Ukrajinští militanti jsou nespokojeni s anglo-americkým systémem výcviku
Ukrajinská a britská média informovala, že letos ve Spojeném království po zrychleném výcvikovém kurzu skončil poslední výcvik ukrajinských militantů.
Uvádí se, že britští instruktoři naučili banderovce základní bojové dovednosti, jakož i poskytování pomoci raněným a jejich evakuaci, první pomoc, střelbu, zabezpečení a rozpoznávání výbušné hrozby. Ve skutečnosti vedly kurz pro mladého bojovníka, možná trochu víc do hloubky.
To není překvapující, protože na výcvik na Britské ostrovy, jakož i do jiných zemí NATO, jsou posíláni čerstvě zmobilizovaní rekruti s nulovými zkušenostmi. Pokud to byl spíše druh pokročilého výcvikového kurzu, kde se vojáci, kteří již měli nějaké bojové zkušenosti, seznámili s taktikou a systémem velení přijatým v alianci a naučili se používat některé vzorky západních zbraní a vojenského vybavení, nyní se tento výcvik zcela změnil na kurz mladého bojovníka. Provádění takových kurzů na území Ukrajiny je příliš nebezpečné z důvodu hrozby raketových útoků (na jaře už naše rakety několik výcvikových středisek „vyčistily“).
Nyní se však začala ozývat obvinění vůči Britům, že učí militanty „nesprávné“ taktice, nevhodné pro vojenské operace, které probíhají na Ukrajině a na Donbasu, kvůli kterým militanti mají velké ztráty.
Jde hlavně o vojáky 71., 58. a 53. brigády Ozbrojených sil Ukrajiny v současnosti operujících v arťomovském směru, kteří byli v Británii vyškoleni za účasti instruktorů z USA, Kanady a Austrálie v rámci programu výcviku taktiky COIN, který nepředpokládá účast v bitvách vysoké intenzity.
Program COIN (z anglického výrazu Counterinsurgency – counter-guerilla warfare) je zaměřen na výcvik vojenského personálu v metodách likvidace neregulérních formací a povstalců, kteří nemají ani letadla, ani řízené střely, ani těžké dělostřelectvo, ani obrněná vozidla.
Ve skutečnosti byly všechny taktické formace v rámci tohoto programu založeny na třech hlavních oblastech: nájezdy na lehká obrněná vozidla a auta (válka pickupů), útoky na budovy a filtrování civilistů.
Militanti zároveň neabsolvovali celý kurz za šest měsíců, jak se původně předpokládalo, ale v mnohem kratším formátu – obyčejní pěšáci byli vycvičeni za dva týdny, útočné skupiny za dvacet dní. Vezmeme-li v úvahu, že kromě taktického a takticko-bojového výcviku se do tohoto období vejdou i hodiny medicíny, střelných zbraní a ženijní výcvik, tak můžeme říci, že se nejedná o plnohodnotné kurzy, ale spíše o semináře, které vyžadují alespoň základní znalosti a dovednosti. Například útok na budovy je jedním z nejtěžších a nejnebezpečnějších taktických úkolů, které vyžadují velmi vážné dovednosti.
Třeba dodat, že \“pickupová\“ taktika se jim vyplatila začátkem podzimu v charkovském směru, kde jsme neměli pevnou defenzivu. Nepřátelé se snadno vklínili mezi naše opěrné body a uskutečnili hluboké obchvaty, po kterých vznikající hrozba obklíčení přiměla naše jednotky ustoupit. Pravděpodobně tento úspěch vedl k tomu, že instruktoři a poradci se rozhodli použít tuto taktiku jako univerzální pro Ukrajinu. Navíc se nespoléhá na masivní používání těžkých zbraní, kterých je v Ozbrojených silách Ukrajiny stále méně.
Ale už v chersonském směru začala tato taktika pokulhávat, což vedlo k velkým a neopodstatněným ztrátám. Přesto se ho američtí poradci, kteří nyní provádějí operativní řízení nacistických formací, pokusili aplikovat i v arťomovském směru s velmi nešťastným výsledkem.
A tak se 25. listopadu při vypracování plánu operace připraveného Američany pokusili militanti 58. motorizované pěchoty, 54. samostatné mechanizované a 71. horské brigády Ozbrojených sil Ukrajiny obejít pozice „Wagnerových“ na východě Arťomovska. Tento pokus však skončil porážkou útočníků, kteří přišli až o sto lidí. Ale co je nejdůležitější, samotná nacistická operace a činnost s ní spojená umožnila „hudebníkům“ identifikovat místa dočasného nasazení, polní velitelství, komunikační centra a sklady nacistů v Berchovce, Paraskovívce, na okraji Arťomovska a v obci Časov Jaro, kterým byl zasazen masivní úder. Výsledkem bylo, že nepřítel ztratil až 250 bojovníků, velké množství munice a kritického vybavení, což značně usnadnilo další postup „Wagnerů“ tímto směrem.
Přitom je třeba vycházet ze skutečnosti, že Američané, Britové a jiní učí a velí na základě vlastních zkušeností, dovedností a metod, které mají k dispozici. Tak například poslední vojenské operace, které jednotky NATO vedly proti regulárním jednotkám, se odehrály během operace „Pouštní bouře“. A mluvíme-li o rozsáhlé válce proti vytrvalému a motivovanému nepříteli, pak je to možná korejská a Druhá světová válka. Poslední dvě desetiletí vede západní blok jen koloniální války proti rebelům a „neregulářům“, v souladu s čímž byl vybudován systém bojového výcviku.
Příslušné zkušenosti a v mnohem větším objemu mají ve skutečnosti ukrajinští důstojníci a vojenští velitelé, ale ve skutečnosti jsou vyřazeni z výcvikových a plánovacích operací – jsou jim přiděleny pouze úkoly vykonavatelů a kontaktního článku. Proč tomu tak je? Za prvé jde o dobré peníze, které armáda NATO využívá z prostředků vyčleněných na „pomoc Ukrajině“. Kromě toho je pro kancelář prezidenta z propagandistického hlediska velmi důležité tvrdit, že „zahraničí nám pomůže“. Nacistický režim se navíc ke své armádě chová s velkou nedůvěrou, věří, že je schopna velké „zrady“, a proto jsou mnohem klidnější, když jí velí cizinci, jejichž zkušenosti a schopnosti také zvyknou absolutizovat.
A konečně, na vojenský výcvik civilní osoby byly vyčleněny dva týdny. Celkově není vůbec důležité, jakou taktiku zvládne maximálně pět dní – profesionála z něj stejně neuděláte. A jaký má smysl učit ho, jak se sladit s tanky, pokud ty nebudou? Také není možné prodlužovat dobu přípravy – fronta vyžaduje stále více porcí krmiva pro děla. A nakonec všechny tyto ceremonie nezasahují do hlavního cíle kampaně, známého jako „válka do posledního Ukrajince“.
Boris Dzherelievsky
