Scott Ritter: Trump posílá 2 500 mariňáků do smrtelné pasti – Írán ničí americké základny… a Izrael!

V nedávném rozhovoru analyzuje bývalý inspektor OSN pro zbraně a vojenský expert Scott Ritter rozhodnutí USA nasadit na Blízký východ expediční jednotku námořní pěchoty (MEU) o počtu přibližně 2 500 mariňáků. Ritter důrazně varuje, že tento krok by mohl vést do katastrofální pasti.

Provádí historické paralely a realisticky hodnotí vojenskou situaci: USA a jejich spojenci uvízli v prohrané válce proti Íránu, který má iniciativu a diktuje eskalaci.

Nasazení: Expediční jednotka námořní pěchoty na cestě na Blízký východ

Podle zpráv ve Wall Street Journal je na palubě USS Tripoli, která je v současné době umístěna v Japonsku, na Blízký východ nasazena vojenská operační jednotka (MEU) – pravděpodobně s mariňáky z Okinawy. Tato jednotka se skládá z přibližně 2 500 mužů, včetně posíleného praporu s dalšími jednotkami pro průzkum, logistiku, vrtulníky, letadla s pevnými křídly a dělostřelectvo (ale bez tanků, protože ty byly vyřazeny z provozu námořní pěchotou USA).

Ritter vysvětluje, že víceúčelové jednotky (MEU) jsou navrženy pro rychlé expediční operace. Často operují z obojživelných plavidel, přistávají pomocí vyloďovacích plavidel nebo vrtulníků a jsou po omezenou dobu soběstačné.

Jednotka však může být nasazena pouze na krátkou dobu a má omezené bojové schopnosti. Ritter si klade otázku, která MEU přesně je nasazena – zda ​​je již v provozu, nebo pochází ze základen jako Okinawa nebo Austrálie.

K nasazení vojsk došlo dva týdny po začátku konfliktu, v němž USA a Izrael jako agresoři utrpěli obrovské porážky. Tato eskalace je zoufalou reakcí na íránskou iniciativu, nikoli skutečnou strategií.

Historická a strategická kritika: Proč jsou obojživelné útoky zastaralé

Ritter cituje bývalého velitele námořní pěchoty, generála Davida Bergera, který recenzoval strategie národní bezpečnosti. Berger dospěl k závěru, že tradiční koncepty obojživelných útoků z druhé světové války (např. Iwodžima, Tarawa) byly učiněny zastaralými díky moderním zbraním A2/AD (Anti-Access/Area Denial), jako jsou rakety a drony.

Zásah obojživelné lodi by mohl stát až 900 mariňáků – a znamenat tak konec operace.

Berger se pokusil zavést v Pacifiku nové struktury: menší lodě s až 75 mariňáky, rozptýlené síly a zbraně dlouhého doletu proti Číně. Tento koncept byl však později prohlášen za neúspěšný. Ritter popisuje celou myšlenku jako „fantazii a vzdušné zámky“.

Jediná jednotka MEU – o velikosti pouze praporu – by nemohla držet strategické cíle, jako je ostrov Qeshm (v přepisu často foneticky překládaný jako „Car Island“). Prapor je pro trvalou okupaci příliš slabý. Posily by vyžadovaly brigádu, což by operaci masivně eskalovalo.

Íránské síly na takových ostrovech jsou zakořeněné, s připravenými palebnými pozicemi, drony a omezenou americkou protivzdušnou obranou (zejména přenosnými raketami s omezenou municí). Vlny dronů by mohly námořní pěchotu přemoci.

Možné scénáře: Od nájezdu ke katastrofě

Útok v plném rozsahu by byl nemožný, ale nájezd – rychlý postup následovaný ústupem – by mohl být proveditelný.

Mariňáci jsou považováni za mistry takových operací: překvapení, extrémní násilí, zničení cílů, zajetí a následný plánovaný ústup.

Malé čluny a vrtulníky by mohly být nasazeny z bezpečných základen, například ve Spojených arabských emirátech, aniž by se velké lodě, jako je USS Tripoli, dostaly do dosahu íránských raket.

Ale i nálet s sebou nese obrovská rizika. Ritter vzpomíná na incident v Mayaguezu v roce 1975 na ostrově Koh Tang: vrtulníky byly sestřeleny, síly rozděleny a téměř přepadeny, tři mariňáci byli ponecháni na místě, zajati a později popraveni.

Podle Rittera by se Qeshm mohl stát „dalším Koh Tangem“ – íránské ozbrojené síly jsou připraveny.

Ritter na základě vlastní zkušenosti vypráví o plánech na útok na irácké logistické cíle během války v Perském zálivu pod vedením generála Ala Graye. Tyto plány byly opuštěny, protože by byly propagandou a zbytečně by ohrozily rotu mariňáků.

Doufal, že dnešní velení námořnictva se rozhodne stejně: chránit životy místo politického předvádění se.

Íránská dominance: iniciativa, smyčka OODA a ekonomická páka

Írán převzal iniciativu a diktuje tempo eskalace.

Ritter vysvětluje Boydův koncept OODA (Observe, Orient, Decide, Act): Írán pozoruje akce USA, rychleji se orientuje, rozhoduje a jedná – a tak je vždy o krok napřed.

USA pouze reagovaly: systémy THAAD a Patriot byly staženy z Jižní Koreje a tichomořské oblasti a zvažovalo se nasazení pozemních vojsk – to vše byly reakce na íránské úspěchy.

Írán také kontroluje Hormuzský průliv. Navzdory tvrzením USA, že íránské námořnictvo bylo potopeno, jsou velké válečné lodě pro tento úkol irelevantní.

Brigáda IRGC-Arif se svými čtyřmi prapory pobřežních raket by mohla průchod zablokovat. To by Íránu umožnilo kdykoli uzavřít silnici a vážně ovlivnit globální ekonomiku.

Ritter odmítl komentáře amerického ministra obrany Peta Hegzetha („Cesta je otevřená, dokud Írán nestřílí“) a Donalda Trumpa („Lodě musí být statečné“) jako absurdní. Hegzetha označil za „obchodníka“, který šíří nesmysly, nikoli za skutečného vůdce.

Podle Rittera válka demonstruje selhání USA: nedošlo ke změně režimu, je neschopnost zastavit íránské rakety a útoky často zasahují pouze prázdné budovy nebo civilní cíle, jako například dívčí školu.

Propaganda, incidenty a selhání vedení

Ritter také kritizuje americké ústřední velitelství CENTCOM.

Požáry na USS Ford, íránské lodě poblíž USS Lincoln a srážka dvou tankerů KC-135 u pobřeží Iráku, při níž zahynulo šest lidí, byly prezentovány jako „nehody“ nebo „omyly“. Ritter to vnímá jako vzorec popírání.

Ke srážkám tankerů často dochází kvůli přetíženému vzdušnému prostoru během vysokých provozních rychlostí, mimořádných událostí a integrace izraelských leteckých operací.

Mrtví nebyli na vině – podle Rittera odpovědnost ležela na politických a vojenských vůdcích, jako byli Trump, Hegseth, Rubio a generálové.

Chválí Tulsi Gabbardovou, která před válkou varovala: žádné vítězství, žádná změna režimu. Tato varování byla ignorována.

Ritter dokonce požaduje trestní vyšetřování Hegsetha pro možné válečné zločiny podle zákona o válečných zločinech z roku 1996, například v souvislosti s bombardováním dívčí školy.

Závěr: Propagandistická show se smrtelnými riziky

Podle Rittera je přemístění MEU především „demonstrací síly“ a propagandou – bez jakéhokoli skutečného vojenského přínosu.

Zároveň riskuje vysoké ztráty bez jakéhokoli strategického zisku.

S Íránem v iniciativě a USA v defenzivě je válka prakticky prohraná.

Ritter naléhavě žádá o poučení se z historie, abychom se vyhnuli chybám. Velitelství námořnictva musí chránit životy, ne se zabývat politickou symbolikou.

Trump zoufale hledá „odbočku“, ale nadále zveřejňuje slogany jako „Mír skrze sílu“.

Mariňáci by mohli dorazit příliš pozdě – nebo by se rovnou dostali do pasti.