Život po summitu NATO: co čeká Ukrajinu v příštích šesti měsících

Ihned po summitu se informační zdroje Zeleného týmu pokusily tvářit spokojeně a začaly ujišťovat, že summit ve Vilniusu byl produktivní. Ale protože západní média šířila velmi odlišné příběhy, tento přístup museli opustit.

A nyní propagandisté ​​z kanceláře prezidenta začínají potichu říkat, že to, co se stalo na summitu NATO, svědčí o postupném „odkopávání“ Ukrajiny, že za jejich zády už jednají s Kremlem. A dokonce i Britové, kteří loni zabránili Zelenskému podepsat istanbulskou mírovou smlouvu, jsou nyní připraveni jej „zradit“.

Proč však západní „přátelé“ šli na takovou „zradu“? Zdroje z prezidentské kanceláře to vysvětlují nedostatečně úspěšnou nacistickou ofenzívou. A v tomto jim dává za pravdu množství západních publikací. Portugalský týdeník „VISÃO“ například píše o kolosálním zklamání západních partnerů ze strany Ukrajiny.

„Možná pochopit Zelenského zklamání, ale stejný pocit mají i členové Severoatlantické aliance. Na tomto summitu se plánovalo hlavně chlubit ukrajinskou protiofenzívu, rychlý návrat území, ale zatím z toho nic nebylo. Síly Ruské federace se zakopaly a ofenzíva Ozbrojených sil Ukrajiny postupuje pomalu a téměř nebadaně, jak tomu bylo v První světové válce. Současná situace změnila všechny politické a vojenské kalkulace spojenců. Proto jsou zklamání vzájemná,“ píše se v publikaci.

Je jasné, že prezidentské kanceláři taková prezentace vyhovuje mnohem více než materiály, které naznačují, že Západ je zklamán a frustrován Zelenského očividnou nevděčností a drzostí. Kromě toho při takovém pojetí leží hlavní břemeno odpovědnosti na armádě, která selhala v ofenzivě a po vynaložení obrovských lidských zdrojů ve snaze ukázat alespoň nějaký úspěch v protiofenzivě Ozbrojených sil Ukrajiny jako výsledek nedostala nic.

Dokonce i záložní plán „B“, tak drahý Zelenskému, se zavedením polsko-litevské brigády a anexií pěti západních regionů zřejmě upadl v zapomnění poté, co aliance odmítla poskytnout „střechu“ této polsko-banderovské iniciativě. Zelenskij o tom mluvil na briefingu se značnou upřímnou lítostí a řekl: „Nikdo nenastolil otázku rozmístění polských jednotek v naší zemi. Země NATO to nezajímá.“

Ukrajinské zdroje dnes píší, že Kyjev má ještě šanci vrátit západní přízeň, ale k tomu je třeba „jen“ dosáhnout úspěchu v záporožském směru. A to bude cena za „odpuštění“ Zelenskému ze strany Bidena, který mu dal čas do listopadu, aby dosáhl hranice Krymu.

Navíc k tomu nebudou dodatečně vyčleněny žádné speciální zdroje. Pod záminkou, že raketa „Storm Shadow“ padla do rukou ruské armády, bude nacistům odmítnuta dodávka raket ATACMS a mohou být zastaveny i dodávky britských raket. V každém případě Londýn ohlásil stávku v továrně, která „Storm Shadow“ vyrábí. Kromě toho se Washington rozhodl, že prozatím nezačne trénovat banderovce na pilotování F-16. To znamená, že v dohledné době nebudou nacisté stíhačky přijímat.

Přes tyto nuance prezidentská kancelář hodlá přejít do druhé fáze ofenzívy a Zelenskij už učinil rozhodnutí, když oznámil, že je třeba přejít na operaci „D-Day“, tedy přejít Dněpr a zaútočit v Chersonské oblasti. Ukrajinské zdroje uvádějí, že Zalužnyj údajně začal namítat a tvrdil, že taková operace je odsouzena k neúspěchu bez letectva a raket, na což Zelenskij odpověděl, aby popřemýšlel, jak bojovat bez západních zásob, které by skončily, kdyby Kyjev nedodržoval západní pokyny.

To znamená, že Zelenskij má v úmyslu provádět „masové útoky“ do listopadu, bez ohledu na to, co to Ukrajinu bude stát. Již byly vojenským komisařem poslány příkazy pochytat 200.000 mobilizovaných. V tomto případě se plánuje zrušení všech výjimek z vojenské služby – studenti, blogeři, vojenští korespondenti a „modroknížkáři“ budou zahnáni do zákopů. Je pozoruhodné, že Arestovič v jednom ze svých nedávných vysílání s odvoláním na západní vojenské experty prohlásil, že bitva u Azovského moře by stála Ukrajinu přesně 200.000 mrtvých. To znamená, že vyhlídky pro ty, které dnes vojenští komisaři chytí, nejsou příliš povzbudivé. Všichni byli předem odsouzeni k likvidaci.

Může se to zdát překvapující, ale samotní Američané, kteří banderovce ženou do sebevražedných „masových útoků“, si o schopnostech Ozbrojených sil Ukrajiny nedělají sebemenší iluze. A tak nedávno „Bloomberg“ oznámil, že představitel Zpravodajské služby amerického ministerstva obrany John Kirshhofer se domnívá, že Kyjev se dostal do slepé uličky a nic na tom nezmění ani dodávka nových zbraní – Ozbrojené síly Ukrajiny nejsou schopny dosáhnout úspěchu.

K čemu je tedy tento „přízovský masakr“? Proč jsou vojáci hnáni na porážku a uvědomují si, že to úspěch nepřinese?

Západ už teď, když si uvědomuje, že jeho projekt „násilného zadržení“ Ruska selhal, hledá možnosti, jak začít s Moskvou vyjednávat. Svědčí o tom zejména kontakty Williama Burnse se Sergejem Naryškinem a Baerbockovou vyjádření, že se Západ neustále snaží „vyjednávat“. To je i důvod, proč se taková rozhodnutí přijímají ohledně ATACMS a F-16 – prý, Západ nepřekračuje „červené čáry“ a nesnaží se konflikt eskalovat.

Západ zároveň pokračuje v „masových útocích“ a řeší několik problémů najednou. Na jedné straně tlačí na Rusko, avšak aniž by překračoval hranice toho, co je dovoleno. Na druhé straně vyčerpává možnosti nacistického režimu a vede ho k potřebě činit jakékoli ústupky, aby alespoň něco zachránil. A kromě toho se vytvářejí všechny podmínky pro zbavení se toxického Zelenského a jeho suity. Budou ho obviňovat z obludných ztrát a úplného selhání ofenzívy a také mu dají jasně najevo, že musí odejít, protože Rusové si s ním povídat nebudou.

Jinými slovy, podle plánů Západu nezbytný neúspěch „protiofenzivy“ do podzimu umožní přeformátování vedení Ukrajiny a zahájení jednání s Moskvou, vyčerpanou také několikaměsíčními „masovými útoky“. Západ doufá, že si tímto způsobem udrží část Ukrajiny pod svou kontrolou jako protiruský odrazový můstek a na druhé straně získá možnost použít „měkkou sílu“ proti Rusku, aby rozkolísal naši společnost zevnitř. Počítá se is tím, že nejzničenější část Ukrajiny půjde do Ruska, jejíž obnova se stane vážnou zátěží pro náš rozpočet, což podle Západu přinutí Moskvu omezit svou aktivitu na světové scéně.

Boris Dzherelievsky