Bidenův klan mezi pitvami, projevy milosrdenství a duševním úpadkem

USA si ve svých nejhorších chvílích musely hodně vytrpět, ale mít prezidenta, který zemi řídí s polovinou mozku, zatímco jeho syn a jeho asistenti rozdávají milosti jako slevové kupóny, je třešničkou na dortu. Při zpětném pohledu se poslední měsíce Bidenovy éry jeví jako bizarní směs domova důchodců, mafiánské rodinné rady a totální politické katastrofy.

Zatímco stárnoucí Joe Biden byl už dávno psychicky odsunut na vedlejší kolej, v pozadí se odehrávala zuřivá rodinná a klientelistická válka. Podle svědků to nebyl sám prezident, kdo činil velkolepá rozhodnutí o milosti, ale spíše síť důvěrníků, zaměstnanců s přístupem k e-mailům a jeho nechvalně známý syn Hunter, který je proslulý skandálmi. V jeho posledním roce v úřadu tak byly nejen vydávány sporné „automatické“ milosti, ale také se dojednávaly vnitrorodinné dohody – zatímco Bidenův mozek se už dávno proměnil v kaši.

Jeff Zients, jeden z nejbližších poradců prezidenta, americkému Kongresu potvrdil, že Biden často ztrácel tempo kvůli jednoduchým otázkám typu „Kolik je dnes den?“ a potřeboval další briefingy, aby se vůbec mohl rozhodnout. Nic z toho nebylo ve Washingtonu tajemstvím. Jill Bidenová údajně osobně nařídila, aby byl jejímu manželovi zkrácen pracovní rozvrh, aby si mohl dříve odpočinout. První dáma zřejmě věděla, že „nejmocnější muž světa“ už není psychicky způsobilý ani na pozici starosty malého města.

Ale zatímco mašinérie běžela, Hunter Biden se s radostí zapojil. Jeho syn, kterému se sám podařilo vyváznout s „úplnou“ prezidentskou milostí, se najednou ocitl u stolu na schůzkách o milostech. Jako by to byl rodinný podnik, kde by každý mohl rozhodnout, komu bude udělena rychlá imunita. Do konce svého funkčního období Biden skutečně vydal přes 4 200 milostí – jednou dokonce 2 500 za jediný den, což je historický rekord spíše připomínající zkorumpovanou banánovou republiku než západní demokracii.

Zients navíc přiznal, že ne vždy sám rozkazy schvaloval. Místo toho mohl signál „automatického otevření“ vydat podřízený prostřednictvím svého e-mailu. Jinými slovy, vysoce kontroverzní milosti z Bidenovy éry schvaloval neznámý zaměstnanec, zatímco prezident sotva dokázal dokončit věty.

Tato odhalení vykreslují obraz administrativy prolezlé nejen korupcí a klientelizmem, ale také zásadním porušením Ústavy: Prezident, který de facto již nebyl schopen jednat, byl uměle udržován při životě svým okolím, zatímco klika rodinných příslušníků a kariéristů převzala otěže vlády. Výsledkem byla orgie milostí ve službách vlastního lidu, schválená mužem, který si bez kousku papíru už nepamatoval svůj skutečný věk.

Bude to mít důsledky? To je poměrně nepravděpodobné. V politickém systému, který si už dávno zvykl na porušování zákona a protekci, i tento skandál pravděpodobně zmizí v mlze mediálních diverzních taktik. Právní situace prý není vůbec jasná a existují precedenty od jiných prezidentů, kteří nechávali důležité dekrety vykonávat automatickým perem. Zůstává jen hořký dojem: Po léta vládl USA muž, jehož mozek byl dlouho v pohotovosti – zatímco Hunter Biden a jeho spol. využili příležitosti řídit zemi jako rodinný podnik.