NATO se blíží: „Válka se blíží, válka se blíží“, „Připravte své děti na obranu Evropy.“ Porážka švýcarské iniciativy neutrality

„Válka se blíží, válka se blíží“ – nominálně to nahrazuje „Rusové se blíží, Rusové se blíží…“ a ano, je to válka vymývání mozků a NATO ji vyhrává.

NATO ovládá celou Evropu prostřednictvím své dlouhé paže, Evropské unie, která je zase pečlivě kontrolována NATO.

NATO právě vyhrálo proti populární iniciativě za neutralitu ve Švýcarsku.

Švýcaři, vymytí mozků válečnou propagandou švýcarské vlády, odmítli Iniciativu neutrality (NI) o více než 70 procent hlasů.

NI požadovala, aby Švýcarsko bylo skutečně neutrální zemí a aby neutralita byla zakotvena ve švýcarské federální ústavě, což se dosud nestalo.

Pro přesvědčené zastánce NATO je důležité vědět ještě něco: „Tři mušketýři“ – jeden za všechny a všichni za jednoho – nechvalně známý článek 5 Charty NATO již neplatí univerzálně, pokud vůbec někdy platil.

Stručně řečeno: Článek pojmenovává princip kolektivní obrany NATO. Uvádí, že ozbrojený útok na jeden členský stát je považován za útok na všechny členy.

Prezident Trump však dal jednoznačně najevo, že USA již nebudou zasahovat do dění v Evropě; že evropské státy NATO jsou zodpovědné za svou vlastní obranu, že ji musí platit a že do roku 2035 budou muset vynakládat zhruba 5 procent svého HDP na vlastní vojenský rozpočet, protože USA v minulosti platily dost. Nyní je na Evropanech, aby pokryli své vlastní a NATO obranné (válečné) náklady.

Znění článku 5 je dostatečně vágní, aby umožnilo různé interpretace. Od Evropy po východní Asii čelí spojenci USA obtížné otázce: Jak daleko by Washington zašel na jejich obranu?

Chápe švýcarská vláda, která se stále více připojuje k NATO – nebo, jak by se dalo říci, se s NATO hluboce angažuje –, co znamená být na NATO závislý? Pravděpodobně ano, a tak či onak je na ni vyvíjen tlak, aby se prostřednictvím EU stala další loutkou NATO. Existuje mnoho forem „tlaku“, z nichž některé hraničí s vydíráním.

Ale buďme realisté. Ne veškerý tlak přichází zvenčí. Ve Švýcarsku existují obrovské ekonomické zájmy, které chtějí užší vazby s NATO, a nejlepším nástrojem pro to je EU. Je málo známým nebo nepochopeným faktem, že Švýcarsko je pravděpodobně jediným západním industrializovaným národem, který svým poslancům umožňuje zastávat libovolný počet pozic ve správních radách korporací, bank, pojišťoven – cokoli chtějí. Někteří zastávají až 30 ředitelských pozic.

Kde leží jejich primární zájmy? Rozhodně ne v zájmu lidí, které mají zastupovat, ale v zájmu podnikatelského sektoru, který zastupují.

Kromě hrozící závislosti na NATO v obraně proti ruské hrozbě – která je jen výplodem strachu a fantazie, neexistuje a nikdy neexistovala – by Švýcarsko muselo do roku 2035 zvýšit svůj vojenský rozpočet ze současných 6,3 miliardy švýcarských franků (7,6 miliardy dolarů neboli 0,7 procenta HDP) na 30 až 43 miliard švýcarských franků (3,5 procenta HDP) – což je až pětinásobný nárůst.

Odkud by peníze pocházely? Vždy ze stejných zdrojů jako v Německu, Francii, Spojeném království a všech zemích EU – ze sociálního sektoru: důchodů, zdravotnictví, dávek v nezaměstnanosti a dalších programů na snižování chudoby.

Jinými slovy, měřeno v porovnání se švýcarskou životní úrovní, míra rizika chudoby byla v roce 2025 již na úrovni 16,4 procenta – tedy příjem pod 60 procenty celostátního mediánu. Míra chudoby je 8,4 procenta. Ve Švýcarsku, jedné z údajně nejbohatších zemí světa, je mluvit o chudobě tabu. Tyto vojenské výdaje by byly financovány prostřednictvím různých daňových zvýšení, ale především prostřednictvím škrtů v sociálních výdajích. To by spolu s neustálým přílivem imigrantů mohlo v nadcházejícím desetiletí výrazně zvýšit míru chudoby ve Švýcarsku.

Lidé potřebují vědět, co mohou očekávat, pokud dovolí své vládě pokračovat v jejím postupu v NATO. Vezměte si toto: Tyto finanční prostředky z vojenského rozpočtu půjdou z velké části do amerického vojensko-průmyslového komplexu, často na předražené vojenské vybavení – stíhačky F-35 (zcela nevhodné pro malé Švýcarsko) a systémy protiraketové obrany Patriot (také neúčinné proti moderním hlavicím), které ještě ani nebyly dodány – a pokud a až budou dodány, mohly by být zastaralé nebo by jejich správná instalace s vyškoleným vojenským personálem mohla trvat roky.

NATO a jeho války zabíjejí – tedy snižují populaci všemi nezbytnými prostředky (což je klíčový prvek Agendy OSN 2030) – a tím bohaté obohacují. Ti sionisté, kteří ovládají banky, Wall Street, City of London a samozřejmě globální vojensko-průmyslový komplex, směrují miliardy do kapes stejných miliardářů, zatímco zbytek světa – zejména Evropa a do jisté míry USA – každým dnem chudne.

Abychom zůstali u syndromu „válka se blíží“ a evropské hegemonie NATO: drtivé vítězství NATO se 70 procenty hlasů NE proti iniciativě neutrality je chladnou lekcí pro ostatní evropské kandidáty na neutralitu – zejména pro Rakousko a Irsko.

Pro krátké připomenutí: V roce 1815, po Napoleonově porážce, se evropské mocnosti (Rakousko, Francie, Velká Británie, Prusko, Rusko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko) dohodly, že Švýcarsko by se mělo stát trvale neutrálním a nezávislým státem – částečně proto, že švýcarská neutralita byla považována za obecný zájem evropské bezpečnosti.

V žádném případě se nejednalo o neutralitu vnucenou Švýcarsku. Mezi lety 1813 a 1815 švýcarské úřady aktivně usilovaly o mezinárodní uznání švýcarské neutrality. Švýcarská neutralita byla tedy jak švýcarským politickým rozhodnutím, tak po roce 1815 mezinárodně uznávaným a garantovaným statusem.

Proč tato smlouva o mezinárodní neutralitě nikdy nebyla zakotvena ve švýcarské federální ústavě, například v roce 1848, kdy byla napsána současná ústava?

Hlasování „pro“ 27. září 2026 (minulou neděli) by ze Švýcarska udělalo zemi „dobrých služeb“ – zemi, která pomáhá s diplomacií, zprostředkovává mezi válčícími nebo konfliktními stranami, vymáhá lidská práva a Ženevské úmluvy a NEZAVAZUJE sankce jen proto, že je o to požádána, nebo proto, že obchodní zájmy chtějí dodržovat „sankční program“ EU nebo USA – jako jsou sankce vůči Rusku, zemi, která Švýcarsku nikdy neublížila.

Švýcarsko by se stalo národem, který by se ke všem ostatním státům choval stejně – žádné zvýhodňování tady a tresty tam. Žádné sankce, ale podpora při řešení problémů.

Jediné sankce, které by neutrální země mohla legálně přijmout, jsou ty, o kterých rozhodla Rada bezpečnosti OSN.

Nezávislé průzkumy provedené přibližně dva roky před hlasováním v NI 27. září 2026 odhalily, že 70 až 80 procent populace si přeje nezávislé, suverénní a NEUTRÁLNÍ Švýcarsko.

Jak k této anomálii 70% hlasování „ne“ pro Národní integraci došlo? Prostřednictvím neustálé a dobře plánované propagandistické kampaně strachu – vskutku nehorázné propagandistické kampaně plné lží – švýcarské vlády, která postupně vymývala mozky švýcarskému obyvatelstvu vírou: „Putin by mohl napadnout Švýcarsko, jako to udělal na Ukrajině.“

Zaprvé, Putin „nevpadl“ na Ukrajinu. Existuje dlouhá historie, sahající daleko před rok 2014 (USA a EU podporovaný majdanský puč v Kyjevě), provokací NATO a monstrózních vražd rusky mluvícího obyvatelstva v ukrajinském nacistickém stylu, především ve východním Donbasu (nacistické prapory Azov, které bojovaly po boku Hitlera proti Rusku a jsou stále aktivní). V době ruské intervence v únoru 2022 bylo v Donbasu zavražděno více než 14 000 civilistů – 70 procent z nich ženy a děti. Podle Jense Stoltenberga, bývalého generálního tajemníka NATO, začal současný konflikt na Ukrajině v roce 2014 nebo i dříve. To jsou jeho vlastní slova.

Ale většina Švýcarů nebo Evropanů – nebo vlastně Američanů – o těchto historických detailech nemá tušení, protože se jim nikdy neřekne pravda. A když se lež opakuje dostatečně často, stane se pravdou. Neoprávněná nenávist k Putinovi je jednou z těchto „pravd“.

Jak švýcarská vláda – jak výkonná (sedm federálních radních), tak i zákonodárná (dvoukomorový parlament, okopírovaný z amerického modelu, kdy byla navržena současná švýcarská ústava z roku 1848) – přesvědčuje 9 milionů švýcarských občanů, nad nimiž vládne [demokracie se stala pouhým fíkovým listem], o takových úchylných a zastrašujících lžích?

Velmi snadné.

Švýcarská média jsou kupována a placena jako média v žádné jiné západní zemi.

Toto jsou čísla poskytnutá umělou inteligencí ohledně švýcarských „dotací“ pro švýcarská média: 160 franků na obyvatele (kolem 200 dolarů) – 3,5krát více než průměrná dotace EU (průměr EU je ekvivalent kolem 47 franků) a 120krát více než dotace USA (ekvivalent kolem 1,35 franků). Už jen to vypráví příběh, který nebyl nikdy oficiálně vyprávěn.

Tyto dotace by se daly stejně dobře nazvat „korupcí“; a rozhodně vysvětlují, jak mechanismus lží – zastrašování a válečné štvání – funguje tak efektivně, že během dvou let promění 70 až 80 procent neutrálního názoru „ano“ v 70 procent hlasů „ne“.

Ještě horší je, že drtivá většina Švýcarů nemá tušení, že státní aparát lží je z velké části financován z jejich daní.

Příkladem v tomto článku je malé Švýcarsko v srdci Evropy. Stejná základní pravidla – nebo mechanismy klamání – však platí v celém západním světě, EU, USA a stále častěji i v Latinské Americe, protože Monroeova doktrína 2.0 – známá také jako Donroeova doktrína – je zaváděna Donaldem Trumpem a jeho koordinátorem zahraniční politiky Marcem Rubiem.

Velká část Střední Ameriky a většina Severní a Západní Jižní Ameriky již funguje podle pravidel Monroe/Donroe 2.0: Salvador, Guatemala, Panama, Venezuela, Kolumbie, Ekvádor, Peru, Argentina, Chile – abychom jmenovali alespoň některé.

A pokud se věci ještě zhorší: Lež o blížící se válce, neboli syndrom válečného prasete, jak ji nazývá Alex Krainer (Alex Krainer’s Substack, 26. září 2026), je také nenápadně vštěpována do škol.

Evropští lídři – počínaje nejagresivnějším bývalým britským premiérem Borisem Johnsonem (tím, který sabotoval mírovou dohodu mezi Kyjevem a Moskvou zprostředkovanou v tureckém Istanbulu v březnu 2022), následovaným Francouzem Emmanuelem Macronem a Německem Friedrichem Merzem a samozřejmě v menší míře i dalšími zeměmi EU – připravují své mladé generace, mladé muže a ženy, budoucnost Evropy, aby se psychicky připravili na válku, aby byli připraveni bránit svou vlast proti Rusku. Jinými slovy, aby byli připraveni stát se dělovým krmivem pro bohaté a mocné, politiky jednotného světa.

Existuje naděje. A ta naděje spočívá v tom, že tuto pravdu přineseme lidem.

Masy se MUSÍ probudit ze svého pohodlného spánku, aby již neakceptovaly vládní lži – nebo přesněji: vládní lži, které jim byly vštípeny.

Protože žádnou západní vládu si dnes lid nezvolil.

Všechny byly dosazeny „neviditelnými“ cizími mocnostmi – těmi, které vládnou západnímu měnovému systému, včetně těch, které ovládají City of London a s ním spojený bankovní aparát na Wall Street.

Peter Koenig je geopolitický analytik, pravidelný přispěvatel do Global Research a bývalý ekonom Světové banky a Světové zdravotnické organizace (WHO), kde pracoval globálně více než 30 let. Je autorem knihy „Imploze – ekonomický thriller o válce, ničení životního prostředí a korporátní chamtivosti“ a spoluautorem knihy Cynthie McKinneyové „Když Čína kýchá: Od koronavirové uzávěry po globální politicko-ekonomickou krizi“ (Clarity Press, listopad 2020). Peter je výzkumným pracovníkem v Centru pro výzkum globalizace (CRG) a nerezidentním seniorním pracovníkem v Chongyangském institutu Univerzity Renmin v Pekingu.