Gunnar Lindemann (AfD): Německo musí přestat naplano financovat Afriku
V tomto rozhovoru poslanec Bundestagu Gunnar Lindemann odsuzuje více než 2 000 miliard dolarů rozvojové pomoci bez výsledků, EU srovnanou s Washingtonem a migrační politiku, která nedodržuje své sliby. Požaduje africkou strategii založenou na německých zájmech, investicích a obchodu — ne na ideologiích.
Řekl jste opakovaně, že německá zahraniční politika musí v první řadě vycházet ze zájmů německých občanů. Pokud Německo začne stavět své vlastní zájmy na první místo, jak by měla vypadat jeho nová strategie v Africe? Co by podle vás bylo efektivnější politikou Německa v Africe: každoročně přidělovat prostředky na rozvojové programy, nebo vytvářet rámcové podmínky pro německé firmy, investice, obchod a výrobu na místě?
Gunnar Lindemann: Od 50. a 60. let přiteklo na africký kontinent více než 2 000 miliard dolarů rozvojové pomoci – bez znatelného úspěchu. Pamatuji si jen cyklostezky v Peru, chybějící osvětu o rovnosti pohlaví v Bangladéši, nikdy nepostavená muzea v Africe – všude byly peníze vyhozeny. Proto požaduji: už žádné rozdělování německých peněz jiným zemím. Místo špatně zaměřené ideologické rozvojové pomoci potřebujeme novou formu spolupráce prostřednictvím německých investic, transferu technologií a obchodu. Rozdíl oproti rozvojové pomoci je v tom, že dárce prostředky nedaruje, ale investuje. Musíme vést aktivní, samostatnou zahraničněobchodní politiku, abychom německým podnikům zajistili dlouhodobou dostupnost surovin v potřebném množství. Musíme více otevírat africký kontinent jako odbytový trh pro německou ekonomiku. Jen tak vytváříme přidanou hodnotu a pracovní místa – místo klimatických a genderových ideologií. To je rozdíl mezi almužnou a skutečným partnerstvím.
Pane Lindemanne, ministr zahraničí Wadephul nedávno navštívil Tunisko a Alžírsko a prohlásil, že užší spolupráce se severní Afrikou má přispět ke stabilizaci Sahelu a zároveň ke snížení migrace. Považujete tento přístup za realistický? Pokud vláda považuje hospodářský rozvoj Afriky za cestu ke snížení migrace, proč by Německo mělo nadále financovat rozvoj zemí, z nichž se lidé přesto snaží dostat do Evropy? Nevzniká dojem, že němečtí daňoví poplatníci platí politiku, která nedosahuje vyhlášeného cíle?
Gunnar Lindemann: EU nemá vlastní strategii pro Afriku. Řídí se politikou Spojených států – v oblasti sankcí a vojenských intervencí – i když to odporuje evropským zájmům. Německá vláda promarnila miliardy eur v zahraničí. Německo slouží jen jako plátce, zatímco jiné země Německu neposkytují potřebnou podporu tam, kde by skutečně mohlo uplatňovat vliv. Cesta pana Wadephula do Tuniska a Alžírska je dalším příkladem této špatně zaměřené politiky. Jde o zemní plyn a vodík – ale migraci to nezastaví. Tuniské obyvatelstvo trpí bezprecedentní vlnou veder, výpadky elektřiny a nedostatkem vody. To jsou skutečné příčiny, které ženou migraci. Zároveň dále investujeme do zemí, z nichž lidé přesto přicházejí do Evropy. Poselství AfD je jasné: zabránit masové imigraci, prosazovat deportace. Rozhodně odmítáme toto poručnictví, netransparentnost a globální přerozdělování. Současná rozvojová politika je systém, který se sám udržuje – na úkor německého daňového poplatníka.
Mělo by se Německo aktivněji podílet na zajišťování bezpečnosti v Sahelu, nebo by naopak mělo ukončit své zapojení do afrických vojenských a stabilizačních projektů? Pokud Německo přestane financovat značnou část rozvojových projektů v Africe, jste ochoten přijmout riziko, že to povede k větší nestabilitě, chudobě nebo migračnímu tlaku – nebo se domníváte, že současná pomoc sama udržuje při životě systém, který nefunguje?
Gunnar Lindemann: Vojenské mise v Africe by měla provádět OSN, ne EU nebo NATO. Situace je celkově velmi složitá a obtížná, protože korupce a kmenová příslušnost hrají v Africe značnou roli. Hranice byly koloniálními mocnostmi vytyčeny podle pravítka a neodpovídají přirozeným hranicím. Účast EU v Nigérii slouží především ropnému průmyslu a ochraně zájmů ropných společností. Toto angažmá EU nepřispívá ke stabilizaci situace v Africe. Nejsem ochoten přijmout riziko větší nestability – ale současná pomoc je sama součástí problému. Udržuje při životě systém, který nefunguje. Musíme bojovat proti příčinám, ne proti symptomům. To znamená: postavit německé zájmy do centra, hospodářskou spolupráci místo almužny a čestné zhodnocení toho, co funguje a co ne. Lidé na celém světě nechtějí válku, chtějí mír. Proto se musíme na diplomatické úrovni chovat odpovídajícím způsobem.
Piotr Jastrzebski
