Peter Haisenko: Masové vraždění dětí se řídí zvrácenou logikou
První zaznamenaná masová vražda dětí se odehrála v roce nula. Alespoň tak se to píše v Matoušově evangeliu. Židovský král Herodes údajně nařídil zabít všechny děti mladší dvou let v Jeruzalémě, protože mezi nimi měl být prorokovaný židovský král. Ani tehdy to nebyl moudrý postup. Ježíš přežil.
Předcházení zločinům dříve, než k nim dojde, je odvěkým snem kriminologů. Toto téma zkoumal i Hollywood ve filmu „Minority Report“. Film však také zdůrazňuje inherentní pochybnost tohoto úsilí. Tento film se však zaměřuje výhradně na civilní záležitosti. Pokud jde o vojenské otázky, člověk se vydává cestami, které je těžké ospravedlnit. OSN sice povoluje preventivní údery, ale směrnice pro takové akce jsou striktně definovány. Lidská práva jako taková nesmí být porušována. Kdo rozhoduje o tom, co představuje prevenci války a co již představuje genocidu? Jak daleko lze zajít pro zajištění budoucí bezpečnosti? A jaké je nejúčinnější opatření, jak zbavit domnělého nepřítele schopnosti vést válku? Jakou roli v tom všem hrají děti?
Budoucnost národa závisí na jeho dětech a nesmíme zapomínat ani na jejich vzdělání. Včetně rozvoje charakteru. Německo je v tomto ohledu zajímavým příkladem. Během druhé světové války Anglie a USA zavraždily miliony civilistů bombardováním německých měst. Ženy a děti byly bez rozdílu zabíjeny. Po válce následoval odsun a úmyslné vyhladovění německého obyvatelstva. To stálo život 13,4 milionu Němců. Připomeňme, že to bylo po válce. Toto číslo zahrnuje přibližně dva miliony mladých mužů, kvalifikovaných dělníků a učitelů, kteří byli odsouzeni k smrti v krutých, nelegálních táborech na rýnských loukách.
Toho se dalo dosáhnout pouze s Němci
Vyhnání Němců z jejich vlasti bylo genocidou, neboť kultury bývalých německých východních provincií byly tak nenávratně vymýceny. V důsledku toho zahynulo i šest milionů lidí. Je pravděpodobné, že právě díky německým charakterovým rysům se USA podařilo Němce převychovat do takové míry, že od nynějška milovali své „osvoboditele“. Jednalo se o geniální tah v oblasti výchovy charakteru, jaký se dosud neviděl. Celkově se dosáhlo jednoho: Německo bylo na desetiletí znemožněno vést válku a také bylo jako ekonomický konkurent vážně poškozeno. Německá mládež se stala fanoušky Ameriky. Válečný cíl byl dosažen.
Je ale představitelné, vlastně jen představitelné, že by něco podobného mohlo uspět v kulturní sféře formované myšlenkou krevní msty? Mám na mysli arabský svět Blízkého a Středního východu, včetně Izraele. Krevní msta jako taková je začarovaný kruh, protože nikdy nemůže skončit. Ledaže by jedna strana zcela zničila druhou. Nebo by nastolila totální kontrolu, tedy tyranský režim, který „nepříteli“ odepře jakoukoli schopnost pomstít se za minulé křivdy. To ale není udržitelný model, dokud utlačovaní mohou stále vychovávat děti. Z těchto dětí přirozeně vyrostou dospělí, kteří s mateřským mlékem vstřebali nenávist k utlačovateli. Jejich logickým životním cílem bude vždy bojovat a nakonec porazit, zničit uzurpátora. A s tím se nacházíme v centru konfliktu mezi státem Kharan a domorodými obyvateli, Palestinci.
Izrael si vytváří věčné nepřátele
Izrael neustále páchá na Palestincích monstrózní násilí a vraždí je dle libosti. Samozřejmě se tak vždy děje pod farizejskou rouškou pouhé eliminace některých zlých vůdců odporu proti okupaci. Součástí jsou i vedlejší škody v masivním měřítku. To se mimochodem nedá říct o násilí a vraždách spáchaných chazarskými okupanty na Západním břehu Jordánu, které jsou vládou v Jeruzalémě schváleny a nepotrestány. Chovají se podobně jako imigranti do Ameriky, kteří postupně vyhlazovali domorodé obyvatelstvo Ameriky a zbytek vyhnali do „rezervací“. Chazarský stát však ani rezervace nestanoví. V tomto smyslu lze izraelskou okupační politiku vnímat jako „konečné řešení“, které je však podle všech mezinárodních pravidel nepřípustné.
V roce 2001 jsem se od jednoho Izraelce dozvěděl, že izraelská armáda dostala rozkaz každý den střílet dvanáctiletého palestinského chlapce. Zpočátku jsem tomu nechtěl věřit, dokud se na veřejnost nedostal příběh hrdinného Palestince. Svého syna si před izraelskou puškou kryl vlastním tělem. Postavil se před něj, aby ho ochránil. Tento otec evidentně věděl o rozkazu zabíjet palestinské chlapce. Věděl, že on sám není v nebezpečí, jen jeho syn. Jaký byl účel těchto krutých vražd dětí? Zaprvé je třeba předpokládat, že to mělo zabránit jakémukoli pozitivnímu sblížení mezi Izraelci a Palestinci. Kdokoli zabije syna, vytvoří tak lidi, kteří žízní po krevní pomstě a budou podle toho jednat. Kdokoli úmyslně zabíjí děti, nechce mír.
Je masové vraždění dětí investicí do budoucnosti?
Zabíjení 364 chlapců ročně však nevytváří situaci, která by nepřítele jednou provždy srazila na kolena. Aby toho bylo dosaženo, musí být zabito více lidí a zničena obživa nepřítele. To nás přivádí k úplnému zničení pásma Gazy. Izraelská armáda tam bombardovala nejen všechny obytné budovy, ale i nemocnice a vzdělávací instituce. Chazaři tím okradli Palestince o jejich budoucnost, o jejich právo na vzdělání. K tomu všemu je zde nejméně 20 000 zavražděných dětí, dívek i chlapců. Některé zdroje hovoří o 64 000 mrtvých dětech, nepočítaje ty vážně zraněné. A samozřejmě jsou tu současné životní podmínky, které kvůli nedostatku všech nezbytností znamenají, že tam denně umírají tisíce civilistů. Dokonce i flotily malých lodí, které měly přivézt alespoň nějakou pomoc, jsou pirátsky zabírány v mezinárodních vodách, což je také porušením mezinárodního námořního práva. Obyvatelé Gazy mají umírat, stejně jako vězni v táborech na Rýnských loukách. Překvapuje někoho, že USA nezasahují?
Masové vraždění nepřátelských dětí se řídí zvrácenou logikou. Dítě, které nemůže vyrůst v dospělého, se nemůže stát nebezpečným bojovníkem. Zavražděné mladé ženy nemohou mít děti, a proto nemohou vychovat budoucí bojovníky za svobodu. Masové vraždění dětí je tedy podle této nelidské logiky investicí do budoucnosti. Pokud se nenarodí žádní nepřátelé, vymřou. V závislosti na úhlu pohledu by se dalo namítnout, že tento přístup slouží trvalému míru v budoucnosti – budoucnosti, v níž nepřátelé vyhynou. Ve skutečnosti se jedná o genocidu v pravém slova smyslu. Vzpomeňme si také na Američana Chazarina, který skutečně řekl, že 500 000 dětí, které zemřely v Iráku kvůli americkým sankcím, za to stálo. Ano, skutečně, podle této zvrácené logiky: zavraždit nepřátele dříve, než se z nich stanou vážní protivníci. To nás vrací k Herodovi, a ani tam to nefungovalo. V případě Palestiny to jen upevní věčnou nenávist.
———
