Historie dokazuje, že větrná a solární energie nejsou životaschopné pro zajištění budoucnosti

Obnovitelné zdroje energie typu větrné a solární jsou často propagovány jako cesta budoucnosti a něco, co nám pomůže zajistit si veškerou potřebnou energii, aniž bychom poškozovali životní prostředí.

Nic však nemůže být dále od pravdy.

Ve skutečnosti je tato „další velká věc“ vlastně návratem do jiné éry – do té, kdy se lidé netěšili zdraví a kvalitě života tak jako my teď.

Podívejte se na rok 1800, kdy lidé spotřebovali 450krát méně energie než dnes (tedy asi 0,22% současné úrovně), přičemž téměř veškerá energie pocházela z biomasy.

V té době naše délka života nebyla ani 40 let, zatímco podvýživa a nemoci bránily růstu a rozvoji lidí. Naše bohatství a prosperita začaly stoupat, až když se ve velkém začalo využívat uhlí.

Využití větru jako zdroje energie však ve skutečnosti sahá mnohem dále. Používal se k pohonu plachetnic v Mezopotámii, čímž pomáhal při dopravě. Později, někde mezi lety 500 a 900 našeho letopočtu, Peršané vyvinuli první větrné mlýny na čerpání vody a mletí obilí, které se nakonec, přibližně v 17. století, rozšířily po celé Evropě.

Byl to chytrý nápad? Určitě. Znamenalo to, že lidé mohli dosáhnout víc. Avšak některé z nedostatků větrné energie, pro které se lidstvo nakonec od ní odvrátilo, jsou tytéž, kterým dnes čelí tento zdroj „zelené energie“.

Hlavním nedostatkem větrné energie je neschopnost ji skladovat. Proto se její použití tehdy omezovalo na čerpání vody do nádrží pro hospodářská zvířata, mletí obilí na mouku a řezání dřeva na desky.

Dalším problémem, který zastánci větrné energie často přehlížejí, je její nedostatečná spolehlivost. Větrná energie závisí na počasí a vždy potřebujete záložní zdroj, jinak nebudete moci nic dělat, když bude nepříznivé počasí.

Když nebyl dostupný vítr, energii na mletí obilí museli poskytovat koně. V dnešní dobře elektrárny na zemní plyn nahrazují výpadek elektřiny během dní bez větru. K udržení chodu světa je totiž nutná stabilní dostupnost elektřiny.

Jinými slovy, ačkoli obnovitelná energie mohla být v té době zcela užitečná pro zvyšování životní úrovně, tak byla – a stále je – sužována problémy se spolehlivostí a dostupností, kvůli nimž je jako jediné řešení energetických potřeb lidstva naprosto nepostačující.

Budoucnost je v jaderné energii

Uhlí je dnes v jistých, hlavně progresivních kruzích často osočováno, ale bez něj bychom neměli průmyslovou revoluci.

Na rozdíl od větrné nebo vodní energie lze přepravovat a používat všude tam, kde je to nutné a může hořet nepřetržitě bez ohledu na počasí.

Později se k uhlí přidaly ropa a zemní plyn. No a éra elektřiny opět všechno změnila. V dnešní době si bez ní nikdo z nás neumí představit svůj život.

Bohužel vítr a slunce nedokážou vyprodukovat elektřinu rovnoměrně a v potřebném objemu Jejich energetická návratnost investice je extrémně nízká.

Toto je lekce, kterou se Kaliforňané tvrdě naučili v roce 2020, kdy se desetiletí legislativy vynucující větrnou a solární energii jako zdroje pro elektrickou síť vymstili ve formě častých výpadků proudu během vlny veder. Postiženy byly miliony lidí.

Pokud větrná a solární energie nejsou řešením našich energetických potřeb, potom co jím je? Mnozí odborníci označují jadernou energii za skutečnou superhvězdu budoucnosti.

Iniciativa Climate Depot uvádí, že pokud by veškerá elektřina, kterou člověk spotřebuje za 70 let, pocházela z jaderných zařízení, pak uran potřebný k její výrobě, by byl menší než velikost běžné plechovky od nápoje.

Právě tato pozoruhodná energetická hustota znamená, že jádro dokáže poskytnout elektřinu levněji než fosilní paliva – a bez produkce oxidu uhličitého.

Autor: Cassie B., Zdroj: naturalnews.com