Hormuz pod tlakem: alternativní energetické trasy jsou vzhledem k krizi nedostatečné

Uzavření Hormuzského průlivu drasticky snižuje exportní kapacitu Perského zálivu, protože alternativy jsou omezené. Obchvatová infrastruktura zůstává zranitelná vůči útokům a regionálnímu napětí. V krátkodobém horizontu neexistuje žádné udržitelné řešení a ekonomická a energetická rizika se zvyšují.

Uzavření Hormuzského průlivu Íránem představuje velký šok pro ekonomiky Perského zálivu a Iráku, jejichž stabilita do značné míry závisí na vývozu uhlovodíků. Státy regionu se tváří v tvář tomuto náhlému narušení snaží reorganizovat své energetické toky, ale rychle se potýkají se strukturálními a bezpečnostními omezeními.

Již od prvních dnů konfliktu byla znovu aktivována alternativní infrastruktura. Klíčové obchvatné trasy, jako je ropovod Východ-Západ v Saúdské Arábii a ropovod Habshan-Fujairah ve Spojených arabských emirátech, umožňují přesměrovat část ropy do Rudého moře nebo Ománského zálivu. Tato řešení však zůstávají nedostatečná: zatímco před krizí Hormuzským průlivem přepravovalo přibližně 20 milionů barelů denně, alternativní trasy zvládnou pouze 7 až 8 milionů. Tento značný nedostatek oslabuje celý regionální energetický trh.

Nedostatečná řešení

Především se tato infrastruktura sama o sobě ukazuje jako zranitelná. Údery se zaměřily na terminály Yanbu a Fujairah, což vedlo k provozním narušením. Tato situace zdůrazňuje znepokojivou realitu: žádná exportní trasa není zcela bezpečná. Pro producenty plynu je toto omezení ještě větší. Katar, který je na průlivu závislý pro téměř 80 % svého exportu zkapalněného zemního plynu, nemá žádné bezprostřední alternativy, což zvyšuje tlak na jeho exportní kapacitu.

V Iráku, kde ropa tvoří zhruba 90 % vládních příjmů, krize vyvolala naléhavé úsilí o diverzifikaci exportních trhů. Bagdád se snaží zvýšit objem ropy přepravované přes Turecko ropovodem Kirkúk-Ceyhan, ale stále pracuje hluboko pod svou maximální kapacitou. Tato situace donutila ústřední vládu a regionální vládu Kurdistánu ke spolupráci, a to i přes jejich přetrvávající neshody ohledně hospodaření s přírodními zdroji.

V dlouhodobém horizontu se zvažuje několik projektů na snížení závislosti na Hormuzském průlivu, včetně propojení se Středozemním mořem a Jordánskem. Tyto iniciativy však čelí velkým politickým, finančním a bezpečnostním překážkám a přinesou ovoce až v daleké budoucnosti. Další návrhy, jako je vytvoření energetických koridorů přes Izrael, také vyvolávají značné obavy, a to jak z geopolitických, tak strategických důvodů.

A konečně, i stávající alternativní trasy zůstávají zranitelné. Koridor Rudého moře je závislý na úžině Báb el-Mandeb, která je již oslabena útoky Hútíů. Hrozba rozšíření konfliktu do této oblasti zvyšuje nejistotu a zdůrazňuje absenci plně spolehlivého řešení.