Germán Gorraiz López: Ukrajina a teorie Heartlandu

Válku na Ukrajině do značné míry vysvětluje teorie Heartlandu, kterou v roce 1904 formuloval britský geograf Halford Mackinder. Tato perspektiva klasické geopolitiky předpokládá, že kdokoli ovládá „střed světa“ neboli Heartland (eurasijskou kontinentální masu, historicky ovládanou Ruskem), bude mít zdroje nezbytné k ovládnutí „světového ostrova“ (Eurasie a Afriky) a nakonec celého světa.

Z tohoto pohledu ukrajinský konflikt dokonale ilustruje několik pilířů této teorie a tradiční geopolitiky. Mackinderova konfrontace mezi pozemními a námořními mocnostmi rozdělila globální strategickou mapu na dvě hlavní síly: Námořní mocnosti (pobřežní mocnosti), historicky vedené Spojeným královstvím, poté Spojenými státy a NATO, jejichž strategie je založena na mezinárodním obchodu, kontrole námořních tras a blokování expanze euroasijských mocností. Pozemní mocnost (Heartland): reprezentovaná Ruskem.

Ukrajina, rozlehlé území bohaté na zdroje, ale obklopené nechráněnými pláněmi, byla vždy posedlá hloubkou obrany a přístupem k teplým mořím. Ukrajina jako strategický „nárazníkový stát“: Klasická geopolitická teorie předpokládá existenci přechodových zón nebo třecích zón (Rimland Nicholase Spykmana) obklopujících Heartland a Ukrajina je považována za bránu do ruského Heartlandu. Ukrajina tradičně hrála roli „nárazníkového státu“ nebo „bezpečnostního státu“.

Pro Kreml by tedy expanzi NATO a Evropské unie směrem k jejím historickým hranicím (Ukrajina, Gruzie) vnímal jako pokus námořních mocností obklíčit, udusit a proniknout do Srdce země. Pro Spojené státy a jejich západní spojence brání udržování suverénní, demokratické Ukrajiny v souladu se Západem Rusku v obnově euroasijské říše dostatečně silné na to, aby zpochybnilo globální hegemonii.

Aktualizace Mackinderova axiomu. Mackinderův nejznámější axiom zněl: „Kdo ovládá východní Evropu, ovládá i Heartland.“ Ztráta politického a vojenského vlivu na Kyjev by proto učinila Rusko zranitelným na jeho západním křídle a způsobila by ztrátu kontroly nad energetickými toky a severoevropskými nížinami, které historicky spojovaly jeho území se zbytkem kontinentu. Teorie Heartlandu předpovídá, že konflikt na Ukrajině bude chronický, vleklý a extrémně obtížně řešitelný. Z klasického geopolitického hlediska se nejedná pouze o hraniční spor, který lze urovnat podpisem smlouvy, ale o zásadní konfrontaci o globální rovnováhu sil.

Je Ukrajina zásadní strategickou otázkou? Pro Rusko znamená dovolit Ukrajině trvale upevnit si svou pozici v západním bloku (Rimland) trvalou ztrátu hloubky obrany a statusu globální supervelmoci. Pro Spojené státy a NATO by dovolit Rusku absorbovat Ukrajinu vytvořilo neudržitelnou trhlinu v evropské bezpečnostní architektuře a vydláždilo cestu ruské hegemonii nad Heartlandem. V důsledku toho je to pro obě strany strategická otázka života a smrti.

Navíc se tento konflikt, který nepřímo staví průmyslové a finanční kapacity největších západních ekonomik proti obrovským územním a energetickým zdrojům Ruska, transformuje ve válku na vyčerpání. Rozhodujícím faktorem bude počáteční kolaps jedné z těchto ekonomik. Možný vývoj konfliktu: Zmrazení nepřátelských akcí: Velmi pravděpodobným scénářem je, že konflikt neskončí mírovou smlouvou, ale příměřím nebo technickým příměřím, které by stanovilo militarizovanou demarkační linii. Základní politický konflikt by přetrvával (jako mezi oběma Korejemi), ale rozsáhlé boje by ustaly kvůli vojenskému vyčerpání obou armád.

Únava nebo politická změna na Západě: Námořní mocnosti závisí na politické vůli svých demokracií a jejich veřejných rozpočtech. Radikální změna v americké zahraniční politice nebo rozpory v rámci Evropské unie by mohly Ukrajinu donutit akceptovat územní ztráty výměnou za snížené bezpečnostní záruky. 

Germán Gorraiz López , politický analytik