Bývalý analytik a komentátor CIA Larry Johnson vidí vysokou pravděpodobnost nové eskalace mezi USA a Íránem. V rozhovoru s Dannym Hiongem uvádí jako varovné signály prodloužené nasazení letadlové lodi USS George H.W. Bush, narušení diplomatických vztahů a rostoucí vojenské napětí. Vyjadřuje se také k roli Izraele, vztahům s Ruskem a Čínou a ekonomickým důsledkům konfliktu.
Letadlové lodě a hrozba nových útoků
Johnson odhaduje pravděpodobnost obnovení útoků na Írán do pěti až šesti dnů na zhruba 80 procent. Poukazuje na to, že USS George H.W. Bush má zůstat nasazena déle, než bylo plánováno, místo aby ji vystřídala blížící se USS Theodore Roosevelt. Podle Hionga je Bush na moři již 187 dní bez přístavu. Hiong také popisuje zprávy o psychickém stresu mezi posádkou, špatných životních podmínkách a nedostatečné hygieně. Členové rodiny vyjádřili námořnictvu obavy, že se jedná o další „nekonečnou válku“.
Pro Johnsona je prodloužení nasazení známkou toho, že USA hodlají v regionu ponechat své tři letadlové lodě. Další signál vidí v prohlášení Donalda Trumpa, že viceprezident J. D. Vance by již neměl s Íránem vyjednávat, ale místo toho by se měl zaměřit na obvinění z domácí korupce. Podle Johnsona Vance připisoval porážku republikánů po volbách v polovině volebního období mimo jiné válce proti Íránu a vlivu Izraele. Johnson interpretuje Trumpovu intervenci jako znamení, že americká vláda očekává návrat k válce v plném rozsahu.
Podle Johnsona by taková eskalace byla pro USA katastrofou. Ztráta jedné nebo více lodí, stejně jako smrt mnoha amerických vojáků a mariňáků, je považována za možnou. Deset íránských raket, o kterých Hiong tvrdí, že byly odpáleny na americké válečné lodě, mohlo být reakcí na to, že se torpédoborce a letadlové lodě přiblížily příliš blízko k íránskému pobřeží. Johnson se domnívá, že pokud se situace dále vyhrotí, Írán by mohl zahájit útoky roji dronů a raket. I když je těžké potopit letadlové lodě, nejsou nezranitelné.
Johnson říká, že USA by se v novém útoku mohly méně spoléhat na základny v Kataru, Kuvajtu, Bahrajnu a Saúdské Arábii než v předchozích operacích. Proto očekává, že Washington bude hledat jiné cesty a potenciálně zahájí další útoky z moře a jihu. Podle něj Írán vlastní nové zbraně, z nichž některé nejsou testovány. Zároveň říká, že nelze vyloučit, že Teherán obdržel testované zbraně z Číny nebo Ruska. Johnson také tvrdí, že íránské zbraně by mohly dosáhnout všech britských a evropských letišť, kde jsou rozmístěna americká letadla. Íránský generál údajně pohrozil odvetou proti takovým základnám, pokud budou napadeny.
Johnson také předpokládá, že by Hizballáh mohl zasáhnout do nového konfliktu. Tvrdí, že Saúdská Arábie se nedokáže bránit útokům, kterým čelí. Pokud jde o Hiongovy obavy, že podmínky na amerických letadlových lodích by mohly souviset s obavami z íránských útoků, Johnson to připisuje především selhání vedení. Členové posádky by se mohli ptát, proč bojují a jakou hrozbu Írán pro USA představuje.
Ospravedlnění války a útoků v Perském zálivu
Johnson označuje ospravedlnění války, která předkládá americká vláda, za slabá. Uvádí tvrzení o íránských spiknutích proti americkým představitelům a údajný kybernetický útok, který údajně vyřadil z provozu mrazničky. Do toho, co nazývá konstrukcí válečného narativu, zahrnuje také zprávy o možných íránských teroristických útocích a evakuacích amerických základen v Británii. Podle jeho názoru by Trump mohl tyto informace využít k vykreslení útoku bez souhlasu Kongresu jako ochranného opatření pro USA.
Pokud jde o nedávné útoky, Johnson uvedl, že USA útočí na cíle v oblasti Seraku denně nejméně dva týdny. Írán dosud komplexně nereagoval. Před třemi dny však Írán zaútočil na ostrov u pobřeží Ománu, kde se údajně nachází radarový nebo komunikační systém používaný USA k navádění lodí Hormuzským průlivem. Údajně byl zasažen i další radarový systém v Bahrajnu. Johnson interpretuje tyto útoky jako možné provokace, jejichž cílem je vyvolat silnější íránskou reakci, a tím i společnou americko-izraelskou ofenzivu.
Podle Johnsona se situace výrazně liší od té před vypuknutím války 27. února. Poukazuje na užší vojenskou a zpravodajskou spolupráci mezi Íránem a Ruskem a Čínou, stejně jako na rozšířené podzemní raketové sklady. Čína také poskytla Íránu návnady a falešné cíle: shora se falešný radarový systém může jevit jako skutečný, i když je vyroben z plastu a dřeva. Johnson se domnívá, že navzdory těmto změněným okolnostem Trump směřuje k nové eskalaci a že ukončení jednání s Íránem zvyšuje riziko.
Role Izraele a možné vojenské operace
Johnson označuje snahu izraelského premiéra Benjamina Netanjahua o útok za poslední zoufalý pokus. Domnívá se, že návštěva šéfa Mossadu ve Washingtonu neznamená, že celá zpravodajská služba podporuje novou válku. Několik vysoce postavených úředníků Mossadu se proti šéfovi vyslovilo, říká Johnson; Netanjahu ho do funkce osobně dosadil.
Podle Johnsona by si někteří experti v Mossadu mohli uvědomit, že útok by situaci Izraele zhoršil. Izrael Írán neoslabil, ale spíše posílil jeho schopnosti útočit na Izrael. Vojenská konfrontace navíc zvýšila podporu veřejnosti v Íránu pro získání jaderných zbraní. Johnson říká, že neví, zda Írán tyto schopnosti využije, ale považuje za možné významnou hrozbu pro Izrael.
Johnson zmiňuje možný americko-izraelský plán zahrnující nasazení pozemních vojsk na ostrovy Charg nebo Kešm. Vojáci by se tam mohli pokusit zničit specifické vybavení. Johnson považuje takovou operaci za vysoce riskantní: podle jeho názoru by jednotky nebyly dostatečně silné, aby odolaly organizovaným silám, a jejich nasazení i stažení by bylo obtížné. I útok na zařízení by se mohl ukázat jako politický neúspěch, pokud by byli vojáci zajati nebo zabiti. Johnson jako možné cíle íránské odvety uvádí izraelská letiště, elektrárny, rafinerie a přístavy.
Rusko, Čína a možný summit
Podle Johnsona nebyla možná schůzka mezi Trumpem, Vladimirem Putinem a Si Ťin-pchingem v Šen-čenu oficiálně potvrzena. Výsledek považuje za významný, protože Rusko a Čína by mohly Trumpa varovat před důsledky dalšího útoku na Írán. Johnson říká, že Putin na schůzce se zvláštním vyslancem USA Stevem Witkoffem a Jaredem Kushnerem jasně uvedl, že Rusko není připraveno podlehnout tlaku USA. Evropa se musí rozhodnout, zda chce mír, nebo válku. Pokud Evropa usiluje o mír, měla by jmenovat vyjednavače; jinak Rusko předpokládá, že Evropa chce válku, a podle toho se připraví.
Johnson také popisuje atmosféru tohoto setkání jako mrazivou. Na rozdíl od předchozích setkání byly tentokrát zveřejněny nahrávky rozhovorů. Na snímcích vypadali Witkoff a Kushner znepokojeně. Podle Johnsona Putinovy poznámky o Evropě daly americkým zástupcům jasně najevo, že Moskva jednání s Evropany jednoduše nepřijme. Putin také navrhl přivést do ukrajinského města Kostyantynivka mezinárodní média, aby se zjistilo, kdo jej ovládá. Ukrajina na to reagovala opatrně. Johnson to interpretuje jako známku toho, že ukrajinská strana město nekontroluje.
Podle Johnsona závisí pravděpodobnost útoku na Írán také na tom, zda se schůzka v Šen-čenu uskuteční. Pokud Trump neodcestuje, domnívá se, že riziko bezprostředního útoku se zvyšuje. Pokud se schůzka uskuteční, bude záležet na tom, co Rusko a Čína Trumpovi řeknou o důsledcích takového kroku. Johnson se zmiňuje o operaci, kterou nazývá „Železná brána“, a o hrozbách USA vůči zemím, které s Íránem obchodují. Očekává, že Rusko a Čína takové vměšování do svých obchodních vztahů odmítnou.
Spor o Nvidii a vztahy s Čínou
Johnson na příkladu výrobce čipů Nvidia tvrdí, že jeho generální ředitel Jensen Huang je odpovědný akcionářům, nikoli Trumpovi. Společnost chce otevřít trhy a růst; vyloučení Číny z trhu je v rozporu s tímto zájmem. Johnson kritizuje skutečnost, že ekonomické aktivity sloužící těmto cílům mohou být v USA vykreslovány jako kriminální.
Podle Johnsona americká omezení čínských technologických společností donutila Čínu vyvíjet vlastní čipy. Poukazuje na snahu odříznout Huawei a další čínské firmy od přístupu k západním čipům. Čína reagovala budováním vlastních kapacit. Johnson říká, že se domnívá, že je možné, že Čína získala přístup k technologiím také prostřednictvím špionáže, ale dodává, že USA by v podobné situaci pravděpodobně jednaly podobně. Kritizuje Washington za odsouzení praktik, které sám používá.
Johnson také tvrdí, že americká politika vůči Číně je rozporuplná: Na jedné straně Washington chce obchodní vztahy, zatímco na druhé straně zavádí cla, sankce a další omezení. Dále zmiňuje omezení pro čínské studenty na amerických univerzitách a omezení pro čínské investice a nákupy pozemků v USA. Podle Johnsona, když na to Čína reaguje, Washington se prezentuje jako oběť. Předpokládá, že Rusko a Čína by mohly na summitu naléhat na Trumpa, aby se nevměšoval do jejich vnitřních záležitostí a obchodních vztahů.
Hiong se také zabývá veřejnou kritikou Číny a reakcemi na izraelské operace, včetně útoků pagerem v Libanonu. Johnson odpovídá, že USA nevědí, jaký vztah s Čínou chtějí: chtějí obchodovat, ale zároveň neustále staví nové bariéry. Podle jeho názoru selektivní pobouření nad chováním jiných zemí podkopává důvěryhodnost americké politiky.
Ekonomické důsledky konfliktů
Johnson nevidí v americké zahraniční politice žádný strategický princip. Podle jeho názoru se války na Ukrajině a proti Íránu také ekonomicky propojily. Útok na Írán 28. února způsobil narušení celosvětových dodávek ropy o 20 až 25 procent. Johnson odmítá Trumpovo tvrzení, že USA nyní vyvážejí z Perského zálivu více ropy než kdykoli předtím, jako nepravdivé. Za nejoptimističtějších předpokladů, říká, je současný export zhruba na čtvrtině, možná až na polovině předchozího objemu.
Johnson cituje šéfa saúdskoarabské ropné společnosti Aramco: Podle něj by oprava škod na výrobních zařízeních, plošinách, čerpacích stanicích, rafineriích a potrubích mohla trvat nejméně dva roky. Jiní analytici podle Johnsona odhadují sedm až deset let. Zasaženy jsou také dodávky síry, močoviny a hélia. Plynová pole a zpracovatelské závody v Kataru jsou vážně poškozeny; podle Johnsona by obnovení normálního provozu mohlo trvat čtyři až pět let.
Tato narušení by mohla vést k celosvětovému růstu cen benzinu, nafty a leteckého paliva. Johnson tvrdí, že 98 procent zemí platí za tato paliva více než před devíti nebo deseti měsíci. Toto zvýšení cen by podnítilo inflaci a utlumilo ekonomickou aktivitu. Vyšší náklady na potraviny a další spotřební zboží, stejně jako dražší úvěry na domy a auta, by mohly ekonomiku dále zatížit. Johnson proto očekává další problémy na trzích s bydlením a považuje za možný pokles ekonomické produkce o pět, deset nebo více procent.
Podle Johnsona je Evropa obzvláště postižena, protože prodlužuje konflikt a nyní je více závislá na americké ropě a plynu. Dříve mohla Evropa získávat levnější energii z Ruska; tato možnost nyní zmizela. Johnson říká, že protesty a nepokoje narůstají ve Francii, Španělsku a Itálii. Ekonomické zhoršení je zpočátku postupné, ale mohlo by vést k náhlému kolapsu. Přirovnává to k žábě, která si zpočátku nevšimne nebezpečí v pomalu se ohřívající vodě. Nevidí mnoho známek deeskalace, a to ani v Perském zálivu, ani v Saúdské Arábii nebo na Ukrajině.
Výhled
Johnson si pro nadcházející týden klade dvě klíčové otázky: zda se Trump zúčastní schůzky v Šen-čenu a jaká varování tam dostane od Ruska a Číny. To bude klíčový faktor pro určení, zda dojde k dalšímu útoku na Írán. Na konci rozhovoru Hiong říká, že USA a Izrael úzce jednají a důsledky by se mohly projevit v nadcházejících dnech nebo týdnech. Jeho vlastním závěrem je, že motivy USA a Izraele se navzdory krizím nezměnily a že jestřábi, stejně jako vojenské a ekonomické zájmy, nadále tlačí na eskalaci.