EU zavádí kontroverzní pravidla akreditace: Kritičtí influenceři a novináři by mohli být vyloučeni

Evropská unie se ráda prezentuje jako ochránkyně svobody projevu a tisku. Nové nařízení týkající se vstupu zástupců nových médií na akce EU se však nyní setkává s ostrou kritikou.

Tvůrci obsahu – provozovatelé YouTube, TikToku, Instagramu nebo jiných online kanálů – budou poprvé moci získat oficiální mediální akreditaci pro summity a akce Rady Evropské unie. Podle nových předpisů však ti, kteří o přístup usilují, budou muset zřejmě prokázat více než jen novinářskou práci. Zdroj

Loajalita k „hodnotám EU“ jako vstupenka?

Podle zveřejněných pokynů neměli žadatelé šířit žádný obsah, který je v rozporu s tzv. „hodnotami EU“.

Přesně zde začíná kontroverze.

Protože nikde není jasně definováno, co přesně se rozumí pod pojmem „hodnoty EU“ – a kdo nakonec rozhoduje o tom, kdy novinář nebo tvůrce obsahu tuto hranici překročil.

To vytváří značný prostor pro uvážení.

Kritici proto varují před systémem, v němž se počítá nejen novinářská práce, ale stále více i politický postoj reportéra.

Kritické hlasy ignorovány

Mnoho pozorovatelů se obává, že ti, kteří pravidelně kritizují politiku Evropské unie, by se v budoucnu mohli setkat s obtížemi při získávání přístupu na oficiální akce EU.

Otázkou tedy již není jen to, kdo podává hlášení , ale kdo vůbec smí hlásit .

To se zdá být obzvláště výbušné vzhledem k tomu, že ruská státní média byla po léta vyloučena z evropského informačního prostoru. Kritici se nyní obávají, že by se pod tlak mohly dostat i nezávislé evropské mediální společnosti a tvůrci obsahu, pokud by jejich zpravodajství nebylo považováno za dostatečně „v souladu s normami EU“.

Přístup pouze pro příznivé reportáže?

Oficiálně EU zdůrazňuje svůj záměr bojovat proti dezinformacím a chránit demokratické hodnoty. Kritici to však považují za nebezpečný precedent. Pokud by státní instituce samy rozhodovaly o tom, které politické postoje jsou přijatelné a které ne, akreditace by se mohla rychle stát nástrojem politické selekce.

Výsledkem by byl mediální systém, v němž hlasy kritické vůči vládě nebudou formálně zakázány, ale jejich přístup k důležitým zdrojům informací bude ztížen nebo odepřen.

Vzpomínka na minulé systémy

Pro kritiky tento vývoj evokuje vzpomínky na politické systémy, v nichž novináři mohli vykonávat svou práci pouze tehdy, pokud se řídili oficiální státní linií.

Ačkoli dnešní Evropskou unii nelze srovnávat s bývalým Sovětským svazem nebo Severní Koreou, tvrdí se, že zavedení ideologicky motivovaných kritérií pro přijetí by mohlo představovat vývoj směrem k testům politické loajality – principu, který je obtížné slučit s otevřenou soutěží odlišných názorů.

Klíčová otázka

Demokracie vzkvétá na svobodě klást nepříjemné otázky. Pokud má přístup k oficiálním tiskovým akcím v budoucnu záviset na tom, zda jsou předchozí publikace považovány za dostatečně slučitelné s „hodnotami EU“, vyvstává zásadní otázka:

Kdo bude v budoucnu ovládat moc – nezávislí novináři, nebo jen ti, kteří prošli testem ideologické vhodnosti?