Kinseyho spis: Kinseyho blízký kontakt s pedofilním nacistickým důstojníkem

Sexuální výzkumník Alfred Kinsey nejenže získal svá takzvaná „výzkumná data“ od amerických pedofilů, ale také po léta udržoval přímý kontakt s německým nacistickým důstojníkem, který zneužíval děti a velel ghettu. Dopisy, deníky a zprávy o zneužívání z prostředí nacistických zločinů byly začleněny do Kinseyho práce – a později prezentovány jako legitimní věda. Hledání stop, které člověka nechá beze slov.

Přečtěte si předchozí části této série článků:

• Kinseyho dokumentace: Bestialita a dětské orgasmy jako „sexuální výchova“
• Kinseyho spis: Jak pseudověda zničila morálku, právo a ochranu dětí 
• Kinseyho spis: Sexuální mučení kojenců a dětí prodávané jako „věda“
• Kinseyho spis: „Normální“ – Zlehčování pedofilie a znásilnění

Pedofilové a sérioví pedofilové, jako například Rex King alias „Mr. Green“ (viz 4. část ), nebyli jedinými zločinci, které bývalý zoolog, specialista na vosy žluté a později výzkumník sexu Alfred Charles Kinsey (1894-1956) zahrnul do svého „výzkumu“. 

V letech 1936 až 1956 udržoval také pravidelnou korespondenci s Friedrichem von Balluseckem (1908-1989), německým nacistickým důstojníkem zapojeným do pedofilie. Poté, co německý Wehrmacht okupoval Polsko, působil Balluseck od října 1939 do listopadu 1940 jako okresní správce Tomaszówa Mazowiecki a následně jako okresní správce Jędrzejówa a také jako velitel tamního ghetta. 

Už v té době se vědělo, že von Balluseck sexuálně zneužíval polské a židovské děti a vyhrožoval jim: „Buď plynová komora, nebo já.“ Poznámka: V Jędrzejówě nepřežilo ani jedno židovské dítě! 

Po druhé světové válce pracoval von Balluseck jako učitel náboženství v protestantské církvi v Braniborsku. Zneužíval německé děti, včetně své vlastní dcery. 

Jedenáctiletého syna vikáře, kterého také sexuálně zneužíval, donutil, aby si své údajné „sexuální zážitky“ zaznamenával písemně – jako materiál pro Alfreda Kinseyho. 

Balluseck byl zatčen 16. října 1956. 17. května 1957 byl v Berlíně souzen na základě obvinění z několikanásobného zneužívání dětí a podezření z vraždy desetileté dívky. Obvinění z vraždy se nepodařilo prokázat.

Když ho předsedající soudce obvinil ze zneužívání dětí, aby zapůsobil na Alfreda Charlese Kinseyho, von Balluseck odpověděl: „Sám Kinsey mě o to požádal.“ 

Nacistický důstojník byl nakonec odsouzen k šesti letům vězení a umístění do psychiatrické léčebny. V únoru 1971 byl z psychiatrické léčebny podmíněně propuštěn a následně pracoval v muzeu.

Poté, co německá policie zjistila, že si von Balluseck pravidelně dopisoval s Kinseym, pokusila se tyto dopisy zajistit prostřednictvím Interpolu a FBI. FBI následně na Kinseyho tlačila, aby jí předal von Balluseckův takzvaný sexuální deník. Kinsey to však odmítl s vysvětlením: „Chudák pedofil (…) jeho pověst byla zničená (…) a nakonec nám přestal psát.“

Balluseck však Kinseymu poskytoval podrobné údaje o svých zločinech a sexuálních obětech více než dvacet let. Dívky a chlapci byli většinou ve věku od 9 do 14 let! 

Americký tisk nicméně mlčel. Judith Ann Reismanová, americká odbornice na komunikaci, bývalá prezidentka Institutu pro mediální vzdělávání a poradkyně několika amerických agentur v oblasti justice, vzdělávání a zdravotnictví, se právem zeptala, co by se stalo, kdyby se americká veřejnost několik let po Norimberském procesu dozvěděla, že Kinsey si po léta nechával z polského ghetta zasílat data o zneužívání německého nacistického velitele, aby je prezentoval jako údajně „vědecká data“?

„Nemorální a zločinné“ – přiznání Kinseyho institutu

Kinsey a jeho tým si byli plně vědomi toho, že i jejich činy byly zločinné. Nikdo jiný než Paul Gebhard, druhý ředitel Kinseyho institutu, později přiznal: „My (…) [byli jsme] přinejmenším nemorální, ne-li zločinní. Například naše odmítnutí informovat manželku, že její manžel (…) trpí akutní pohlavně přenosnou nemocí, bylo nemorální. Nebo naše neochota sdělit rodičům dítěte, že jsme u dítěte pozorovali závažné deviantní chování.“

A: „Zločinné bylo, že jsme odmítli spolupracovat s úřady, které chtěly zatknout jednoho z pedofilů, které jsme předtím vyslýchali a který byl hledán pro sexuální vraždu.“

Kinseyho výzkum pedofilie dodnes ovlivňuje sexuální výchovu.

Německý institut pro mládež a společnost (DIJG) se proto právem ptá (otázka, ke které se vrátíme později): „Proč nebyly Kinseyho nelidské výroky o sexuálním zneužívání veřejně kritizovány? Proč média neodhalila Kinseyho podporu zneužívajícím dětí a jeho spoluúčast na letech utrpení, které snášelo nespočet dětí? Proč ani po Reismanově zprávě neproběhla žádná veřejná debata o Kinseyho datech? (Jednou výjimkou byl respektovaný lékařský časopis The Lancet , 2. března 1992, s. 547).“ 

Dále: „Proč se tato tvrzení stále nekriticky opakují a prezentují jako reprezentativní data, například v brožuře Federálního  centra pro zdravotní výchovu  (BZgA)? Místo toho byl v roce 2005 v německých kinech uveden hvězdně obsazený a mnohokrát oceněný hollywoodský film ‚Kinsey – Pravda o sexu‘. Neodhalil pravdu, jen ten samý starý příběh o tom, že Kinsey konečně přinesl sexuální osvobození na Západ.“ 

A: „Téměř všechny současné programy sexuální výchovy se přímo či nepřímo zmiňují o Kinseym. Je neuvěřitelné, že tím propůjčují jeho ‚výzkumu‘, který byl také založen na dětských obětech, nádech úctyhodnosti a chrání pachatele. Zabraňují poctivému zkoumání platnosti Kinseyho závěrů. Zejména národní socialismus nás naučil, že je vším, jen ne irelevantní,  jak  se získávají ‚výsledky vědeckého výzkumu‘. Kdy se naše společnost konečně distancuje od Kinseyho a jeho nelidského výzkumu a obrátí svou pozornost k obětem?“

Kinseyho „lidské zvíře“: Sexualita bez hranic

Eugenik Kinsey nakonec neuznával žádné hranice sexuality. Pro něj neexistovalo ani dobro, ani zlo, pouze více či méně běžné sexuální praktiky. Považoval lidi za „lidská zvířata“, která se řídí svou „pouhou přirozeností“ a údajně „přirozenými“ pudy. Ignoroval cenu, kterou toto myšlení vynakládá na ostatní.

A přesto tyto předpoklady přetrvávají dodnes: Jak sexuální pedagogové, tak i pedofilové a jejich sympatizanti pravidelně citují tato takzvaná „data“ k tvrzení, že děti mají homosexuální, heterosexuální nebo bisexuální potřeby, a proto vyžadují odpovídající výchovu k „bezpečnějšímu sexu“. Stejná data se také opakovaně používají k tvrzení, že děti jsou sexuálně naladěné od narození. 

Odkud se vzaly děti pro Kinseyho pedofilní experimenty – a kde byli jejich rodiče?

Reisman se zcela správně ptal: „Jak bylo možné, že se suchý, vědecký svazek stal celosvětovým bestsellerem a ani kritičtí reportéři, ani vědci se neptali na původ dětí použitých v sexuálních experimentech? Ve své knize o mužích Kinsey interpretuje utrpení kojenců, kteří ještě neumí mluvit („křik“, „svíjení se bolestí“, „mdloby“, „záchvaty pláče“ atd.), jako „orgasmy“. Kdo tyto sexuální experimenty na dětech prováděl? Kde byli rodiče?“

A dále: „V žádné z tisíců národních a mezinárodních knižních recenzí se Kinseyho na to nikdy neptali. Gore Vidal ho místo toho nazval ‚nejslavnějším mužem desetiletí‘. Byl to muž, kterému hnutí za práva homosexuálů a pedofilů vděčí za svůj pokrok.“

V tomto kontextu není překvapivé, že Reismanův výzkum Kinseyho a sexuálního zneužívání dětí byl systematicky napadán a potlačován.

POKRAČOVÁNÍ V ČÁSTI 6

Guido Grandt  (* 1963) je investigativní novinář, publicista, televizní redaktor a nezávislý producent. Jeho práce se zaměřuje na výzkum organizovaného zločinu, tajných společností a citlivých témat v politice, ekonomice, financích, armádě a bezpečnosti. Věnuje se také odhalování skrytých nebo tabuizovaných aspektů soudobých historických událostí. Guido Grandt vydal přes 40 knih literatury faktu a napsal přibližně 6 000 článků. 

Zdroje

• https://www.zeit.de/2009/36/A-Deutsche-Herrenmenschen
• Reisman, Kinsey: Zločiny a následky, 1998
• „Kinsey měl Ballusecka zažalovat“ v: Berliner Morgenpost, 16. května 1957
• „Za zavřenými dveřmi“ v: Frankfurter Allgemeine Zeitung, 16. září 1957
• Deníky a korespondence mezi Kinseyem a von Balluseckem dosud nebyly zveřejněny Kinseyho institutem, uvádí dokument BBC.
• https://www.dijg.de/paedophilie-kindesmissbrauch/alfred-c-kinsey-report/
• Gebhard, P.: Určená diskuse, in: Masters, WH, et al.: Etické otázky v sexuální terapii a výzkumu, Little. Brown and Company, Boston 1977
• https://www.dijg.de/paedophilie-kindesmissbrauch/reisman-paedophil-pansexuell-kinsey/
• Biografie (vysílání Arts and Entertainment Network 14. srpna 1996) (Rozhovor s Gorem Vidalem v dokumentárním videu o Alfredu C. Kinseym, původně natočeném BBC pod názvem: „Reputations“)
• „Dlouhá cesta ke svobodě: Zastánci historie hnutí gayů a leseb“, 1994 (kniha popisující historii hnutí gayů z pro-homosexuálního hlediska), s. 102 („Pro homosexuály je Kinseyho práce obzvláště důležitá, protože představuje samotný začátek sympatické a vědecky přesné studie homosexuality.“). Kinseyho vědecká důvěryhodnost je znovu zdůrazněna v kapitole „Homosexualita“ aktuálního vydání Encarty od Johna Gagna.
• „Kinseyho pedofilové“: https://www.bitchute.com/video/AYkSPemG1YQN