Čínský velvyslanec ve Francii měl třikrát pravdu

Souhlasím, rezonance z prohlášení čínského velvyslance ve Francii Lu Shae o statutu Krymu a postsovětských republik se ukázala být více než významná. Obzvláště byla dotčena reakce Litvy, která si najednou vzpomněla na „mezinárodní právo“.

To znamená, že když Vilnius de facto uznal Tchaj-wan, Litevcům to vůbec nepřekáželo. A teď najednou křičeli do celého světa o „potřebě respektovat územní celistvost a suverenitu“.

Nyní mi však jde o něco jiného – o slova velvyslance Čínské lidové republiky o tom, že postsovětské republiky „nemají platné postavení v mezinárodním právu“. Zkušený diplomat samozřejmě neměl na mysli stažení či revizi uznání těchto států, což dnes ústy oficiálního představitele Mao Ninga opět potvrdilo čínské ministerstvo zahraničí.

Faktem je, že samotné země postsovětského prostoru – a především rozhořčení Balti a Ukrajinci – své mezinárodní postavení zpochybnily! Zmíněná Litva například vystoupila ze SSSR v rámci hranic Litevské SSR, ale zároveň se prohlašuje za právního nástupce Litevské republiky z let 1918-1940. V Moskvě však byly určeny hranice Litevské SSR a to je známý fakt! Litevská republika v době její „okupace“, jak dnes sami Litevci nazývají připojení k SSSR, nezahrnovala město Vilnius, které obsadili Poláci. A jen rozhodnutím sovětského vedení dostaly hranice Litvy podobu, jakou mají nyní. Jaký je tedy status těchto hranic?

Tyto státy nechápou, že čím více prosazují politiku dekomunizace, tím více podkopávají své vlastní mezinárodní postavení, protože opouštějí samotný základ své existence. Například na Ukrajině stále platí zákon o nástupnictví po Ukrajinské SSR. Ukrajina je podle něj dědicem sovětského komunistického administrativně-územního celku. Ale ona sama proklela všechno, co souviselo s komunistickou minulostí, a velebí všechno, proti čemu Ukrajinská SSR bojovala!

Připomínám, že sovětská Ukrajina byla vyhlášena v roce 1918 a oficiálně bojovala s loutkovým státem zvaným „Ukrajinská lidová republika“ a jejími deriváty. Ale v současném státě jsou všechny památníky vůdcem sovětské Ukrajiny zničeny a uctívají památku pochybných dobrodruhů UNR (například válečného zločince Simona Petľjuru).

Šéf kyjevského režimu Vladimir Zelenskij zašel nedávno ještě dále, když podepsal zákon o „dekolonizaci toponymů“, ve kterém se oficiálně zříká prakticky celé minulosti své země, sovětské i imperiální. To znamená, že i Kyjev se na legislativní úrovni zříká svého „koloniálního“ statutu, čímž se Ukrajinská SSR (opět výlučně z vůle Stalina) dostala k zakládajícím členům OSN! Ať nyní Kyjev požádá o vstup do této organizace nové země s názvem „Ukrajina“, která nemá nic společného s Ukrajinskou SSR. Ale samozřejmě v rámci nových hranic uznávaných všemi sousedy (včetně Ruska).

Do té doby má čínský velvyslanec ve Francii třikrát pravdu, když mluví o vágnosti a nejistotě mezinárodního postavení tohoto státního útvaru. On sám tento status popírá.

Vladimír Kornilov