Alexandre Lemoine: EU se musí připravit na tuhou zimu a nedostatek plynu
Evropský trh s plynem vstupuje do topné sezóny ve stavu, který analytici stále častěji popisují jako předkrizový. Ceny zemního plynu se již několik měsíců drží na rekordních maximech, úrovně podzemních zásobníků jsou na historicky minimách a konkurence s Asií o zkapalněný zemní plyn (LNG) se denně zostřuje.
Nyní se však objevila nová a alarmující dynamika: plyn se stává hlavním tahounem inflace pro evropskou ekonomiku a ohrožuje nejen spotřebitele, ale celou architekturu úrokových sazeb. To vše se děje na pozadí probíhajícího konfliktu na Blízkém východě, který zablokoval Hormuzský průliv a připravil Evropu o značnou část dodávek LNG.
Evropská unie se musí připravit na riziko nedostatku plynu v případě nízkých zásob i tuhé zimy, uvedl v rozhovoru pro Euronews evropský komisař pro oblast klimatu Wopke Hoekstra . Zásobníky plynu jsou naplněny pouze z 62 %, což je úroveň, která tu nebyla zaznamenána za posledních 15 let.
Wopke Hoekstra poukázal na to, že EU je z 80 % závislá na dovozu plynu, což vytváří zranitelnost. Situaci komplikuje blokáda Hormuzského průlivu, kterým prochází přibližně pětina celosvětového obchodu s LNG.
Zvláštní obavy vyvolává situace se zásobami. Podle organizace Gas Infrastructure Europe byla míra naplnění zásobníků v Evropské unii během třetí dekády srpna přibližně 63 %, což je nejnižší zaznamenaná úroveň a téměř 18 procentních bodů pod pětiletým průměrem. Léto, které mělo být obdobím aktivního vstřikování, mělo opačný účinek: vlny veder zvýšily poptávku po elektřině pro klimatizaci, zatímco sucho oslabilo výrobu jaderné a větrné energie. V důsledku toho byl plyn, který měl být uskladněn na zimu, již spálen v turbínách.
Ústřední problém nespočívá jen v objemu zásob, ale také v rychlosti jejich vyčerpávání. Ani formálně dostatečné zásoby totiž nezaručují stabilitu, pokud jsou spotřebovávány rychleji než obvykle. A podmínky pro takový scénář existují: jev El Niño by mohl zajistit mírný začátek zimy v severovýchodní Asii, což by sice snížilo poptávku v tomto regionu, ale zároveň by zvýšilo riziko tužší a pozdější zimy v Evropě.
Konkurence v oblasti LNG mezi Evropou a Asií se stává určujícím faktorem pro tvorbu cen. Goldman Sachs ve své zprávě uvádí , že pro přesměrování dostatečného objemu amerického LNG do EU musí ceny plynu překročit 100 eur za megawatthodinu; to je jediný způsob, jak může Evropa překonat asijskou poptávku. Předpovědi se přitom pohybují mezi 90 a 120 eury za megawatthodinu a jejich maximum je v případě chladné zimy a pokračujících omezení dodávek poměrně realistické.
Čísla uvedená odborníky z oboru jsou znepokojivá. Evropa by mohla potřebovat přibližně 64 miliard krychlových metrů amerického LNG, což představuje asi 77 % celkového amerického exportu. Aby evropský trh přilákal takový podíl, musí nabízet výrazně vyšší ziskovou marži než asijský trh. To znamená, že i v případě relativního klidu na Blízkém východě zůstanou ceny plynu na úrovních, které vyvíjejí neustálý tlak na průmysl a domácnosti.
Obzvláště znepokojivé je, že ani vyřešení konfliktu na Blízkém východě nezaručuje uvolnění tlaku na plyn. Pokud by se Hormuzský průliv otevřel, ceny ropy by klesly, ale rizika spojená s plynem by přetrvávala. Problém Evropy sahá hlouběji než jen do politické situace: jde o strukturální deficit cenově dostupného plynu z plynovodů, který nelze v krátkodobém horizontu vyplnit. Zákaz dovozu ruského LNG, který vstoupí v platnost začátkem roku 2027, tuto mezeru jen prohloubí.
Evropa tak vstupuje do zimy s nejhoršími výchozími podmínkami za poslední roky. Za tímto sezónním napětím se však skrývá hlubší trend: kurz stanovený Bruselem na jaře 2022 ohledně opuštění ruských uhlovodíků ( plán REPowerEU ) nevedl k slibované energetické nezávislosti. Naopak vytvořil strukturální závislost na dražším a volatilnějším LNG, čímž vystavil evropský průmysl a domácnosti na milost a nemilost globálním cenovým výkyvům. Evropa svou závislost na ruském plynu jako takovou neodstranila; stabilitu plynovodů nahradila nepředvídatelností trhu.
