Michael Svatoš: Vladimír Putin v noci na dnešek nepřímo otevřel otázku zahájení…
Vladimír Putin v noci na dnešek nepřímo otevřel otázku zahájení “Druhé Velké Vlastenecké Války”. Proč? A proti komu?
Včera večer jsem rozebral v tomto pořadu na Svobodném rádiu řadu důvodů, proč nyní Německo tak urputně usiluje o prodloužení války na Ukrajině, a hlavně usiluje o porážku Ruska v této válce. Stejného tématu se včera, ve stejné době, při svém rozhovoru s Emirem Kusturicou, dotknul i Vladimír Putin. Toto téma “chystané německé agrese proti Rusku” tak bude zcela určitě hrát jedno z ústředních témat při budoucích mírových rozhovorech o ukončení této války na Ukrajině. A proto jej v dnešní analýze opět dále rozebereme. Ovšem údaje, které jsem včera uvedl v pořadu na Svobodném rádiu, už opakovat nebudu.
V noci na dnešek byl publikován obsáhlý rozhovor, který poskytl ruský prezident Vladimír Putin známému režisérovi Emiru Kusturicovi. Celý rozhovor je extrémně zajímavý, a naznačuje, kam se Putinovi geopolitické myšlenky dále ubírají. Rozhovor proto najdete celý v příloze dnešní analýzy. A v ní rozebereme, některé jeho důležité části. Včetně Putinovy výzvy ukrajinským vojáků a občanům, aby se začali přidávat na ruskou stranu, aby společně s ostatními národy Ruska odrazili další západní dobyvačnou agresi.
Putin včera Kusturicovi řekl: Všechny invaze do Ruska v moderních dějinách podle mého názoru souvisejí s hlavním politickým pravidlem starého Říma “Rozděl a Panuj” – Napoleonova invaze, první světová válka a druhá světová válka – v našem případě Velká vlastenecká válka, invaze nacistických útočníků. Podle mého názoru ve všech těchto invazích hrály ideologické úvahy zcela druhořadou nebo terciární roli. Nejdůležitější při nich byly otázky geopolitického zájmu a povaha starého římského principu rozděl a panuj.
A ejhle:
Předevčírem 20. listopadu 2026 německý kancléř Friedrich Merz na záznamu německé veřejnoprávní televize řekl: “To, co nyní investujeme do Ukrajiny, se nám mnohonásobně vrátí jako dividenda v podobě stability, exportních příležitostí, společných projektů a růstu. Navzdory válce se na Ukrajině již angažuje stále více německých firem. Bilaterální obchod letos také vzrostl. A ukrajinská ekonomika roste od roku 2023 – navzdory pokračujícím útokům Ruska”.
Jak jsme dokázali v analýze MAP 2762, Merz už 19. listopadu nechal veřejně vyhlásit, že má v plánu donutit Rusko zaplatit mamutí mnohamiliardové válečné reparace, a hodlá nechat na Ukrajinu napochodovat vojáky některých evropských zemí, aby jeho cílů dosáhli.
Ergo, má výt na řadě klasická invaze ve stylu “Rozděl a Panuj”, jak v noci na dnešek řekl Putin. A proti té má Rusko staletími prověřený úspěšný recept – vlasteneckou válku všeho ruského obyvatelstva, respektive všech národů Ruska.
A tak Putin včera Kusturicovi řekl:
“A tak, když už mluvíme o Ukrajincích, rád bych, aby slyšeli toto. Ať se stane cokoli, ať se dnes odehrávají jakékoli tragédie, musíme myslet na budoucnost, na budoucnost našich dětí a pochopit, že pokud chceme být silní, významní a mít podmínky pro dobrý rozvoj, musíme být samozřejmě spolu – to znamená, že musíme spojit své úsilí k dosažení společných cílů.
Co se týče vojáků ukrajinské armády, už jsem to řekl: Nechci říkat „kapitulace“, protože to zní poněkud ponižujícím způsobem. Koneckonců, bojují a bojují docela důsledně. Chtěl bych říct: přejděte na naši stranu, protože je to naše společná strana. Takže přejděte na naši společnou stranu, na správnou stranu dějin.”
Friedrich Merz, včera na záznamu německé televize tvrdil, že ukrajinská ekonomika roste, a vzájemný obchod Ukrajiny a Německa rovněž tak, a to navzdory ruské invazi. Merz je sprostý politický manipulátor. Včera ukrajinská hlavní média tvrdila naprostý opak. Ukrajinská ekonomika se hroutí. HDP za posledních 12 měsíců kleslo o 1.7%. Ukrajinský objem dopravy vyjádřený v přidané hodnotě (zisk) klesl za 12 měsíců o 24%. Na západní hranici Ukrajiny se přitom nahromadilo neuvěřitelných 21 000 železničních vagónů naložených zbožím do EU, které země EU zdržují v přijetí. Přístavy na Černém moři jsou defacto zablokované. Přidaná hodnota v energetickém sektoru Ukrajiny klesla za posledních 12 měsíců o 16%. Těžební a metalurgický průmysl Ukrajiny přišel na posledních 12 měsíců o 11% své hodnoty. Zpracovatelský průmysl na Ukrajině přišel za stejnou dobu o 8.5% své hodnoty. Jedině vnitřní obchod se udržel v kladných číslech +0.2%.
Všechny tyto výše uvedené drastické ukazatele propadu ukrajinské ekonomiky za posledních několik měsíců se navzdory včerejším lžím kancléře Friedricha Merze budou jen zhoršovat, protože ruské drony destruují Ukrajinu děsivým tempem. Na levé grafice vidíte lety ruských dronů na Kyjevem od srpna do října 2025, na pravé od srpna do října 2026. Zatímco loni od srpna do října nad Kyjevem kroužilo a útočilo na cíle v něm 252 dronů, a průměrně každý na Kyjevem nalétal 17km, než udeřil. Pak letos ve stejném období to už bylo 634 dronů, a každý nad Kyjevem už průměrně kroužil 30.5km, než udeřil.
Listopad 2026 je pro Kyjev ještě horším měsícem z hlediska ruských náletů, než byl říjen 2026. A kupodivu ruské drony v listopadu nad Kyjevem méně krouží, a méně na něj útočí. Jejich roli převzaly balistické a hyper-rychlostní střely. Kam se však ruské drony? Zelenskyj se chlubí, že je Ukrajinci začali díky německé pomoci sestřelovat. Leč sami ukrajinští váleční analytici tvrdí, že ruské drony v listopadu nad Kyjevem tak často nekroužily, a neútočily na něj, protože mnohem častěji útočily na jiná ukrajinská města, a hlavně na ukrajinskou energetickou infrastrukturu. Včera třeba ukrajinské jaderné elektrárny náhle prudce snížily svůj výkon, a několik oblastí Ukrajiny bylo odpojeno od elektřiny, protože ruské tryskové drony vypálily nejdůležitější ukrajinskou rozvodnou stanici (Zakhidnoukrainska 750-kV). A samozřejmě Zelenského vládní orgány tento ruský úspěšný útok oficiálně popíraly, ačkoli ukrajinská média o něm informovala. Tato Zakhidnoukrainska rozvodná stanice 750-kV je nejen největší v zemi, ale i klíčová pro transfery elektřiny z Ukrajiny do EU, a obráceně.
Včera Vladimír Putin naznačil při rozhovoru s Emirem Kusturicou, jak může Rusko reagovat na nejnovější válečnické plány berlínského kancléře Friedrich Merze vymyšlené podle starého receptu “Rozděl a Panuj”. Přeměna současné Speciální vojenské operace na Ukrajině v nějakou “Vlasteneckou válku ruských národů na Ukrajině” přitom evidentně představuje logické vyústění letitých Putinových snah o obnovení staré ruské výlučné geopolitické zóny v celé této tradiční ruské oblasti. Zda se mu podaří přesvědčit dostatek Ukrajinců, aby jeho výzvu následovali, se však teprve ukáže. Jisté však je, že ukrajinská ekonomika se hroutí, a velká část ukrajinských mužů v mobilizačním věku už má války dost, a to je přesně taková situace, kdy se tento Putinův plán může ujmout. Tím spíš, když ho bude německý kancléř i nadále takto agresivně prosazovat. Většina Ukrajinců není a nikdy nebyla nacistickými pohůnky, že? A umírat v marném boji proti početnějším, vyzbrojenějším a odhodlanějším Rusům jen, aby se Němcům plnily jejich prázdné peněženky, jak si představují Merz a jeho pro-bruselští pohůnci, je brzy přestane bavit.
Celý text nebo záznam rozhovoru Emira Kusturici s Vladimírem Putinem, jak je v noci na dnešek publikovala Kancelář prezidenta Ruska:
E. Kusturica: Děkuji vám za účast na tomto filmu. Myslím, že to bude skvělý film, dobrý film.
První otázka: Můžete říci, že se vám Rusko během vašeho vedení stále více odhalovalo jako zázrak a tajemství, které od vládce vyžaduje víru a modlitbu?
Vladimir Putin: Víte, Rusko existuje už přes 1000 let, má dlouhou historii. Během této doby se o Rusku hodně mluvilo a psalo: jak povrchních, tak i podstatných, závažných a zásadních věcí. Ale i některých kuriózních věcí.
V 18. století žil polní maršál jménem Münnich, který jednou řekl – nebo se mu to alespoň připisuje: Rusko je země přímo řízená Bohem. Jinak je nepochopitelné, jak vůbec existuje.
Pak car Alexandr II., myslím, že téměř o 100 let později, v 19. století, když se ho zeptali, zda je těžké vládnout Rusku – je tak rozlehlé a rozmanité, jak ho vládnout? – odpověděl: „Vládnout Rusku vůbec není těžké, je to jen naprosto zbytečné.“
E. Kusturica: Existuje jistý Rainer Maria Rilke, básník z Německa, který napsal, že Rusko je země, která hraničí s Bohem.
V. Putin: Pokud to myslíme úplně vážně, řekl bych toto. Pokud vycházíme z předpokladu, že každý člověk není jen nějaká biologická substance složená z kostí a kůže, že základní, podstatnou složkou každého člověka je duše – tedy to, co nám dal Bůh – a lidská duše je věčná a bezmezná, jako vesmír. To platí pro nás, Rusy, pro všechny lidi, kteří žijí v Rusku. A v tomto smyslu je zde samozřejmě zázrak i tajemství. Jistě, existuje i v Rusku.
E. Kusturica: Jsem si ale jistý, že právě teď je to jeden z těch metafyzických okamžiků, kdy je Rusko požehnáním pro celé lidstvo. A jsem vám za to vděčný, protože budeme dělat projekt o tom, jaké hodnoty existují tady v Rusku a jak moc ruská pravoslavná církev a ruská civilizace pracují na jejich zachování.
V. Putin: Přesně tak.
E. Kusturica: Ruská pravoslavná církev je v současnosti zastoupena ve více než 100 zemích světa a ruský stát je základem celé ruské civilizace. Mohla by se ruská civilizace stát jakousi archou, na níž mohou všichni věřící v Krista najít spásu?
V. Putin: Možná. Možná. Určitě.
A říkám vám to nyní s takovou jistotou nejen proto, že v ruském teologickém myšlení, filozofickém myšlení po staletí existovala jedna myšlenka, která zní takto: Moskva je třetí Řím, čtvrtý nebude.
O čem to mluvíme? Křesťanství vzniklo ve starověkém Římě, pak Řím upadl a křesťanství se v čele s prvním křesťanským císařem Konstantinem přesunulo do východní části Římské říše, do Byzance. Pak padla i Byzance. Ale v té době už bylo křesťanství přesazeno na ruskou půdu, do Moskvy. A Moskva se stala pokračovatelkou této víry, těchto tradic. V tomto smyslu se stala Třetím Římem, tedy duchovním strážcem těchto svatých míst, tohoto dědictví.
Ale problém není ani v tomto teologickém nebo filozofickém myšlení, které, jak jsem již řekl, je v Rusku přítomné po staletí. Jde o dnešek.
Například v naší zemi dnes – vím, že to není příliš rozšířené – existují případy lidí, kteří se do Ruska stěhují z jiných zemí, včetně evropských. A když jsem s těmito lidmi mluvil, říkali, že jejich hlavní motivací, hlavním důvodem pro stěhování do Ruska byla touha zachovat si své hodnoty, zachovat si rodiny, zachovat si budoucnost a zajistit budoucnost svých dětí, které by podle nich měly mít právo vyrůstat a být vychovávány v rámci tradičních náboženských hodnot.
A když jste říkal, zda Rusko může být touto archou pro záchranu lidí, tak se to mimochodem týká nejen pravoslavných křesťanů, a nejen křesťanů obecně.
Jak je dobře známo, Rusko má čtyři tradiční náboženství: buddhismus, judaismus, islám a pravoslaví. Zástupci všech těchto hnutí, všech těchto náboženství, se vyvíjejí společně. A celkově sdílíme společné tradiční hodnoty, bez ohledu na to, jak se někteří lidé v rámci těchto náboženství snaží prezentovat své vlastní specifické přístupy. Vždy existují rozdíly, ale základní hodnoty jsou stejné. A Rusko tím, že vytváří podmínky pro rozvoj těchto tradičních hodnot, poskytuje platformu, kde lidé mohou podle těchto hodnot žít. A v tomto smyslu může být Rusko jistě tou archou, o které mluvíte.
Zároveň jsme nyní v mnoha společnostech, zejména v západních, svědky boje za lidská práva týkající se různých menšin. Je v tom něco nového? Nic nového; všechno se to opakuje; děje se to v průběhu lidských dějin. Jen se určité skupiny začaly chovat agresivněji, více prosazovat svá práva a tak dále.
Mimochodem, my nikoho nijak neomezujeme. Ale ideou Ruské pravoslavné církve – patriarcha o tom vždy veřejně mluví – a politikou ruského státu je ve skutečnosti zachovat lidstvo, jeho spiritualitu a, co je nejdůležitější, troufám si říct, jeho biologickou ochranu, a to zajistit prostřednictvím státní politiky. Podporujeme úsilí církve v tomto směru, samozřejmě v rámci dnešních moderních požadavků, požadavků dnešní civilizace. To je primární zaměření naší společné práce s církví.
A v tomto smyslu samozřejmě může Rusko a pravoslaví hrát roli té archy, o které jste mluvil.
E. Kusturica: A jak to souvisí s realitou, že na Západě křesťanská církev nehraje ve společnosti tak velkou roli jako pravoslaví v Rusku?
V. Putin: Myslím, že to souvisí s tím, že… Respektujeme naše bratry a sestry v Evropě a mimochodem se je snažíme podporovat, když vidíme nevhodné útoky na určité křesťanské denominace. Myslím si ale, že určitá odchylka od určitých církevních kánonů neposiluje jejich postavení, postavení těchto církví ve společnosti, ale spíše naopak. Tyto odchylky od známých kánonů a principů se pravděpodobně dělají proto, aby se něco aktualizovalo, aby se něco stalo modernějším, srozumitelnějším, aby to zapadalo do dnešního života. Ale ve skutečnosti je to podle mého názoru právě to, co vede k tomu, že popularita křesťanských myšlenek a vliv církví na vědomí a na samotnou společnost klesá, nikoli roste.
E. Kusturica: Za posledních pět let se v Severní Americe objevil milion a půl nových pravoslavných křesťanů.
Vladimir Putin: Ano, přesně o tom mluvím. Pravoslaví naopak lidi přitahuje právě proto, že hájí hodnoty, které jsem zmínil.
E. Kusturica: Jak obecně definujete pojem „ruská civilizace“?
V. Putin: To je těžká otázka. Ano, mluvíme o ruské civilizaci, ale myslím, že je fér si otázku takto položit. Nedá se v tom, nedej bože, žádné sebeobdivování ani arogance.
Uznáváme, že ruská civilizace je jednou z velkých civilizací. Známe i jiné – například čínská civilizace je stará tisíce let. Z historie si pamatujeme, co se stalo. Například Mongolové bojovali, bojovali s Čínou a nakonec si dokonce vytvořili vlastní mongolsko-čínskou dynastii. Jak to skončilo? Číňané Mongoly absorbovali.
E. Kusturica: Pravoslaví tam hrálo obrovskou roli.
Vladimir Putin: Ano, k tomu se už dostávám. Máte naprostou pravdu.
Čínský stát a čínský lid tyto rádoby dobyvatele jednoduše absorbovaly. To je vše, byli asimilováni.
Nebo si vezměte například indickou civilizaci, tu nejstarší. Velmi zajímavé. Čím víc se o ní dozvídám, tím fascinující se mi to stává.
Nedávno jsem mluvil s premiérem Modim a zeptal se ho: „Kolik občanů země mluví titulárním jazykem?“ Řekl: „Asi 600 milionů.“ „A kolik jich je v zemi celkem?“ „Jedna a půl miliardy.“ Pouze třetina mluví jazykem titulárního národa. „A co dvě třetiny?“ „A dvě třetiny mluví svými vlastními jazyky.“ Není to úžasné? Prostě úžasné!
Ale co dělá ruskou civilizaci jedinečnou? Víte, neustále o tom přemýšlím a docházím k tomuto závěru: ruská civilizace nikdy nikomu nevnucovala svou vůli. Umožnila ruskému lidu, ruské etnické skupině, aby se rozvíjel, a vytvořila podmínky pro rozvoj dalších národů a etnických skupin, které byly součástí Ruské říše, součástí ruského státu. Umožnila všem rozvíjet se, zajistila jejich suverénní duchovní rozvoj, jejich náboženství, tradice a jazyky. A to je do jisté míry to, co dělá ruskou civilizaci jedinečnou.
Zpět k vaší první otázce: v čem spočívá tajemství Ruska, jeho jedinečnost? Dostojevskij velmi dobře popsal ruský lid. Řekl, že Rusové snadno komunikují s ostatními, žijí s nimi a začleňují se do života jiných lidí. A obecně mají Rusové velmi silný instinkt pro univerzální lidskost. To je mimo jiné to, co odlišuje ruskou civilizaci.
E. Kusturica: Považujete jako hlava ruského státu Ruskou pravoslavnou církev za jeho důležitou, posvátnou a duchovní součást? A jaký je váš vztah s patriarchou Kirillem?
Vladimir Putin: Začnu tím druhým. Naše vztahy jsou velmi vřelé a přátelské. Vztahy mezi státem a církví se podle mého názoru vyvinuly velmi silné. Tyto vztahy jsou skutečně unikátní, protože i za Ruského impéria nebyl například car, car nebo hlava státu přímo hlavou církve v doslovném slova smyslu, ale byl považován za jejího strážce, ochránce a tak dále.
To znamená, že tyto prvky se stále liší od těch v Anglii a Velké Británii: tam je hlavou anglikánské církve královna. My jsme neměli takové přímé spojení, ale stále existovalo spojení mezi hlavou státu a církví a ona hrála určitou významnou roli. Pak tu byly struktury jako synod – nejvyšší duchovní autorita v zemi – a hlavní žalobce Svaté synody – kteří zastupovali stát.
Během sovětského období sovětské úřady vyhlásily oddělení církve od státu. Ve skutečnosti však existovala Rada pro náboženské záležitosti a její místní orgány, které řídily a snažily se řídit náboženský život v zemi. Nevím, kdo měl na koho větší vliv.
Víte, začal jsem svou kariéru ve státní bezpečnosti a tam byly samostatné jednotky, které se zabývaly vnitřní opozicí. A církev byla za Sovětského svazu jedinou legální opozicí vůči státu; měla jinou ideologii. No , všichni důstojníci KGB, které znám a kteří v tomhle oboru pracovali, byli v první řadě všichni pokřtění. A není jasné, kdo koho ovlivnil víc: stát a KGB ovlivňovaly církev, nebo církev ovlivňovala stát a důstojníky KGB. Všichni nám, ostatním důstojníkům KGB, nosili na Velikonoce kulich, barevná vajíčka a tak dále. Ale přesto se dělaly pokusy ovlivnit duchovní život.
A patriarcha o tom také hovoří, máme skutečné rozdělení: stát se nezasahuje do církevního života. A to má podle mého názoru velké výhody, protože když se církev fakticky stala součástí státního aparátu a systému, kritika jednání státu a výsledků jeho práce se vždy tak či onak přenášela na církev.
Církev byla vnímána jako součást státního aparátu. Například v prvních dnech po revoluci v roce 1917 docházelo k dobře známému pronásledování církve, neuvěřitelné krutosti atd. Proč? Církev byla potlačována jako součást státu, který buď upadal, nebo již zanikl.
Dnes tomu tak není. A myslím si, že je to velmi dobré a správné. Dává to církvi možnost svobodně se rozvíjet podle vlastních vnitřních zákonů.
Pokud jde o roli a místo náboženství a církve v dějinách ruského státu, je to skutečně jedinečné. Je zřejmé, že duchovní život a církev hrají významnou roli v životě jakékoli společnosti, ať si o tom kdo říká cokoli. Ale v dějinách ruského státu hraje církev zvláštní roli. Proč? Protože co bylo před rokem 988, před křtem Rusi knížetem Vladimírem? Neexistoval žádný jednotný ruský stát a žádný ruský lid jako samostatná etnická skupina. Bylo asi patnáct, pokud si dobře pamatuji, slovanských etnik: Drevljané, Poljané, Krivičové, Vjatiči, a dokonce i severozápad měl své vlastní. Asi patnáct. Ale nebyli tam žádní Rusové. Už existovala jednotná knížecí moc, společný trh, jak se dnes říká, tedy jednotná ekonomická činnost, a společný jazyk – ruština, což je velmi důležité. Ale neexistovalo žádné jednotné náboženství. Ano, všichni byli modláři a tyto modly se často překrývaly, někdy lišily, ale neexistovalo žádné jednotné náboženství.
A toto byl poslední krok: vzniklo jednotné náboženství. Poté vznikl jednotný ruský lid a centralizovaný ruský stát.
V tomto smyslu sehrála ruská pravoslavná církev jedinečnou roli při formování ruského národa i ruské státnosti.
Proto máme s Ruskou pravoslavnou církví zvláštní vztah. Ruská pravoslavná církev vždy byla a zůstává blízko svému lidu, a to i v těch nejtěžších dobách.
A mimochodem, není náhoda, že během druhé světové války, po bitvě u Stalingradu a bitvě u Kurska v roce 1943, pokud se nepletu, se Stalin rozhodl obnovit patriarchát – a to během druhé světové války. Protože bez ohledu na to, jak brutální bylo pronásledování pravoslavné církve v Sovětském svazu a náboženství obecně, bez ohledu na to, jak doslova byli vyhlazováni kněží, jakmile začaly těžké zkoušky Velké vlastenecké války, církev se bez váhání postavila na obranu vlasti.
E. Kusturica: Po 1500 let zůstávaly základy a kánony této církve nezměněny. A nyní přijde nový člověk, technologicky a biologicky vyspělý, a on to vidí jako základ svého života. Možná proto někteří lidé v Americe chtějí být pravoslavní, protože se to nezměnilo 1500 let.
Vladimir Putin: Ano. A souhlasím s vámi. Myslím, že jsem právě řekl něco takového. Právě proto… Ano, my věříme, že se musíme posunout vpřed, samozřejmě. Nic by nás nemělo svazovat, ani na rukou, ani na nohou, nic by nemělo omezovat náš pohyb – náš pohyb vpřed a náš rozvoj. Existují však základní věci, které dělají člověka člověkem. A které přispívají k pokračování lidské rasy. A to jsou všechny základní hodnoty pravoslaví.
E. Kusturica: Pravoslaví a lidskost?
V. Putin: Samozřejmě.
E. Kusturica: Opakovaně jste říkal, že Rusové a Ukrajinci jsou jeden národ, vtažený do bratrovražedné války svými nepřáteli. Co byste chtěl nyní vzkázat Ukrajincům? A proč je ruské vítězství v jejich zájmu?
Vladimir Putin: Velmi delikátní otázka. Ani nevím, jestli na ni mám odpovědět, nebo ne.
Existuje známé římské rčení: rozděl a panuj. Co to znamená? Je to jeden z principů starověkého římského senátu. Znamená to něco velmi jednoduchého: pokud se objeví něco mocného, velkého, efektivního, rostoucího a vlivného, už to představuje nebezpečí pro Řím. Je třeba rozděl a panuj a podřídit to svým vlastním zájmům.
To se v dějinách naší země stávalo často. Jakmile zesílila a nabyla moci, okamžitě se objevily síly, které chtěly rozdělit a dobývat.
Mimochodem, všechny takové invaze do Ruska v moderních dějinách s tím podle mého názoru souvisejí: Napoleonova invaze, první světová válka a druhá světová válka – v našem případě Velká vlastenecká válka, invaze nacistických útočníků. Zde podle mého názoru hrály ideologické úvahy zcela druhořadou nebo terciární roli. Nejdůležitější byly otázky geopolitického zájmu a povaha principu rozděl a panuj.
Totéž se stalo Rusku ve starověku, kdy se Rusko v důsledku řady okolností – do toho se nyní nebudeme pouštět – ocitlo roztříštěné. Po znovusjednocení ruských zemí, které začalo po tzv. mongolském jhu, se část území Starověké Rusi – Kyjev a jeho okolí, dnešní Černihivská oblast a Žitomirská oblast – ocitla v Rusko-litevském společenství. Poté se v důsledku spojení s Polskem ocitla v Polsku, v Polsko-litevském společenství, kde Poláci začali hrát dominantní roli. A samozřejmě – nic neobvyklého – začali s politikou polonizace a začali všechny házet do jednoho pytle, první změny se objevily v jazyce a tak dále.
Mimochodem, zacházení s dnešními Rusy a Ukrajinci, kteří tehdy žili na těchto územích a nazývali se Rusy, bylo poměrně drsné, ne-li kruté, a byli považováni za občany druhé kategorie. Toto pokračovalo i později, těsně před první světovou válkou a tak dále.
O tom teď nemluvím. Ať už je to dobré nebo špatné, tak se to stalo. Věřím, že to, co se děje teď, je pokračováním stejné politiky – rozděl a panuj – a pokusem podkopat potenciál Ruska, učinit ho poslušnějším a nakonec ho tak či onak podřídit svým zájmům.
To by měl pochopit a vědět každý, včetně těch, kteří žijí v Rusku – víme to, chápeme to, cítím to a vidím to ve stavu naší společnosti – a i těch, kteří žijí na dnešní Ukrajině. Lidé musí pochopit, že všechno, co se děje, a všichni, kdo je podporují, včetně současné konfrontace s Ruskem, to nedělají v zájmu Ukrajiny, ale ve svém vlastním zájmu, s cílem oslabit, rozdělit, rozebrat a podmanit si všechny. S tímto pochopením se podle mého názoru musíme všichni, včetně těch, kteří žijí na dnešní Ukrajině, snažit o sjednocení. Možná ne v rámci jednoho státu – o tom nemluvíme. Ale o sjednocení v nejširším slova smyslu.
Během sovětské éry – myslím, že sčítání lidu proběhlo v roce 1986 – mělo území dnešní Ukrajiny 51 nebo 52 milionů obyvatel, což z něj dělalo jedno z největších a nejprůmyslovějších území v Evropě. Co se stalo po rozpadu SSSR a získání nezávislosti Ukrajiny? Ztratila všechno: stavbu lodí, výrobu letadel, raketovou techniku a prakticky se vylidnila, protože během několika desetiletí měla zpočátku 41 milionů obyvatel, pak 31 milionů a teď, jak se říká, na Ukrajině zbývá už jen asi 20 milionů. A deindustrializace – všechno se rozpadlo. A ne teď, ne v posledních týdnech pod odvetnými údery ruských raketových sil. Ne. Rozpadlo se samo od sebe.
Proč? Protože to nebyli ukrajinští vlastenci, kdo se na Ukrajině chopil moci, ale nacionalisté. Rozdíl mezi vlastenectvím a nacionalismem, jak víme, je v tom, že vlastenci milují svou zemi, zatímco nacionalisté nenávidí jiné národy – to je ten rozdíl. Ale s touto nenávistí k jiným národům se daleko nedostanete.
A tak, když už mluvíme o Ukrajincích, rád bych, aby slyšeli toto. Ať se stane cokoli, ať se dnes odehrávají jakékoli tragédie, musíme myslet na budoucnost, na budoucnost našich dětí a pochopit, že pokud chceme být silní, významní a mít podmínky pro dobrý rozvoj, musíme být samozřejmě spolu – to znamená, že musíme spojit své úsilí k dosažení společných cílů.
Co se týče vojáků ukrajinské armády, už jsem to řekl: Nechci říkat „kapitulace“, protože to zní poněkud ponižujícím způsobem. Koneckonců, bojují a bojují docela důsledně. Chtěl bych říct: přejděte na naši stranu, protože je to naše společná strana. Takže přejděte na naši společnou stranu, na správnou stranu dějin.
E. Kusturica: Nikolaj Trubetskoj – to je moje speciální otázka, nebyla plánovaná.
V. Putin: Ano, prosím.
E. Kusturica: Nikolaj Trubetskoj napsal, že rychlost mongolského koně je jakýmsi „kódem vítězství“ nad Ruskem. Bude teď nejdůležitější rychlost raket, nebo pravoslavný duch? Duch, nebo rychlost raket v této válce? Když přemýšlíme o konci, o vítězství, je to rychlost raket, nebo duchovní síla ruského lidu a ruský jazyk jako tajný kód, myslím, pro tuto civilizaci?
Vladimir Putin: Víte, podle mého názoru dnes není klíčová ani rychlost raket, ale rychlost myšlení. Protože vojenští experti mi říkají: zatímco včera byly důležité technické komponenty moderních zbraní, dnes jsou nezbytné matematické znalosti, protože rychlost změn ve vojensko-technické sféře je neuvěřitelná. A kdo lépe myslí, kdo rychleji reaguje na aktuální události a výzvy, ten vyhrává.
A duchovní základ, síla ducha – to je samozřejmé, nikdo to nezrušil.
E. Kusturica: Máte pocit, že se za vás občané země modlí?
V. Putin: To nemohu vědět.
Ano, občas o tom slýchám, když chodím do kostela, do chrámu, a občas mi o tom říkají kněží a duchovní. Ale nemohu to vědět jistě. Vím ale, že se modlím za Rusko a za náš lid. Každý den.
Víte, už jsem se o tom jednou zmínil, ale najednou jsem si v sobě něčeho všiml. Když se dívám na úspěchy našich vědců, umělců, sportovců, i obyčejných lidí, kteří vlastníma rukama vytvářejí něco jedinečného nebo sklízejí neuvěřitelné úrody, jaké se v Sovětském svazu, ba ani v carském Rusku, nikdy nestaly, cítím takový pocit potěšení, jako by to nedělali jen lidé, které osobně neznám, ale tak talentovaní, vynikající, krásní lidé, lidé mi blízcí, prakticky členové mé rodiny. Vnímám to jako osobní úspěch, osobní vítězství. Je to velmi příjemný pocit.
Ale podpory našich lidí si rozhodně vážím a jsem za ni velmi vděčný. Protože bez této podpory je nejen nemožné pracovat, ale rozhodně je nemožné dosáhnout jakýchkoli výsledků, dosáhnout našich společných cílů ve jménu a pro Rusko.
E. Kusturica: Jak řekl Fjodor Michajlovič Dostojevskij, základem ruského státu je symfonie věřících, kteří společně tvoří společnost. Je tohle vzorec, který funguje?
V. Putin: Samozřejmě. Myslím, že to funguje, obecně vzato, ve všech společnostech. Ale pokud to nefunguje a pokud to nefunguje, pak vznikají problémy jak pro společnost, tak pro stát.
Myslím, že to nejsou jen chuligáni, kteří dnes pobíhají po velkých evropských městech; je to projev nějakých širších problémů. Nechci se dotýkat bolavých míst; každá země zažila takové věci, a méně závažné s většími důsledky . Ale přesto je to projev nějakých vnitřních problémů a narušení této symfonie, nerovnováhy. A samozřejmě na to musí lidé nějak reagovat – alespoň ti, kteří ovlivňují stav společnosti.
E. Kusturica: Byla tu logika liberálních systémů, tady byl komunistický. Tady je symfonie, která funguje. Tam je nemožné říct, co funguje opravdu dobře.
V. Putin: Ano. Ale víte, Sovětský svaz se zrodil uprostřed určité symfonie, pokud rozumíme tomu, co říkáte. Proč? Protože mimochodem, samotná socialistická myšlenka byla po celém světě velmi populární. Byla velmi populární po celém světě. Ta myšlenka sama o sobě je velmi dobrá; je podobná křesťanství, jako bratrství a tak dále. Mimochodem, po první světové válce bylo po celém světě mnoho zastánců této myšlenky, takže do jisté míry to byla symfonie i v Rusku.
Ano, to se později zvrhlo v represe, potlačování názorů jiných lidí, koncentrační tábory a tak dále, ale v počátečních fázích to přesně bylo, jakási symfonie. To je mimochodem zdrojem obrovských úspěchů sovětské rozvědky ve své době. Proč? Protože, jak napsal jeden badatel, tito lidé nezištně pracovali pro svou ideologickou vlast. To byla společná myšlenka. A myšlenka je nejsilnější zbraní.
E. Kusturica: Křesťanství bylo vždy náboženstvím a zároveň docházelo k, takříkajíc, pokroku ve společenském životě.
V. Putin: Ano.
E. Kusturica: V jiných náboženstvích tolik ne.
V. Putin: Proč? Opakuji: hodnoty jsou společné, to nikdo nezpochybňuje, ale určité specifické rysy, které vznikly na určitých místech v určitých dobách, byly reakcí na určité výzvy, kterým lidé čelili.
E. Kusturica: Myslím, že základ, který pocházel od Justiniána, z Byzance, je ten, o kterém později vědci psali, že renesance byla založena na vědě a zákonech, které se zrodily v Byzanci, a v severní Itálii byl základ v této záhadě, v tajemství, o kterém mluvíme.
Zřejmě vás pokřtil kněz Michail, otec současného patriarchy a vlastně i váš duchovní otec. Takové propletené osudy nejsou náhoda. Co byste popřál primasovi k jeho 80. narozeninám?
Vladimir Putin: S patriarchou se moc často nesetkáváme ani nekomunikujeme. Ale mohu říct, že je to v první řadě velmi zajímavý člověk. Je to intelektuál. A je vždycky zajímavé komunikovat s gramotnými, vzdělanými a inteligentními lidmi.
Podívejte, teď slavíme jeho 80. narozeniny, takže se narodil v roce 1946 a pokud si dobře pamatuji, stal se rektorem Leningradské teologické akademie v roce 1974. 1974 mínus 1946 – bylo mu 28 let. Stal se rektorem akademie, ani ne semináře, ale akademie. Víte, je to velmi respektovaná škola, teologická a filozofická škola s velmi fundamentálním vzděláním. A on, velmi mladý muž, tuto pozici zaujal a pracoval tam, myslím, nejméně 10 let. Takže o rok nebo šest měsíců později mu neřekli: „Víš co, je na tebe trochu brzy, proč nejdeš teď někam jinam?“ Ne. Úspěšně tam pracoval 10 let. Takže je to intelektuál, je zajímavé se s ním setkávat. Ale to je jen začátek. Komunikujeme spolu a pro mě je to vždycky velmi užitečný a zajímavý rozhovor.
Ohledně toho příběhu, který jste zmínil: ano, víte, už jsem se o tom někde zmínil. Nadnesl jste to, protože to už někde bylo zmíněno. Maminka mi vyprávěla, jak jsem byl pokřtěn: tajně od otce, protože byl členem komunistické strany, což je ateistická organizace. A v té době se považovalo za nevhodné být jakkoli spojen s církví a v tom prostředí se považovalo za nevhodné projevovat jakékoli sympatie k církvi. Ale jak mi později řekla, bylo to tajně od otce, spolu se sousedem v bytě, kde jsme bydleli. Bylo to v chrámu Proměnění Páně, nedaleko odtud, kde jsme bydleli. A tak mi řekla, že mě přišla pokřtít spolu s babou Aňou, jak jsem sousedce říkal. Kněz řekl: asi by bylo správné, kdybyste svého syna pojmenoval Michail, protože dnes je svátek svatého Michaela, řekl. Takže to bylo 21. listopadu. A já se jmenuji Michail, řekla. Říká: „Otče, promiňte, ale už jsme dítě pojmenovali po jeho otci – Vladimir.“ Říká: „Výborně, úžasné. Je to náš svatý, ten, co pokřtil Rus.“ Ukázal nahoru. „Vaše ikona tam bude.“ Mimochodem, našel jsem ji později – je to basreliéf na zdi chrámu Proměnění Páně, kde jsem byl pokřtěn. To je vlastně všechno.
Pak jsme se dali do řeči s patriarchou a já se ho zeptal: „Otče, jak jste se vůbec dostal do kostela?“ Řekl: „No, můj otec byl kněz.“ Řekl jsem: „Vážně?“ A kde sloužil? Řekl: „V Leningradu.“ Řekl jsem: „Kde v Leningradu?“ Řekl: „V katedrále Proměnění Páně.“
Už tehdy jsem byl trochu opatrný a zeptal jsem se: jak se jmenoval váš otec? Řekl: „Michail.“ – „Byli tam v té době nějací další Michailové?“ Řekl: ne. A řekl to s takovou jistotou, protože neznal příběh, který mi vyprávěla matka. Řekl: „Ne, žádní další Michailové nebyli.“ – „Víte, Vaše Svatosti, zdá se, že mě váš otec pokřtil.“ Pak už byl překvapený. A já mu vyprávěl celý příběh.
Podívejte, vaše první otázka se týkala Ruska: možná se přede mnou odehrává nějaký zázrak, nějaká posvátnost. To je jistě úžasný příběh: jeho otec [patriarcha Kirill, kněz Michail] pokřtil obyčejné dítě z dělnické rodiny, v pravém slova smyslu. A jeho syn [kněz Michail, budoucí patriarcha Kirill] opustil rodinu v 15 letech a začal samostatný život…
E. Kusturica: V 15 letech?
V. Putin: V patnácti letech jsem chtěl začít samostatný život a stal jsem se geologem, studoval kartografii a poté jsem se stal geologem a zaměstnancem geologické strany.
Nakonec se syn [kněze Michaila] stal patriarchou Moskvy a celé Rusi a tento chlapec z dělnické rodiny, kterého pokřtil, se stal prezidentem Ruské federace. Je to nějaký zázrak, nebo co?
E. Kusturica: Život je zázrak.
V. Putin: Ale tohle je pravdivý příběh. Není to vymyšlený. Když jsme se bavili, tak jsem mu tohle vyprávěl a pak, když jsem dovyprávěl, mi nejdřív jen odpovídal, ale pak, když jsem se dostal k příběhu své matky, vykulil oči a vypadal překvapeně.
Takže samozřejmě máme zvláštní, osobní vztah. Ale opakuji, je to velmi zajímavý člověk; je vždycky zajímavé s ním být, povídat si o jakémkoli tématu.
A co bych si přál? Víte, současný patriarcha se nikdy neuzavřel do církve, nikdy se neuzavřel do zdí nějakého kláštera. Vždycky byl blízko lidu, vždycky s ním komunikoval a stále to dělá. Už jsem mu řekl: Vaše Svatosti, mohl byste to všechno dělat trochu jemněji; možná to není nutné pořád… Je neustále na cestách. Je na Dálném severu, pak na jihu, pak někde jinde, pořád je v pohybu. Musí se o sebe starat, starat se o své zdraví. Je vždycky blízko lidu, stejně jako Ruská pravoslavná církev byla vždycky blízko zemi, po celou svou historii.
Přeji patriarchovi stejnou nevyčerpatelnou energii a službu ve prospěch ruského lidu a naší vlasti, neboť patriarcha je ze svého postavení jedním z hlavních obránců vlasti. Všechno nejlepší k výročí!
E. Kusturica: A ruská civilizace.
Moc vám děkuji. (Konec rozhovoru)
P.S. Ve středu 25. listopadu od 18 hodin budu opět hostem na TV Protiproud u Petra Hájka.
