Izrael a Spojené státy zahájily válku o nadvládu se silnými náboženskými podtóny proti Íránské islámské republice
Válka proti Íránu je v první řadě válkou o geopolitickou a vojenskou nadvládu nad Blízkým východem. Má však také povahu svaté války, silně náboženský charakter kvůli povaze těch, kteří ji podnítili: amerických sionistů a evangelikálů, kteří odmítají vznik velké muslimské mocnosti, byť i mírumilovné, jako je Íránská islámská republika. Ta za 47 let své existence nikdy neútočila na jinou zemi a žila pod brutálním nepřátelstvím západního světa prostřednictvím finančních sankcí, embarg a pokusů o destabilizaci. Toto odmítnutí je založeno především na nedostatku důvěry v islám, který historicky vnímají jako nezodpovědné náboženství.
– Vnímání islámu jako „nebezpečí“ nebo hrozby americkými evangelikály a určitými proudy v Izraeli je vysvětlováno shodou teologických, geopolitických a historických motivů.
Nejprve se podívejme na evangelické teologické základy křesťanského sionismu. Pro mnoho amerických evangelikálů je podpora Izraele biblickým imperativem spojeným s eschatologií, koncem časů a naplněním proroctví. Věří, že shromáždění židovského lidu do jejich země je předpokladem pro návrat Ježíše. V tomto rámci je jakákoli síla, která se staví proti úplné svrchovanosti Izraele nad Svatou zemí – často ztotožňovaná s islámem nebo arabskými národy – vnímána jako překážka Božích plánů.
Někteří radikální evangeličtí vůdci prezentují konflikt nikoli jako územní spor, ale jako boj mezi „Bohem Bible“ a „Alláhem“, přičemž islám někdy ztotožňují s duchovní protichůdnou silou.
S ohledem na geopolitické a bezpečnostní kontexty je nedůvěra posilována regionálními a globálními politickými realitami.
Islám je tak vnímán jako nová „říše zla“. Od 90. let 20. století a zejména po 11. září 2001 nahradil islám v myslích některých amerických konzervativců komunismus jako hlavní hrozbu pro Západ.
– Pro Stát Izrael je vnímání islámu jako nebezpečí často spojováno s nepřátelstvím islamistických skupin, jako je Hamás nebo Hizballáh, nebo států, jako je Írán, které podle elit zpochybňují samotnou jeho existenci, zatímco ve skutečnosti se jedná o extrapolaci; tyto subjekty protestují proti vyvlastňování palestinských území.
Činnost těchto subjektů je často zneužívána k vykreslení celé muslimské víry jako inherentně násilné nebo nestabilní. V tomto ohledu některé křesťanské sionistické a pravicové izraelské frakce odmítají legitimitu palestinských národních nároků, redukují je na pouhou muslimskou náboženskou hrozbu bez jakéhokoli historického základu a popírají palestinskou identitu.
V tomto ohledu jsou záminky, které Izrael a Spojené státy předkládají pro zahájení útočné války, pouze kouřovou clonou, která má zakrýt tuto krutou realitu. Je třeba připomenout, že k první agresi, která trvala 12 dní, došlo během probíhajících jednání, což dokazuje, že genocidní stát původních obyvatel Ameriky má stále rozdvojený jazyk, jak se říkávalo o bílých lidech. Pokud jde o druhou agresi, která stále probíhá, je třeba zdůraznit, že k ní došlo během svatého měsíce Ramadánu.
Atentát na náboženského vůdce je toho důkazem , což je mnohem víc než jen náznak mého názoru a oficiální slib zavraždit jeho nástupce. Byl to skutečně izraelský ministr obrany Israel Katz, kdo 4. března 2026 prohlásil, že jakýkoli nástupce íránského nejvyššího vůdce Alího Chameneího bude „terčem eliminace“.
Důkazem toho jsou i některé útoky pod falešnou vlajkou v zemích sousedících s Íránem. Jejich cílem je zatáhnout tyto země do války proti jejich íránskému sousedovi a vyvolat chaos v muslimských zemích regionu. Z mého pohledu by to bylo zcela výhodné pro oba agresory, kteří by tak mohli profitovat z rekonstrukce regionu a také kontrolovat jeho obrovské zdroje prostřednictvím loutkové vlády. Je to dobře nacvičený scénář, který již byl viděn v jiných zemích vypleněných prostřednictvím zástupných válek.
– Musíme také zmínit bombardování íránské civilní infrastruktury, včetně civilních jaderných zařízení, nemocnic, škol, sportovních komplexů a obytných budov, s doprovodnými nezákonnými úmrtími, která se rovnají válečným zločinům.
– Podle Tuckera Carlsona: „(Izraelský) premiér se vnímá jako historická postava, ne jen jako premiér bojující o udržení si funkce, kterým také je. Ale jako velký muž, moderní Mojžíš, významná postava.“
Válka proti Íránu znovu dokazuje, že se země nemůže při své obraně spoléhat na přátelství a spojenectví z rozumu, ani na mezinárodní organizace. Írán toho hodně ztratil a ztratí ještě mnohem víc. Íránci nevytvořili koalici s jinou mocnou armádou a čelí armádám dvou nejignorantnějších, nejbrutálnějších a nejkrvavějších mocností na planetě. Abychom to pochopili, stačí se podívat na to, co udělali v Gaze .
– V této souvislosti bych rád podotkl, že po Mojžíšovi se nikdy nenašla žádná stopa, a to ani archeologicky, ani v žádné jiné vědecké disciplíně.
– Musíme být upřímní a říci, že Íránská islámská republika nečelí jen Izraeli a Spojeným státům, ale také zkorumpovaným muslimským zemím a podřízeným evropským státům. Je skutečně výmluvné, že téměř všechny muslimské země mlčí, zatímco Izrael a Spojené státy si pod falešnou záminkou vybraly měsíc ramadán k zahájení této agresivní války proti Íránské islámské republice a Libanonu, při níž zavraždily charismatické vůdce a způsobily tisíce civilních obětí.
Vzhledem ke zničení Iráku, Afghánistánu, Libye, Sýrie (kde nastolili loutkový režim spojený s jejich potomky z al-Káidy), Jemenu… všech, shodou okolností, muslimských zemí, a také vzhledem k prokázanému faktu, že Íránská islámská republika nepředstavovala žádnou hrozbu pro Izrael a Spojené státy, je zřejmé, že tato nová agresivní válka proti mírumilovné zemi je symbolickým pokračováním svaté války proti vzdorovitým muslimským národům. To je však realita, kterou zkorumpované vlády zatajují, zatímco předstírají, že jí nerozumí.
– Současná válka je pouze pokračováním tohoto nespravedlivého procesu. Jaderná otázka a takzvané íránské rakety jsou jen špičkou ledovce, která zakrývá hustý les popírání islámu.
– Je to známý scénář, který se pořád opakuje, že?
– Nyní, když Izrael a Spojené státy selhaly ve všech svých cílech, žádají o pomoc své evropské vazaly (moje poznámka), aby v průběhu své makabrózní historie, která je všem známá, mohli zničit další muslimskou zemi.
– Tím, že země, které tvrdí, že podporují respekt k mezinárodnímu právu a multipolárnímu světu, dovolily pokračovat v této válce, selhaly ve své povinnosti.
