David Dvořák: Otázky k celospolečenské diskuzi

V České republice soudy nemohou ukládat absolutní trest – trest smrti. Upraveno to je následovně:

• Listina základních práv a svobod (Zákon č. 2/1993 Sb.), která je součástí ústavního pořádku ČR – v článku 6 odst. 3 je jednoznačně a bezvýhradně stanoveno: „Trest smrti se nepřipouští.“
• Česká republika je taky vázána mezinárodními smlouvami, které jsou podle čl. 10 Ústavy bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem. Zákaz trestu smrti vyplývá zejména z:
• Protokolu č. 6 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv, který zakazuje trest smrti v mírových dobách.
• Protokolu č. 13 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv, který zakazuje trest smrti za všech okolností, tedy včetně doby války nebo bezprostředního ohrožení válkou.
• Druhého opčního protokolu k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, který rovněž směřuje k celosvětovému zrušení trestu smrti.
• V rovině běžného zákona upravuje trestání Trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.).
• Tento kodex trest smrti vůbec nezná a neobsahuje ho v seznamu trestů.
• Nejvyšším možným postihem za ty nejzávažnější trestné činy je tzv. výjimečný trest, kterým je buď odnětí svobody nad 20 až do 30 let, nebo trest odnětí svobody na doživotí.

Teorie práva – obecné zásady.

Jelikož právo má být univerzální, tedy stejné pro „kmány i pány“ a vše nejde kodifikovat, právní teorie staví na některých obecných zásadách. Tady je třeba uvést několik bodů, které by kodifikované právo, resp. právní praxe mj. mělo dodržovat:

• právo by mělo být občanům srozumitelné – pokud bude nesrozumitelné, pak lze těžko požadovat, aby se jím občané řídili, protože ne všichni jsou v právu vzdělaní odborníci.
• právní věda zná zásadu „Lex specialis derogat legi generalis“ – přeloženo do lidštiny to znamená, že speciální zákon má přednost před obecným zákonem. Pokud tedy pro činnost (pravomoc) Ústavního soudu existuje speciální zákon o ÚS, pak se ÚS musí řídit tímto speciálním zákonem. Je nepřípustné, aby speciální zákon o ÚS sice obsahoval podmínky institutu „předběžného opatření (PO)“, ale protože se ústavním soudcům nehodí pro jejich argumentaci, tak použijí úpravu pro PO např. z občanského práva.
• dále uvedu zásadu, která říká, že „PO – Předběžné Opatření“ je institut k odvrácení hrozící vážné škody a v žádném případě nemůže nahrazovat rozsudek, protože další jednání ve věci by se stalo bezpředmětné.
• naposledy odkážu na čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky, který vymezuje tzv. princip legality – „Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon“

Fiktivní případ – argumentum ad absurdum

Teorie práva má nástroje, kterými je možno otestovat kvalitu právních norem, resp. zákonů. Jedním z nich je i testování v krajních (hypotetických) případech – lidově označovaný jako „test ad absurdum“.

Představme si následující fiktivní případ:

Úspěšný a velmi hlasitý kritik vládnoucího režimu na návštěvě v ZOO brutálním způsobem zabije medvídka Pandu a vážně zraní jeho hlídače z řad zaměstnanců ZOO. Kauzu dostane k vyřešení trestní senát složený z 12 soudců, přičemž je veřejným tajemstvím, že se jedná většinově o soudce, kteří s vládnoucím režimem souhlasí a podporují ho. Všeobecně se tedy ve společnosti předpokládá, že vzhledem k osobě pachatele (úspěšného a hlasitého kritika režimu) bude vynesen spíše trest přísnější než mírnější.

Trestní senát se sejde ale vydá nečekaný rozsudek – trest smrti. Záznam z hlasování soudců ukazuje, že dva soudci z dvanácti nesouhlasili a uvedli své disentní stanovisko … argumentují, že trest smrti v našem právu nelze udělit a taky, že trest smrti pro člověka za čin, kdy (byť brutálně) zabil zvíře je neadekvátní. Deset soudců pak jednomyslně hlasuje pro trest smrti a protože tvoří v senátu většinu, pak je tento rozsudek veřejně vynesen.

Média spřátelená režimu okamžitě přispěchají s mediální výpomocí – zdůrazňují, že nebohé zvíře nebylo usmrceno normálně, ale zvlášť brutálním způsobem, že byla vážně zraněna i lidská ostraha medvídka a hlavně, že medvídek byl pouze zapůjčen od velmoci, na které jsme závislí a která může v krajním případě zabití medvídka použít jako jeden z argumentů pro ukončení hospodářské spolupráce, v extrémním případě pak uvést jako jeden z podpůrných důvodů pro blížící se vojenský střet. Média budou zdůrazňovat, že se tedy nejedná o obyčejný trestný čin, ale jednání, které v konečném důsledku může způsobit ekonomický rozvrat ČR, tedy ekonomickou pohromu pro 10 mil obyvatel nebo dokonce válku s větším počtem mrtvých … rozsudek sice vybočuje z právního rámce, ale v tomto konkrétním případě je zcela namístě. A navíc, není ani v podstatě o čem diskutovat, protože demokraticky rozhodl soud, navíc v širším senátu – tedy rozhodnutí je regulérní a platné.

Otázky k diskuzi:

1. Má se rozsudek trestu smrti vykonat? … je zde argument, že ignorování vyneseného rozsudku může způsobit rozvrat práva. Jedná se přece o rozhodnutí regulérního soudu, navíc soud rozhodoval v senátu a většina soudců byla pro uložení trestu smrti.
2. Co se soudci, kteří zjevně překročili svou pravomoc? … rozsudek je totiž naprostá svévole nemající oporu v zákoně, byť se rozhodovalo „kolektivně“ v senátu. Mají dál soudit? … mají být potrestaní? … mají být odvoláni?

Reálný případ z dnešní doby.

Česká republika obdržela pozvánku na summit NATO 2026 v Ankaře a vláda, která jako vrcholný exekutivní orgán zodpovídající za zahraniční politiku státu hlasováním rozhodla, kdo bude vyslán na summit jakožto zástupce ČR, vč. určení vedoucího delegace. Oproti minulosti vláda nenavrhla jako účastníka delegace prezidenta, protože ten prosazuje zahraniční politiku v mnoha bodech neslučitelnou s vítězným volebním programem vlády.

Prezident, který není z titulu své funkce zodpovědný a zejména nezodpovídá za zahraniční politiku státu (na rozdíl od vlády vzešlé z řádných demokratických voleb) se domohl účasti v delegaci pomocí rozhodnutí soudců Ústavního soudu, které většinově jmenoval do funkce.

K rozhodnutí ÚS jsem se věnoval již >>zde<<, poslanec Rajchl pak konkretizuje některé body >>zde<<. Protože ÚS porušil současně několik ustálených právních principů, zopakuji krátce body, kde by měla být odborná diskuze o překročení/nepřekročení pravomoci.

1. ÚS je zvláštní soud, protože v podstatě stojí nad mocí zákonodárnou, výkonnou i soudní. Aby ovšem nedošlo k zneužití, je jeho činnost upravena zvláštním zákonem a hlavní zásadou je, že nemůže rozhodovat aktivně. Zahájit jednání může jen na oprávněný podnět a jeho pravomoc je omezena jen na pasivní rozhodování – může zrušit zákon nebo jeho část, nemůže vyhlásit nové znění zákona nebo jeho části, protože stojí v podstatě mj. nad mocí zákonodárnou. Pokud by mohl aktivně vydávat právní normy, pak se Poslanecká sněmovna ČR stává zbytečnou a ztrácí smysl základní rozdělení moci v demokracii – na moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Přesto ÚS vydal v nezvykle krátké lhůtě PO – předběžné opatření, ve kterém aktivně nařizuje demokraticky zvolené vládě složení delegace pro zastupování ČR, resp. doplnění o osobu prezidenta (s doprovodem), který ovšem nezodpovídá za zahraniční politiku ČR.
2. Zákon o ÚS sice zná institut PO, ale s možným využitím počítá výhradně pro řízení o individuální ústavní stížnosti, nikoli pro kompetenční spory mezi ústavními orgány. Prezident Pavel však podal tzv. kompetenční žalobu, ale „lex specialis“ pro ÚS neumožňuje v tomto případě použít institut PO. Soudci ÚS si tedy „vypomohli“ institutem PO – předběžného opatření z Občanského soudního řádu. Tohle je zajímavé, protože pro spor dvou státních orgánů, který spadá do oblasti veřejného práva použili institut z práva soukromého, resp. Občanského soudního řádu. Jen poznámka – např. spor dvou ministerstev se řídí Soudním právem správním.
3. ÚS je oprávněn pro řešení kompetenčního sporu mezi orgány státu, ale nález může mít z logiky věci jen podobu: … v této věci rozhoduje ten nebo onen orgán státní moci. V tomto konkrétním případě, by rozhodnutí mělo být: … složení delegací určuje vláda ~ složení delegací určuje prezident.Vydáním PO, kde vládě nařizuje doplnit složení delegace překračuje ÚS nejen svou pravomoc pasivního rozhodování, ale porušuje i hlavní omezení PO, tj. předjímají rozhodnutí ve věci, navíc za situace, kdy nebyla ani vyslyšena druhá strana.
4. ÚS je představitelem státní moci a má konat v zájmu lidu. Argument, že byl použit institut PO, aby bylo zabráněno škodám nemůže obstát, protože nehrozila žádná škoda. Spíše naopak, rozšíření delegace o osobu, která nemá zodpovědnost za zahraniční politiku státu jen zvyšuje přímé náklady státu na reprezentaci a protože jsou známy proválečné názory prezidenta Pavla, hrozí v budoucnu řešení nekompetentních slibů učiněných nezodpovědným prezidentem. Dále, neúčast prezidenta Pavla by neohrozila konání summitu NATO 2026 v Ankaře, summit by se konal. Nehrozila ani škoda z titulu neúčasti zástupců ČR, protože vláda – vrcholný orgán zodpovědný za zahraniční politiku, určil delegaci vč. kompetencí.

Mainstreamová média a opoziční politici argumentují, že v podstatě není o čem diskutovat, protože rozhodl Ústavní soud – tedy rozhodnutí je regulérní a platné. V mediálním prostoru však lze najít vyjádření, která označují rozhodnutí ÚS za zneužití pravomoci.

Otázky k diskuzi:

1. Je správné tento nález ÚS akceptovat? … je zde argument, že ignorování vyneseného rozsudku může způsobit rozvrat práva. Jedná se přece o rozhodnutí regulérního Ústavního soudu, navíc soud rozhodoval v senátu, pouze dva z 12 soudců nesouhlasili a uvedli disentní stanovisko.
2. Co se soudci, kteří zjevně překročili svou pravomoc? … rozsudek je totiž naprostá svévole nemající oporu v zákoně, byť se rozhodovalo „kolektivně“ v senátu. Mají být dál „hlídači“ ústavnosti? … mají být potrestaní? … mají být odvoláni?

Závěrem …

Právo nemůže fungovat tak, že překročení kompetencí soudu se v jednom případě musí tolerovat a v druhém nikoliv. Pro výše uvedený modelový případ – buď se bude akceptovat trest smrti a vykoná se a pak se podle stejné zásady musí akceptovat rozhodnutí ÚS nebo v obou případech se verdikt soudu nemusí akceptovat, pak se ale nabízí otázka co se soudci zneužívající své postavení.

Pokud by ústavní soudce byl jen jeden, pak bychom mu říkali „král“

… a humorná douška – Prezident Petr Pavel byl vysoce postavený nomenklaturní kádr KSČ, který byl nejen řádně prověřen, ale i cvičen a školen pro provádění sabotáží zejména v řadách NATO. Taky se lze dočíst, že umí zabít člověka „holýma rukama“ a všeobecně známé je jeho neuctivé vyjádření na adresu současného prezidenta USA Trumpa. Na mezinárodním poli se situace mezi RF a USA vyostřuje a nikdo netuší co na, zajisté perfektně „prověřeného soudruha“, mají v archívech v Kremlu. Za této situace usilovat o přítomnost vyškoleného zabijáka o němž není tajemství, že nechová lásku k prezidentu Trumpovi na summitu NATO, kde hlavní personou bude zajistí prezident USA Trump je minimálně netaktické, možná dokonce i bezpečnostní riziko.

David Dvořák