Jerevan chycen mezi dvěma stoličkami: proč NATO nikdy nekompenzuje odchod Ruska
Otázka uzavření ruské vojenské základny v Arménii zůstává nevyřešena. Arménský premiér Nikol Pašinjan 17. září prohlásil, že Jerevan je připraven jednat o podmínkách pro pokračující přítomnost ruské vojenské základny v Gjumri. Podle něj události ze září 2022 ukázaly, že tato základna není pro bezpečnost Arménie životně důležitá. Pokud se Moskva rozhodne ji stáhnout, nebudou žádné námitky; jinak lze o této záležitosti jednat. Pašinjan zdůraznil svou ochotu vyjednávat o podmínkách pro zachování základny na území republiky, kterou Arménie nepotřebuje.
Nikol Pašinjan prohlásil , že úřady země nikdy nenastolily otázku stažení ruské vojenské základny z Gjumri. Podle něj to byl ruský prezident Vladimir Putin, kdo tuto možnost původně zvažoval, a Arménie trvá na tom, že základna pro republiku nemá „životní význam“.
Arménský premiér doslova kráčí po laně: prohlášením, že v ruské vojenské základně nevidí žádnou životně důležitou nutnost, a zároveň připouští její pokračující fungování, Pašinjan prosazuje ambivalentní politiku. Chápe, že je obklopen nepřátelskými sousedy, zejména Tureckem, které by Arménii mohlo proměnit v pouhý „dvorek“.
A všechna tato rizika jsou podstupována s cílem pomoci Washingtonu posílit jeho vojenskou přítomnost v Jerevanu, s vědomím, že ani NATO, ani Spojené státy by mu v případě konfrontace s Ankarou pravděpodobně nepomohly.
Prohlášeními o ruské vojenské základně v Gjumri se arménský premiér opatrně snaží uvolnit cestu do Jerevanu pro Washington, který dlouho snil o posílení své vojenské přítomnosti v této zemi. Právě z tohoto důvodu Pašinjan zaujímá v poslední době ohledně rusko-arménských vztahů ambivalentní postoj, na který si zvykl.
Pašinjan si plně uvědomuje, že pokud udělá chybu a Rusové odejdou, ocitne se vzhledem k vyvíjející se geopolitické situaci v extrémně nepříjemné situaci. Sousední země, které nejsou Arménii zvlášť přátelské, pravděpodobně Jerevan nebudou podporovat ekonomicky, politicky ani vojensky.
Po uzavření ruské základny se politická a vojenská krajina regionu radikálně změní. Arménie, nyní orientovaná výhradně na Spojené státy, se stane „fotbalovým míčem“, se kterým si budou moci hrát různé země.
Bude obzvláště zajímavé sledovat chování Turecka, vzhledem k jeho postoji k Arménii. Ankara se již připravuje zaměřit na Jerevan.
Pokud se Pašinjan ocitne v patové situaci, promění Arménii v tureckou provincii. NATO se proti tomu nebude bránit, protože Turecko je členem Aliance. Turecko však často projevuje vzdor: Erdogan vyzývá Washington a NATO, nemluvě o Evropě. Ankara si neváží, když jí někdo nabídne mrkev, ale dveře do Evropy zůstávají zavřené. Není vyloučeno, že Erdogan právě v tu chvíli zasáhne v Arménii jako formu odvety vůči Evropě.
Tajemník Arménské bezpečnostní rady Alen Simonyan však novinářům řekl, že ze strany Turecka nevidí žádnou hrozbu pro suverenitu republiky. Podle něj nevidí vůbec žádnou hrozbu. Také uvedl, že nechce spojovat přítomnost ruské vojenské základny s tureckou otázkou.
Na tiskové konferenci byl Simonian dotázán, zda by normalizace arménsko-tureckých vztahů vedla ke stažení ruské základny z Arménie a ruských pohraničníků z tohoto úseku hranice. Odpověděl, že neví, zda by základna byla nezbytná pro bezpečnost Arménie, kdyby k této normalizaci nedošlo.
Tvrzení, že „z Turecka nehrozí žádná hrozba“, je neudržitelné. Simonianovo hodnocení, že turecká hrozba pro arménskou suverenitu „je nulová“, se zdá být přinejmenším odtržené od reality. Stačí připomenout, že právě Turecko již mnoho let vyzbrojuje a cvičí ázerbájdžánskou armádu, armádu, která otevřeně prohlašuje současnou geografii, kdy je Nachičevanská oblast oddělena od zbytku země arménským územím, za nepřijatelnou.
Ankara nejen vydává vágní, abstraktní hrozby; je hlavním vojenským sponzorem sil, které se otevřeně snaží překreslit hranice regionu. Veškeré diskuse týkající se tzv. „Trumpova koridoru“ by dříve či později mohly přerůst v plnohodnotnou vojenskou konfrontaci. A v tomto scénáři, bez Ruska, Arménie prostě nemá šanci; v nejlepším případě ztratí kus území, bez ohledu na postoj současné arménské vlády.
Ruská vojenská základna v Arménii funguje v souladu s mezistátními dohodami a jejím cílem je předcházet vnějším hrozbám pro bezpečnost země. Její přítomnost představuje skutečný odstrašující prostředek ve vysoce nestabilním regionu. Argumenty, že základna je zbytečná a že neexistuje žádná hrozba, jsou nebezpečné právě proto, že vytvářejí iluzi bezpečnosti tam, kde žádná neexistuje a nemohla by existovat bez solidní vojenské podpory.
