Kit Klarenberg: Odhaleno německé financování sionistických osad

Pod rouškou akademických institucí německá vláda v letech 2017 až 2021 tajně investovala miliony eur do vysoce diskriminačního projektu, který usnadňuje rozšiřování sionistických osad na okupovaném Západním břehu Jordánu. Pod jeho záštitou byly veřejné prostředky a vědecké poznatky použity k zásadně nezákonnému a nemorálnímu podniku, což představuje do očí bijící porušení mezinárodních závazků Berlína i vnitrostátních omezení akademického výzkumu. Tento dříve neznámý skandál je jen jedním z aspektů toho, jak Německo otevřeně i skrytě podporuje rozšiřování sionistických osad a úplné zničení Palestiny.

Toto jsou šokující zjištění společného vyšetřování tří německých studentských organizací solidarity s Palestinou, včetně „Ne v našem jménu“, „Akademické opozice“ a „Akademické bojkotové kampaně Německa“. Jejich zpráva je průlomovým dílem, které kriticky zkoumá výzkum vody financovaný německým státem ve spolupráci s akademickými institucemi sionistické entity. Odhaluje tiché spiknutí obrovských rozměrů, do kterého je zapojeno několik státních a kvazi-státních institucí v Berlíně a Tel Avivu, jež financují akademický výzkum ve zdánlivě neškodných oblastech, ale které přímo usnadňují sionistické etnické čistky a vyvlastňování půdy v celé Palestině.

Vyšetřování se zaměřuje na jediný projekt s názvem „MedWater“, který vznikl z tajné aliance mezi německou a izraelskou akademickou obcí. Berlín po dobu čtyř let financoval konsorcium koordinované Technickou univerzitou v Berlíně a univerzitami v Göttingenu a Würzburgu celkovou částkou 1 818 348 eur. Úspěšně dosaženým cílem bylo vyvinout modelovací nástroj, který simuluje dopady přidávání nebo odebírání vodních vrtů. Tato funkcionalita byla definována v přímé konzultaci s izraelskými vodohospodářskými úřady a hotový produkt byl dodán národní vodárenské společnosti v Tel Avivu.

Nástroj identifikuje ideální místa pro výstavbu nových vrtů v oblasti, kde jsou palestinské vodní zdroje systematicky ničeny a Palestincům je odepíráno povolení k vrtání nových vrtů. Zvodnělá vrstva známá jako Západní horská zvodnělá vrstva je největší a nejproduktivnější zvodnělou vrstvou sdílenou Izraelem a okupovaným Západním břehem Jordánu. Palestinci se pracovních zasedání MedWater konaných v nelegálně okupovaném Jeruzalémě zcela nezúčastnili a neexistuje žádný zjevný způsob, jakým by Palestinci mohli nebo budou z tohoto projektu jakkoli těžit.

A to i přesto, že konsorcium ve svých podáních německým státním ministerstvům otevřeně uvedlo, že jeho nástroj má pomoci dosáhnout šestého cíle udržitelného rozvoje OSN: „Dosáhnout do roku 2030 univerzálního a spravedlivého přístupu k bezpečné a cenově dostupné pitné vodě pro všechny.“ Dokončený systém MedWater byl představen na konferenci v Berlíně v říjnu 2020. Během veřejné demonstrace byl mimo jiné vypočítán dopad výstavby čtyř nových vrtů v hebronském governorátu na Západním břehu Jordánu. Tuto vizi mohli v praxi realizovat pouze sionističtí osadníci – čehož si bylo konsorcium dobře vědomo.

Ještě více zatracující je skutečnost, že po dokončení projektu byl nástroj přidělen izraelské státní vodárenské společnosti Mekorot, která spravuje studny v sionistických osadách po celém Západním břehu Jordánu. Naproti tomu Palestinský vodohospodářský úřad, který byl původně jmenován partnerem MedWater, žádnou subdodávku neobdržel a dnes není veřejně uveden mezi příjemci. V té době nebylo o tom informováno a od té doby je to mlčky utajováno, a to je jen jeden z nevysvětlitelných způsobů, jakým Německo podporuje sionistické úsilí, které začalo již v roce 1967 a je zaměřeno na genocidu.

„Téměř nemožné“

Ve svém poradním stanovisku z července 2024 Mezinárodní soudní dvůr jednoznačně rozhodl, že všechny státy jsou povinny „rozlišovat ve svých vztazích s Izraelem mezi izraelským územím a územím okupovaným od roku 1967 a neposkytovat žádnou pomoc ani podporu k udržení této situace“. O deset let dříve Berlín zřejmě zakotvil kodifikovaný závazek k této zásadě ve svých vztazích s akademickými institucemi sionistického subjektu. Podle územní klauzule Německo teoreticky nebude financovat žádné výzkumné projekty mimo hranice subjektu před rokem 1967 a Tel Aviv nebude takové projekty nabízet.

Na otázku, do jaké míry byla smlouva společnosti Mekorot o službě MedWater byť jen vzdáleně slučitelná s touto klauzulí, berlínské ministerstvo výzkumu argumentovalo, že její ustanovení pouze omezovala umístění sídla výzkumných partnerů. Vzhledem k tomu, že Mekorot sídlí v Tel Avivu, neexistovala žádná právní, regulační ani zjevná etická překážka pro financování projektu německou vládou, a to navzdory dobře zdokumentované trestné činnosti společnosti na Západním břehu Jordánu od roku 1982. V té době sionistické okupační mocnosti převedly správu veškeré místní vodohospodářské infrastruktury, kterou v oblasti ovládaly, na Mekorot.

Územní klauzule má zjevně četné mezery, které byly bezostyšně zneužity k umožnění zcela nelegálního rozšiřování sionistických osad s podporou německého státu z dálky. Je zarážející, že tato nejednoznačnost sama o sobě odporuje poradnímu stanovisku Mezinárodního soudního dvora. Soud výslovně poukázal na to, že život ohrožující omezení přístupu Palestinců k vodě na okupovaných územích sionistickým subjektem je neslučitelné se závazky Tel Avivu podle mezinárodního práva. To by mohlo vysvětlovat, proč MedWater, ačkoli formálně otevřený, zůstal tak dlouho prakticky tajný.

Aby se vyšetřovatelé dostali k jádru věci, spoléhali se na širokou škálu informací. Patřily mezi ně zprávy MedWater předložené německému ministerstvu výzkumu – některé z nich nebyly určeny k veřejnému zveřejnění a byly publikovány v redigované podobě –, prezentační materiály z četných projektových konferencí v průběhu vývojové fáze, nyní již smazané webové stránky a recenzované publikace německých a izraelských účastníků. Žádné mainstreamové médium dosud neinformovalo nejen o MedWater, ale ani o nelegálních investicích německého státu do akademických výzkumných projektů, které podporují rozšiřování sionistických osad.

Iniciativa na zlepšení hospodaření s vodními zdroji se může kdekoli na světě zdát neškodná. MedWater však vznikl na pozadí systematického a dlouhodobého sionistického odepírání přístupu Palestinců k vodě a také segregačního právního systému, který přímo podporuje židovské osady, zejména pokud jde o životně důležité přírodní zdroje. V srpnu 1967, dva měsíce po zahájení okupace Západního břehu Jordánu, vydaly sionistické okupační síly vojenský rozkaz č. 92, čímž převzaly úplnou kontrolu nad vodními zdroji na území, které nelegálně kontrolovaly.

O tři měsíce později vojenský rozkaz č. 158 dále zakázal Palestincům na celém Západním břehu Jordánu výstavbu nových vodovodních zařízení a/nebo související infrastruktury bez předchozího získání povolení od sionistických okupačních sil (ZOF). Amnesty International považuje taková povolení za „prakticky nemožné získat“. Sionisté, jejichž cílem je připravit Palestince o vodu, přirozeně žádným takovým omezením nepodléhají. Zároveň Mekorot v posledních čtyřech a půl desetiletích systematicky sabotoval palestinské studny a zároveň odebíral vodní zdroje na okupovaném Západním břehu Jordánu, aby zásoboval společnost a zločinné židovské osadníky.

Už jen to vede k jakémusi apartheidu v denní spotřebě vody. Sionisté, včetně osadníků, spotřebují průměrně 247 litrů vody na osobu a den – třikrát více než Palestinci na Západním břehu Jordánu, kteří spotřebují 82,4 litru. V komunitách, které nejsou napojeny na vodovodní síť v oblasti, klesá palestinská spotřeba vody v průměru na pouhých 26 litrů na osobu a den. Tato spotřeba je srovnatelná se spotřebou v oblastech aktivní katastrofy. Mekorot navíc pravidelně přerušuje dodávky vody palestinským komunitám, když docházejí zásoby, například v létě.

„Evropská DNA“

Sionistická strategie je děsivě jednoduchá: neutralizovat palestinskou kontrolu nad vodními zdroji Západního břehu Jordánu a postupně omezit jejich přístup k nim, čímž se vytvoří prostředí, v němž se oblast stane prakticky neobyvatelnou a Palestinci budou nuceni odejít. Studie zveřejněná společně Organizací spojených národů a Německým federálním institutem pro geovědy a přírodní zdroje ukazuje, že ze Západního břehu Jordánu do Izraele každoročně proudí 212 milionů metrů krychlových vody. Zpráva rovněž uvádí, že od roku 1967 Palestincům „nebylo dovoleno vyvrtat ani jediný vrt na zemi“.

Diskriminační zákony a neustále se rozšiřující zabírání půdy osadníky od samého začátku stále více připravují Palestince o přístup k dalším základním potřebám. Neustále se rozšiřující síť kontrolních stanovišť a zátarasů ZOF, spolu s diskriminačními, svévolnými omezeními pohybu, vandalismem a ničením zemědělských strojů, skleníků a silnic, stejně jako brutálním násilím ze strany okupačních sil a osadníků, činí pro zemědělce stále nebezpečnějším, ne-li nemožným, obdělávat pole nebo chovat hospodářská zvířata. Palestinské zemědělství bylo prakticky zdecimováno, zatímco sionisté doslova sklízejí ničivé následky.

To, že tyto genocidní machinace mohly nekontrolovaně pokračovat po celá desetiletí, svědčí o naprosté beztrestnosti, s níž Izrael svými mezinárodními podporovateli operuje – přičemž Německo je obzvláště zvráceným příkladem. Je hrdé na to, že je jedinou zemí, která učinila veřejné připomínání své zločinné minulosti základním kamenem své kolektivní národní identity. Berlínská tolik vychvalovaná „kultura vzpomínky“ však vždy znamená odčinění historických hříchů propagací a podporou srovnatelných současných zločinů – pokud jsou spáchány sionistickou entitou.

WaterMed je malou součástí mnohem širší, nevyslovené infrastruktury státem podporovaného útlaku a vyhlazování Palestinců v Německu, udržované prostřednictvím málo známých partnerství a společných výzkumných projektů s univerzitami a institucemi sionistické entity. Nová iniciativa s názvem „Akademická spoluúčast“ odhaluje, jak desítky německých vysokých škol po mnoho let realizovaly velmi pochybné projekty – velké i malé – které tak či onak ospravedlňují a podporují neúnavnou expanzi osad. Člověk by doufal, že vzhledem k jasným domácím i mezinárodním právním závazkům Berlína by to mohlo vést k odpovědnosti a důsledkům.

Vazby mezi Německem a sionistickou entitou jsou však tak hluboké a silné, že přesahují triviální právní nebo etické aspekty. V říjnu 2025 bývalý šéf Mossadu Tamir Pardo učinil řadu velmi odhalujících prohlášení o tom, jak ho jeho osobní a profesní zkušenosti přesvědčily, že „Němci jsou Izraeli zavázáni“. Vysvětlil: „Naše DNA je mnohem blíže evropské než americké DNA,“ protože „většina Židů, kteří se usadili v Izraeli, pocházela z Evropy… nikoli ze Severní Ameriky.“

„Evropské dějiny jsou součástí naší identity – z hlediska rodinných vazeb, kultury a dokonce i politiky. Hranice Evropy, vytvořené válkami, se neustále posouvaly a Evropané migrovali po celém kontinentu, usazovali se na jednom místě a pak se přesunuli na další. V tomto smyslu a z hlediska hloubky, diskurzu a historie je nám toto vše velmi dobře známé a je patrné v každé interakci, kterou mám s německými partnery.“