Scott Ritter o konci Ukrajiny, globálním napětí a sociálním kolapsu Evropy

V pořadu „Judging Freedom“ z 8. září 2025, který uvádí soudce Andrew Napolitano, analyzuje Scott Ritter, bývalý příslušník americké námořní pěchoty a inspektor zbraní OSN, současnou situaci na Ukrajině a vysvětluje, proč se domnívá, že konec konfliktu se blíží. Diskutuje také o znepokojivém vývoji v zahraniční a domácí politice USA, včetně zabití podezřelých obchodníků s drogami americkou armádou, přejmenování ministerstva obrany na „ministerstvo války“ a sociálních otřesech v Evropě. Ritter se také vyjadřuje k napětí s Venezuelou, roli NATO ve Finsku a hrozbě potenciální války mezi Izraelem a Íránem. Tento článek shrnuje Ritterovy ústřední teze a zdůrazňuje kontroverzní body jeho analýzy.

Ukrajina: „Konec se blíží“

Ritter vysvětluje, že válka na Ukrajině se blíží ke konci: „Vladimir Putin říká, že válka skončila. Dosáhla svého nevyhnutelného konce.“ Podle Rittera ukrajinská armáda již není schopna vést útočné operace a může se bránit jen slabě. Cituje Putina, který zdůrazňuje, že ruské ozbrojené síly mají situaci plně pod kontrolou: „Ruská armáda dominuje, postupuje a ve vzduchu může Rusko zaútočit na jakýkoli cíl dle libosti.“ Ritter poukazuje na vyčerpané ukrajinské zdroje: „Západní systémy protivzdušné obrany se zhroutily. Ukrajina už nemá protivzdušnou obranu, žádné peníze ani zbraně.“ Zmiňuje také generála Syrského, který veřejně mluví o protiútocích, ale soukromě přiznává: „Nemáme munici, žádné zbraně a nikdo nám nic nedodává. Jsme v hlubokých problémech.“ Ritter také popisuje finanční krizi, která vede ke společenskému kolapsu, protože Ukrajina nemůže platit vojáky, politiky, důchodce ani hasiče: „Nemají peníze. Jsme svědky společenského kolapsu.“

Americké vojenské akce: vražda, nebo spravedlnost?

Ritter ostře kritizuje nedávnou akci americké armády, při níž bylo na venezuelské rybářské lodi zabito jedenáct lidí, aniž by byla zjištěna jejich totožnost nebo trestné činy. Nazývá to „vraždou“ a porušením mezinárodního práva: „Ani neznáme jejich jména. Na palubě nejsou žádné důkazy o zbraních nebo drogách.“ Klade si otázku právního státu: „Kde je spravedlivý proces? Nemusíme zastavit loď, ověřit jejich totožnost, vznést obvinění a postavit je před soud, než vykonáme spravedlnost?“ Ritter v tomto kroku vidí nebezpečný signál, že si americký prezident myslí, že si může dělat, co chce: „Prezident řekl: ‚Jsem prezident Spojených států. Můžu si dělat, co chci.‘ To je špatně. Může dělat jen to, co mu dovoluje Ústava.“ Kritizoval také prohlášení ministra zahraničí Marca Rubia, který akci obhajoval jako vzkaz obchodníkům s drogami a zdůraznil, že i cizinci mají právo na spravedlivý proces, jak je definováno v Ústavě USA pojmem „osoby“ (nejen občané).

Přejmenování ministerstva obrany: Symbolika, nebo podstata?

Ritter v plánovaném přejmenování amerického ministerstva obrany na „Ministerstvo války“ vidí více než jen symbolické rozhodnutí: „Věřím, že je to věcné.“ Interpretuje to jako součást nového přístupu americké vlády, který demonstruje neúctu k právnímu státu a řádnému procesu: „USA říkají: Můžeme si dělat, co chceme, kdy chceme, komu chceme, a nemusíme se nikomu vysvětlovat.“ Ritter poukazuje na novou strategii národní bezpečnosti, kterou má na stole ministr obrany Peta Hegsetha a která se zaměřuje na obranu vlasti („Pevnost Amerika“) s posílenou rolí Národní gardy v USA. Popisuje to jako znepokojivé: „Washington, D.C., je již pod vojenskou okupací. Los Angeles ano, Chicago brzy bude. Prezident využívá ministerstvo války k vedení války proti americkému lidu.“

Evropa: Sociální kolaps a ztráta suverenity

Ritter vyjadřuje znepokojení nad politickou nestabilitou v Evropě, zejména ve Francii, Velké Británii a Německu. Hovoří o „společenském kolapsu“ a „ztrátě suverenity“ v důsledku masivní imigrace: „To, co bývalo francouzským, britským nebo německým národem, bylo ztraceno kvůli masivní imigraci lidí, kteří nehlásí žádnou loajalitu k těmto státům.“ Zdůrazňuje, že není proti islámu, ale kritizuje nedostatek asimilace a záměr některých imigrantů zavést právo šaría. Ritter je překvapen pasivitou obyvatelstva: „Žasnu, že v ulicích není žádné násilí.“ Předpovídá radikální změnu v Německu, jakmile se k moci dostane AfD, protože ta se vezou na vlně popularity, zatímco popularita kancléře Merze klesá.

Venezuela: Na cestě k válce?

Ritter varuje před hrozící vojenskou eskalací proti Venezuele, v jejímž čele stojí ministr zahraničí Marco Rubio, který je zároveň poradcem pro národní bezpečnost. Popisuje Rubiův protikomunistický postoj, který podle něj pramení z jeho kubánského původu, a jeho dlouhodobou kritiku venezuelského režimu: „Rubio vnímá Venezuelu jako hrozbu pro národní bezpečnost USA kvůli jejím vazbám na Kubu a Rusko.“ Ritter se domnívá, že USA by mohly být na pokraji masivního úderu proti Venezuele s cílem svrhnout prezidenta Madura: „Nebyl bych překvapen, kdyby USA do měsíce zahájily útok, aby Madura sťaly a usnadnily převrat podporovaný CIA.“

NATO ve Finsku: Hrozba pro Rusko

Ritter vnímá vstup Finska do NATO jako strategickou hrozbu pro Rusko, vzhledem k jeho blízkosti k hranicím se Sankt Peterburgem a poloostrovem Kola, kde jsou umístěny důležité ruské vojenské zdroje. Vysvětluje, že Rusko reaguje vybudováním nového vojenského okruhu se 70 000 vojáky: „Rusko říká: Pokud na nás zaútočíte, vezmeme Helsinky a všechno ostatní.“ Kritizuje rozhodnutí Finska opustit svou neutralitu, která existovala od druhé světové války: „Finsko bylo neutrální, protože ho Sovětský svaz po válce neabsorboval, přestože Finsko bojovalo po boku nacistů. Neutralita znamenala věčnost, ale Finsko ji porušilo.“ Ritter to připisuje vlivu evropských elit, které zaujaly protiruský postoj.

Írán: Podceňovaná mocnost

Ritter se také zabývá napětím mezi Izraelem a Íránem. Poukazuje na íránskou dokumentaci, která ukazuje, že íránské síly úspěšně čelily izraelským útokům: „Izraelská letadla musela útoky přerušit, protože íránská protivzdušná obrana byla účinná.“ Zdůrazňuje, že Írán nebyl poražen a jedná sebevědomě: „Írán říká: Požádal jste o příměří a příště to pro vás nedopadne dobře.“ Ritter se domnívá, že izraelské vojenské vedení uznává sílu Íránu a tlačí na Netanjahua, aby se vyhnul nové válce, protože izraelské obranné systémy, například proti dronům z Jemenu, vykazují slabiny.