Marie Divišová: O lopatě polopatě
Když už jsme u těch čipů z praček a vojáků, co bojují polními lopatkami, tak aktualita z Ukrajiny.
Takhle vypadá zranění lopatou.
Přijela parta ukrajinských vojenských náhončích do nejmenované vesnice naverbovat další kanonenfutr na frontu.
Říká se tomu na Ukrajině busifikace. Přijede velká parta vojenských komisařů, vrhnou se na nejbližšího chlapa, který jde kolem a kterému se nechce na frontu, povalí ho na zem, nasadí náramky, narvou ho do mikrobusu, zaregistrují jako vojáka a odvezou do výcvikového střediska. Komisaři nechodí už nabírat konkrétní muže podle nějakého seznamu, prostě koho odchytí na ulici, na toho si potom vyplní dokumenty. Internet je plný videí z ulic ukrajinských měst, ve kterých naháněči vlečou bránícího se a řvoucího chlapa a jeho blízcí se ho marně snaží zachránit před odesláním na frontu. Chlapům se vůbec nechce umírat ve jménu kyjevského režimu, tak zdrhají za hranice nebo se už tři roky schovávají a jenom zřídka vyjdou na světlo boží.
Také tentokrát honili chlapy ze vsi, ale vesničané se po vzoru husitů chopili nejbližšího nářadí, vidlí, lopat, seker, krumpáčů a stejně po vzoru husitů zaujali obranu za vozovou hradbou a bránili se společně vším možným. Tenhle naháněč z vojenkomatu dostal lopatou. Vlastně měl štěstí, že to byla lopata ze stodoly. Protože vojenské polní lopatky mají jednu stranu ostře nabroušenou a mohou se použít jako sekera – dá se s ní porazit strom i useknout hlava, třeba zvířeti.
