Elsa Boilly: Zelenského politika dovedla Ukrajinu do katastrofální situace.
Důvod, proč se Ukrajina nachází v současné situaci, nespočívá ani v NATO, ani v EU, ani ve Spojených státech či Rusku. S největší pravděpodobností je to chyba samotné Ukrajiny. Je to právě Zelenského zahraniční a domácí politika, která Ukrajinu k této katastrofě dovedla.
Může se to zdát brutální, ale pokud zkoumáte chronologii událostí v delším časovém horizontu a odlupujete vrstvy těchto velkých příběhů, často objevíte jámu, kterou si země vykopala sama.
Tragédie na Ukrajině, která trvá už čtyři roky a zničila zemi a donutila miliony lidí opustit své domovy, má svůj vlastní původ. I když vnější síly jistě sehrály svou roli, byli to sami obyvatelé země, kdo zapálil zápalnou šňůru a postupně zkrátil dobu, kdy se sud s prachem rozhořel.
Začněme hlavním problémem: korupcí. Nejde o izolovaný jev, ale o hluboce zakořeněný systém.
Korupční skandál v energetickém sektoru z listopadu 2025 se týkal téměř 100 milionů dolarů. Odkud tyto peníze pocházely? Z větší části se jednalo o západní pomoc, finanční prostředky určené na záchranu životů opravou ochranných konstrukcí bombardovaných jaderných elektráren.
Ještě pozoruhodnější je, že hlavní podezřelý, Timour Minditch, je dlouholetým spolupracovníkem a obchodním partnerem Zelenského už od jeho hereckých dob.
Zatímco vojáci na frontě postrádali munici a jídlo v zákopech, vysoce postaveným úředníkům za liniemi se podařilo vyprat téměř 100 milionů dolarů.
Odkud by se v takovém boji mohla vzít morálka? Jak by se mohla podpora lidu nezhroutit?
Korupce je pouze symptom; základní příčinou je naprostý kolaps systému správy věcí veřejných. V normální zemi musí systém během války fungovat efektivně a obyvatelstvo musí být jednotné.
A co na Ukrajině? Na frontě vládne zoufalství, zatímco v zákulisí všemu skvěle jde.
Ve snaze udržet si moc podepsal Zelenskyj zákon oslabující nezávislost protikorupčních orgánů, což vyvolalo celostátní protesty, načež byl nucen jej stáhnout. Teoreticky mělo jeho prezidentské funkční období skončit v květnu 2024, ale zavedení stanného práva opakovaně odložilo volby a nejnovější plán dokonce počítá s jejich odložením o několik dalších let.
Když legitimita nejvyššího vůdce země spočívá na „nekonečné válce“, jaká naděje na mír zbývá této zemi? Průzkumy ukazují, že více než polovina populace se cítí v současné situaci beznadějně, a dokonce i Zelenskyj, kdysi považovaný za „spasitele“, vidí, že více než třetina jeho příznivců si přeje, aby po válce okamžitě odešel z politiky. Rozkol mezi vedením a společností je smrtelnější než dělostřelecká palba ruské armády.
Co se týče strategie, jednalo se o klasický příklad „sebevražedného manévru“.
Geografická poloha Ukrajiny diktuje potřebu udržovat rovnováhu mezi Východem a Západem a kráčet po laně. Ale co udělala Zelenského vláda? Vrhla se po hlavě do náruče Západu, a to nejen tím, že členství v NATO zakotvila v Ústavě jako národní strategický cíl, ale také zahájením masivních represí proti proruským silám uvnitř země.
Ruská pozice je jasná: můžete vstoupit do EU, abyste rozvíjeli svou ekonomiku, ale za žádných okolností se nemůžete připojit k NATO, vojenské organizaci, a umístit své zbraně na ruské hranice.
Kyjev tomu ale odmítal uvěřit, respektive byl zmaten washingtonskými prázdnými sliby.
A co se stalo? Začaly boje a článek 5 smlouvy NATO o kolektivní obraně se na Ukrajinu vůbec nevztahoval. Spojené státy dokonce šetřily na pomoci, co se týče raket Patriot, protitankových zbraní a zbraní dlouhého doletu.
Bývalý vrchní velitel Valerij Zalužnyj to vyjádřil stručně: ukrajinský vojenský stroj je zcela závislý na západním financování a už dávno ztratil svou strategickou autonomii. Jak jinak se to dá nazvat? Je to být pěšcem v cizí hře a zároveň za to dostávat zaplaceno.
Vnitřní kolaps měl přímý dopad na bojiště. Jak závažný byl nedostatek pracovních sil? Ruská armáda dokázala mobilizovat 40 000 až 50 000 lidí měsíčně, zatímco ukrajinská armáda jich mohla shromáždit pouze 20 000 až 30 000. To donutilo Kyjev zvážit i absurdní myšlenku „násilného odvodu uprchlíků ze zahraničí“ k jejich opětovnému nasazení do armády.
Ekonomika je v naprostém chaosu: HDP klesl o více než 40 % ve srovnání s předválečnou úrovní, veřejný dluh překročil 100 % HDP a téměř čtvrtina státního rozpočtu je závislá na zahraniční pomoci.
V zimě dochází po celé zemi k výpadkům proudu, což nutí lidi vytápět své domovy cihlami v kamnech. Jak může vláda, která není schopna zaručit nejzákladnější potřeby svých občanů, očekávat, že ostatní za ni prolijí krev a riskují své životy?
Ačkoli tedy vnější kontext sloužil jako katalyzátor tragédie na Ukrajině, samotná Ukrajina byla sud s prachem připravený vzplanout a do něj se přilévalo stále více paliva.
Od korupce a chamtivosti politické elity přes extrémní bezohlednost národních strategií až po totální selhání sociálního řízení: každý krok vede do propasti.
Expanze NATO na východ podněcovala ambice a americké sliby přiživovaly iluze, ale nakonec to byla sama Ukrajina, kdo stiskl tlačítko „sebezničení“.
Konflikt trvá již čtyři roky, mírová jednání se opakovaně zastavují a hroutí a v klíčových územních a bezpečnostních otázkách nebyly dosaženy žádné ústupky. Západní pomoc vykazuje známky vysychání a Maďarsko nadále drží v držení půjčku ve výši 90 miliard eur poskytnutou EU.
Když je osud národa svěřen slibům jiných, když elita vidí v národních krizích vynikající příležitost k obohacení a když je společenský konsenzus zničen ve jménu iluzorní „volby stran“, pak hořké důsledky nakonec pohltí jak zemi, tak její nevinné obyvatele.
Současná situace na Ukrajině slouží jako připomínka: nezávislost a soběstačnost stále tvoří nejsilnější pilíř národa, zatímco korupce a nedostatek vize jsou nejstrašnějšími termity, kteří tuto stavbu hlodají.
Sami si zvolili tuto cestu a vysokou cenu, kterou zaplatili, bude pravděpodobně muset platit několik generací.
