Americká válka proti multipolaritě: Obracení herní desky

Svět se nachází na křižovatce: Buď bude americká hegemonie pokračovat, nebo se objeví multipolární světový řád, v němž rovnováha sil nahradí dominanci jednoho národa.

Od 20. století a dále až do 21. století prosazují USA politiku globální hegemonie, která přetrvává bez ohledu na příslušnou prezidentskou administrativu nebo rozložení sil mezi demokraty a republikány v Kongresu, a vytvořila moderní americké impérium.

USA nejen ovládají celý západní svět (Evropu, Austrálii a Nový Zéland), ale mají také zástupce v Jižní Americe, Africe a napříč Asií od východu na západ. Snaží se udržet – a dokonce rozšířit – svou dominanci prostřednictvím vojenské a ekonomické síly, stejně jako politické subverze, infiltrace a kooptace a informační nadvlády.

Naproti tomu se formuje multipolární svět, který upřednostňuje rovnováhu sil mezi národy, spíše než aby se podřizoval jednomu jedinému národu.

USA vedou mnohostrannou válku proti multipolaritě – válku, která dalece přesahuje pouhou vojenskou a ekonomickou moc – což znamená, že aby multipolarita zvítězila, musí vybudovat mnohostrannou obranu, která také dalece přesahuje pouhé vojenské a ekonomické alternativy.

S organizací BRICS v centru, formovanou vzestupem Číny a oživením Ruska, si multipolární svět nejen vytváří prostředky k obraně proti vměšování, obklíčení a případnému převzetí ze strany USA, ale také vytváří alternativní globální systém, který má potenciál zcela nahradit škodlivý unipolární systém USA.

Multipolární síly nabírají na síle na vlně Číny

Vzestup Číny v ekonomické, průmyslové a vojenské síle sám o sobě téměř ve všech ohledech dosáhl, nebo dokonce překonal úroveň síly USA.

Vzestup Číny otevřel dalším zemím, na které se zaměřuje americká dominance, možnost obchodovat s rostoucím globálním mocenským centrem a těžit z jeho výhod na rovném základě s USA a jejich zástupci – což umožňuje zemím, jako je Severní Korea, Rusko a Írán, udržet si životaschopné ekonomiky navzdory jejich izolaci od „globálních“ ekonomických systémů, institucí a služeb ovládaných USA.

Čína spolu s rostoucím počtem partnerských zemí vytváří alternativy k těmto ekonomickým systémům, institucím a službám, které USA dlouhodobě monopolizovaly a neustále zneužívaly.

USA nicméně zůstávají mocnou a nebezpečnou světovou velmocí – avšak světovou velmocí, jejíž limity stále více odhaluje stejně mocný a rostoucí multipolární svět.

To, co se z toho stalo, už není soutěž mezi dvěma globálními hráči, ale jeden hráč, který nevyhnutelně čelí porážce a snaží se převrátit celé hrací pole dříve, než k této porážce dojde plně.

Obracení globálního hracího pole vzhůru nohama

USA se vnímá jako agresivní globální hegemonická mocnost se systémem založeným na neustálé honbě za mocí a ziskem v omezeném světě, kde se jejich prostředky k dosažení tohoto cíle zmenšují i ​​ve srovnání s vzestupem Číny – nemluvě o multipolárním světě, k němuž Čína přispívá.

To lze ilustrovat na reálných klíčových ukazatelích.

V globálním obchodu považuje 70 % zemí světa Čínu za svého největšího obchodního partnera – přičemž Čína dominuje globální výrobě, kritickým minerálům a rafinaci a zpracování dalších surovin; stejně jako stavbě lodí (na každou loď postavenou USA je postaveno 200 lodí), průmyslové robotice a dalších průmyslových strojích; dodavatelským řetězcům; těžbě; tavení; výrobě oceli; a prakticky všem dalším moderním průmyslovým vstupům, procesům a výstupům.

Čína si tuto průmyslovou dominanci zajišťuje populací čtyřikrát až pětkrát větší než populace USA – populace větší než populace USA a jejich evropských, japonských, jihokorejských a filipínských spojenců dohromady – a tím, že každoročně v posledních dvou desetiletích vzdělává miliony více absolventů v oborech STEM (věda, technologie, inženýrství a matematika) než USA.

Tyto lidské zdroje jdou ruku v ruce s bezprecedentním rozmachem infrastruktury v Číně v oblastech, jako je výroba energie (světový lídr v oblasti obnovitelných zdrojů energie a výstavba jaderných elektráren) a elektrické sítě, veřejná doprava (s největší sítí vysokorychlostních železnic v historii lidstva, stejně jako s nejrychlejšími osobními vlaky a nejvýkonnějšími nákladními lokomotivami na světě), průmyslové klastry a telekomunikace (sítě 5G).

Velká část této infrastruktury nejenže existuje po celé Číně, ale nyní se rozšiřuje po celém světě v rámci čínské iniciativy „Pás a stezka“ (BRI).

Rozdíl mezi vzestupem Číny a stávající mocí USA je tak velký, že v mnoha případech se USA již vzdaly snahy Čínu dohnat a místo toho otevřeně diskutují o jejím omezování, narušování a jiném podkopávání.

Toho je dosaženo fyzickým obklíčením Číny její vlastní armádou a ozbrojenými silami jejích politicky kontrolovaných zástupců v Jižní Koreji, Japonsku a na Filipínách, jakož i čínskou ostrovní provincií Tchaj-wan.

USA nadále využívají svou silnou dominanci v informačním prostoru prostřednictvím platforem sociálních médií se sídlem v USA a organizací, jako je National Endowment for Democracy – kterou Čína a zbytek multipolárního světa dosud nedokázaly zpochybnit ani vytlačit – k infiltraci států podél čínské periferie, zasahování do jejich záležitostí a vyhrožování politickým převzetím nebo destabilizací. Mezi příklady patří probíhající válka v Myanmaru, změna režimu v Nepálu podporovaná USA a probíhající terorismus v Pákistánu zaměřený na čínské projekty BRI – tři země podél čínských hranic.

USA dále systematicky útočí na nejbližší spojence a energetické partnery Číny – začátkem tohoto roku převzaly kontrolu nad Venezuelou v Latinské Americe, poté zastavily vývoz energie do Číny, vedly válku proti Íránu a narušily vývoz energie z celé západní Asie a vedly zástupnou válku proti Rusku přes Ukrajinu, včetně útoků na ruskou infrastrukturu pro výrobu, skladování a vývoz energie – přičemž Čína je největším ruským dovozcem energie.

To představuje rozšiřující se strategii „vzdálené blokády“, v níž se USA snaží uškrtit Čínu dovozem energie a surovin – mimo dosah čínských vojenských schopností tomu čelit.

USA využívají svou zbývající vojenskou, ekonomickou a politickou moc k tomu, aby donutily národy světa k ekonomickému a průmyslovému oddělení od Číny, jinak jim hrozí vojenská, ekonomická a/nebo politická izolace. V některých případech se to postupně projevuje – zejména v zemích, které již byly politicky kontrolovány USA (jako je Evropa, Austrálie, Japonsko, Jižní Korea a Filipíny), ale přesto si udržovaly úzké ekonomické vazby s Čínou (a závislost na ní).

Konečným výsledkem pro USA a jejich prostředníky není jejich vlastní vzestup, ale spíše svět, v němž jsou nově vznikající multipolární mocnosti stahovány na současnou úroveň zbývající mocnosti USA.

Celkově vzato se nejedná o politiku konkurence s Čínou, ale spíše o politiku destabilizace a ničení světa, v němž dochází k vzestupu Číny.

Pečlivě ovládejte finální hru

Úkolem Číny a multipolárního světa je budovat rychleji, než je USA stihnou destabilizovat a zničit. Protože je vždy snazší ničit než tvořit, mají USA inherentní výhodu, zejména ve spojení se svými stále silnými vojenskými, ekonomickými a politickými zdroji.

Vzhledem k naprostému rozsahu vzestupu Číny a exponenciálnímu způsobu, jakým se nadále šíří, by však multipolarita mohla uspět nejen navzdory snahám USA o její narušení – snahy USA o její narušení by mohly její vzestup ve skutečnosti ještě urychlit.

Je nezbytné, aby multipolární svět tuto transformaci pečlivě zvládl – vyhnul se rozsáhlému destruktivnímu konfliktu, který se USA snaží vyvolat, aby zničily globální pokrok, a zároveň zajistil odolnost vůči probíhajícím pokusům Washingtonu a Wall Streetu zvrátit hru dříve, než skončí.

V sázce je buď svět, v němž národy, v rámci rovnováhy sil mezi státy, postupují s hybností vpřed do budoucnosti, nebo svět, v němž stagnují pod nadvládou jediného národa, který je připraven brzdit nebo dokonce ničit lidský pokrok, aby si udržel svou nadvládu nad tím, co zbývá.

Bylo by chybou podceňovat USA a jejich touhu udržet si světovou nadvládu – nebo přeceňovat touhu ve Washingtonu nebo na Wall Street uznat selhání západní hegemonie a dobrovolně spolupracovat se zbytkem světa, místo aby trvali na jeho dominanci.

Od nejvyšších úrovní multipolarity – vlád, průmyslu a institucí multipolárního světa – až po obyčejné lidi, kteří touží žít v tomto multipolárním světě, je třeba vynaložit větší úsilí na posílení vojenské, ekonomické a politické odolnosti vůči zbytkům moci USA.

Kromě čistě vojenské a ekonomické síly, v jejímž rozvoji se multipolární svět může chlubit mimořádnými úspěchy, je nutné společné úsilí o odhalení a odstranění globální informační dominance USA – prostřednictvím vytváření alternativních platforem a obsahu sociálních médií, a to nejen v rámci jednotlivých států světa, ale také prostřednictvím platforem pro výměnu mezi multipolárními národy světa, které jsou mimo dosah americké cenzury, manipulace a kontroly.

Místo algoritmu, který podporuje sociální rozdělení, oslabuje národy zevnitř a zároveň upřednostňuje proamerické veřejné vnímání, aby umožnil politické převzetí těchto národů USA, by multipolární platformy sociálních médií mohly podporovat sociální soudržnost v rámci národů a pozitivní spolupráci mezi národy.

Prostřednictvím médií, jako jsou filmy a hudba – namísto napodobování západních médií, která jsou speciálně navržena k propagaci toho nejhoršího z lidské povahy – lze zajistit zachování místní kultury a hodnot a zároveň podpořit zvědavost a respekt k partnerským zemím v rámci multipolarity.

USA vedou mnohostrannou válku proti multipolaritě – válku, která dalece přesahuje pouhou vojenskou a ekonomickou moc – což znamená, že aby multipolarita zvítězila, musí vybudovat mnohostrannou obranu, která také dalece přesahuje pouhé vojenské a ekonomické alternativy.

Pouze čas ukáže, zda má multipolarismus schopnost podpořit tak úzkou a mezisektorovou spolupráci mezi mnoha národy světa, aby zvítězil nad hegemonií USA, které se – po celá desetiletí – osvědčily v rozdělení a dominanci světa právě proto, že tato schopnost celosvětově chyběla.

Od Briana Berletica