Plánuje Írán pokus o atentát na Netanjahua?
Profesor Seyed Mohammad Marandi diskutuje o ekonomické válce, íránské odolnosti a možné nové vojenské fázi
Na začátku diskuse moderátor vřele pozdravil teheránského profesora Seyeda Mohammada Marandiho a zeptal se ho, jak se mu daří, než přešel přímo k americké strategii ekonomické války. Ústřední otázkou byl skutečný stav íránské ekonomiky – mezi extrémy údajně hrozící imploze a povstání a tvrzením, že ekonomika je silnější než před válkou. Marandi byl požádán, aby situaci zasadil někam doprostřed, zejména s ohledem na to, co americký ministr financí Scott Bessent nazval ekonomickým „dnem D“.
Rozhovor s profesorem anglické literatury a orientalistiky na Teheránské univerzitě, který pravidelně vystupuje jako politický analytik, se uskutečnil 29. srpna 2026. Zabývá se současným konfliktem mezi Íránem, Spojenými státy a Izraelem, fází, kterou Marandi popisuje jako ekonomickou válku s možností obnovení vojenské eskalace. Prohlášení jsou prohlášeními profesora a odrážejí íránský pohled na věc.
Ekonomická situace: Ani kolaps, ani síla jako dříve
Marandi oba extrémní postoje jasně odmítl. Íránská ekonomika se sice nezhroutí, ale zároveň se nelepší než před válkou. Život v Íránu je dnes obtížnější než loni. Válka, obléhání, maximální sankce a nálety dohromady ztěžují každodenní život. Odolnost íránského lidu však byla výjimečná.
Západní diplomaté a pozorovatelé si podle jeho názoru špatně vykládají typické íránské reptání. Íránci si neustále stěžují – na špatné hospodaření, situaci nebo vládu. To neznamená, že se země rozpadá. Jako důkaz uvedl obrovské davy na pohřbech v Teheránu (kolem 16 milionů) a v Mašhadu. Ti samí lidé, kteří protestovali nebo si stěžovali v ulicích, v rozhovorech často říkali, že to bylo hrozné. To podle něj odlišuje Írán od mnoha zemí v regionu spojených s USA, kde je taková otevřená kritika riskantnější.
Malá část společnosti podporuje druhou stranu, a to i během náletů. Vláda přechází na válečnou ekonomiku, což naznačuje, že Teherán očekává vleklý konflikt. Obě strany vyvíjejí tlak, ale ani jedna nedokáže tu druhou rychle eliminovat.
Navzdory blokádám ropa nadále proudí – Marandi uvedl zhruba šest milionů barelů denně, z čehož významnou část tvoří íránská ropa s íránským souhlasem. Vysvětlil, že existují složité obchodní modely, jako jsou malé lodě přepravující ropu z Perského zálivu do supertankerů podél ománského pobřeží. Dokonce i protivníci, jako jsou Spojené arabské emiráty, které podporovaly USA ve válce proti Íránu, udržují s Teheránem obchodní vztahy. Írán umožňuje průjezd irácké ropy a Hormuzský průliv zcela neuzavírá, aby zbytečně nezatěžoval spojenecké státy. Čínské lodě a menší čluny se jím proplují. Obchod s Čínou a Ruskem nelze jen tak přerušit.
Nedostatek munice na Západě a ukrajinská souvislost
Moderátor propojil zprávy z Wall Street Journal a Associated Press o nedostatku stíhacích raket Patriot, taktických balistických raket, systémů THAAD a prostředků proti bezpilotním letounům. EUCOM dodávalo munici CENTCOM pro íránský konflikt. Evropa by jen stěží odolala trvalému ruskému raketovému útoku a měla by potíže i s jednotlivými raketami. Taková varování byla před válkou v Íránu ignorována.
Marandi to viděl jako důsledek čtyřleté ukrajinské politiky a přímé války proti Íránu. Obojí katastrofálně oslabilo USA. Zmínil informaci, že ředitel CIA cestoval do Moskvy hledat řešení, protože situace na Ukrajině byla kritická. Americký neúspěch v Evropě by měl pozitivní dopad na západní Asii a Írán. Nedostatek munice nebyl způsoben pouze Íránem.
USA jsou sice mocné, ale nemají neomezené možnosti zachycení. Marandi nevyloučil obnovení vojenské fáze – ne nutně ze strany USA. Írán by mohl konflikt znovu rozpoutat. Íránská politika je promyšlená, zatímco západní politika je často emocionální.
Desítky let příprav a rostoucí vojenské síly
Írán plánoval tuto válku od 80. a 90. let, zejména po 11. září a americké přítomnosti v Afghánistánu a Iráku. Hormuzský průliv byl ústředním bodem tohoto plánu. Podzemní zařízení, technologie dronů a raketové technologie byly vyvíjeny po celá desetiletí. Írán nedávno poprvé odhalil podzemní továrnu na rakety. Marandi odmítl tvrzení, že Izrael zničil výrobní zařízení, s tím, že se jich ani nikdo nedotkl.
Írán rychle vyrábí nové, přesnější a obratnější rakety a drony. Postupem času se jeho výhoda oproti USA, které čelí problémům s prvky vzácných zemin, výrobními mechanismy a zkorumpovaným systémem, zvýší. V Íránu stát kontroluje obranný průmysl.
Íránské ozbrojené síly jsou dnes silnější než kdykoli předtím. Vláda poskytuje značné zdroje. Budují se nové podzemní základny a velitelská centra.
Prohlášení týkající se Netanjahua: Interpretace jako dlouhodobý záměr
Klíčovým bodem bylo prohlášení nového předsedy Nejvyšší rady národní bezpečnosti, generála Mohsena Rezáího, který v rozhovoru pro libanonskou televizní stanici Al-Manar prohlásil, že Netanjahu bude dříve či později „poslán do pekla“. Marandi to jasně interpretoval jako hrozbu násilím, nikoli pouhou rétoriku či symboliku. Znamenalo to, že Írán plánoval Netanjahua v určitém okamžiku zabít – ať už teď, za deset nebo dvacet let.
Marandi zdůraznil, že se nejedná o nejvyšší prioritu, ale o formu trestu. Netanjahu zabil tisíce nevinných lidí a bombardoval nemocnice a bytové domy. Jako příklad uvedl zasažený bytový dům s bankou v přízemí v Teheránu. Západní média tehdy označila tyto útoky za přesné útoky. Podobné vzorce lze pozorovat v Gaze a Bejrútu.
Moderátor jasně uvedl, že je proti atentátu na jakoukoli hlavu státu, včetně Netanjahua, a poukázal na to, že Izrael a USA vydaly podobné hrozby vůči íránským vůdcům. Marandi odpověděl, že prioritou Íránu je, aby Izrael opustil Libanon a aby genocida v Gaze skončila. Rezáí se o obou těchto věcech zmínil ve stejném rozhovoru. Írán to zajistí bez ohledu na západní podporu Izraele.
Jakákoli potenciální implementace by byla spekulativní a podmíněná vytvořením dostatečných odstrašujících prostředků, které by zabránily rozpoutání další velké války. Marandi zmínil různé možné scénáře, aniž by uvedl podrobnosti.
Ekonomický tlak jako páka a potenciální eskalace
Írán postupně zvyšuje tlak na Trumpa. Ekonomická opatření se zintenzivňují. Teherán požaduje implementaci Memoranda o porozumění (MoU): ukončení genocidy, navrácení ukradeného íránského majetku a ukončení okupace Libanonu. Z pohledu Íránu byla předchozí jednání – před, během i po 12denní válce – fingovaná. USA podkopaly memorandum o porozumění, zpřísnily sankce, nevrátily majetek a otevřely si vlastní koridor.
Írán má vliv: trhy s dluhopisy, jen a nedostatek hélia, síry a nafty. V současné době může propouštět z Arabského poloostrova přibližně deset milionů barelů ropy. Toto množství by mohlo rychle nebo postupně klesnout na nulu. S jinými komoditami se obchoduje obtížněji než s ropou, takže jejich nedostatek roste rychleji.
Státy Perského zálivu investovaly značné prostředky do amerických dluhopisů, akcií a sektoru umělé inteligence. Vzhledem k tomu, že samy spotřebovávají velké množství a konec krize je v nedohlednu, jsou nuceny prodávat aktiva. To zvyšuje tlak na americkou ekonomiku. USA již nabídly emirátům swapové linky.
Neexistuje žádné příměří. Státy Perského zálivu hostí americké základny, tankovací letadla, vojáky a vybavení. Pokud bude íránská ekonomika vážně poškozena, například útoky na bankovní sektor, mohl by se Írán zaměřit na americké banky nebo infrastrukturu umělé inteligence v Dubaji (investice v řádu miliard dolarů). Rezáí byl jmenován, aby reprezentoval asertivnější přístup.
Sankce a otázka prvního úderu
Moderátor argumentoval, že sankce by selhaly tak jako tak: pokud by byly neúčinné, Írán by jednoduše počkal na globální ekonomické dopady. Pokud by byly účinné a způsobily nepokoje, Írán by mohl kineticky znovu otevřít konflikt a vtáhnout USA do války, v níž by Teherán měl výhodu díky nedostatku munice. Marandi to považoval za rozumné zhodnocení.
Zda byla „operace Den D“ symbolická, je těžké říci. Americká vláda se nechová jako předchozí administrativy. Silná prohlášení bez jejich realizace podkopávají důvěryhodnost. Pokud to Bessent s svržením režimu myslí vážně, pak je konflikt nevyhnutelný.
Marandi také poukázal na západní podporu extremistických ideologií – od Afghánistánu přes Sýrii, Irák a Libyi až po Afriku a Západ. To nemá nic společného s běžným sunnitským islámem nebo judaismem. První učebnice takfiri byly vytištěny v USA.
Nakonec doporučil knihy jako od Alastair Crooke a další analýzy mimo západní mainstreamová média a think tanky k pochopení Íránu.
Rozhovor vykresluje obraz vleklého konfliktu, v němž se prolínají ekonomické, vojenské a politické síly. Marandi vidí vojensky na vzestupu Íránu a je připraven zvýšit tlak, pokud Washington neprovede implementaci Memoranda o porozumění. Interpretace Netanjahuova prohlášení jako konkrétního dlouhodobého záměru zůstává profesorovým hodnocením založeným na slovech předsedy Rady bezpečnosti. Situace zůstává nestabilní a existuje riziko obnovení vojenských akcí na obou stranách.
