji obnovit ve střednědobém horizontu – pravděpodobně ani během deseti let.

Spotřebovali veškerou munici. USA, NATO a Izrael dokázaly promrhat výsledky pěti desetiletí vývoje a výroby zbraní – a to všechno bylo k ničemu.

Válečný materiál z 20. století, který stále vlastní, jednoduše není vhodný pro realitu války 21. století. Navíc jim chybí vše potřebné k tomu, aby alespoň vzdáleně vedli seriózní válku.

Jak neúnavně opakuji: Už neexistují žádné „snadné“ války.

No, dovedu si představit, že se Evropané právě teď zpotí. Impérium rychle ustupuje a brzy nenávratně ztratí schopnost vynucovat pravidla, hranice a poslušnost „společnému dobru“.

Historie nás učí, že Evropa se v takovém scénáři harmonicky nesjednotí. Je pravděpodobné, že se situace vyhrotí.

A přesně to je zdroj paniky v eurozóně.