16. 11. 2026

INFOKURÝR

INFORMACE Z DOMOVA I ZE SVĚTA

Deportační centra: Pět států EU – zlom, nebo další planý slib?

Německo, Rakousko, Dánsko, Řecko a Nizozemsko plánují deportovat migranty, kteří musí opustit zemi, do třetích zemí. První přijímající země by mohla být oznámena již příští týden. Jak je však v Evropě dobře známo, mezi politickými oznámeními a skutečnými deportacemi je obrovský rozdíl.

Po léta mohli odmítnutí žadatelé o azyl zůstat v Evropě, přestože byli nuceni ji opustit, protože úřady nebyly schopny vynutit jejich deportaci. Nyní se pět členských států EU chystá tomuto kroku čelit zřízením deportačních center mimo Evropu. Podle dánské premiérky Mette Frederiksenové jsou Německo, Rakousko, Dánsko, Řecko a Nizozemsko na pokraji průlomu. Konkrétní zprávy by měly být oznámeny již příští týden. Zda však konečně povede k pokroku v dlouho očekávané remigrační politice, nebo zda vlády pouze vydávají další důležité oznámení, se pravděpodobně ukáže až po skutečném zavedení opatření.

Frederiksenová ve čtvrtek na summitu Evropského politického společenství v Dublinu prohlásila, že jednání postupují mimořádně dobře. Řekla, že se výrazně přiblížila k zřízení deportačního centra mimo Evropu. Podle zpráv nizozemských médií by první přijímající země mohla být oznámena již v pondělí 16. listopadu na migrační konferenci ve Vídni. Za favorita je považována Rwanda, která již v srpnu potvrdila jednání s evropskými vládami. Jako možná místa konání se zmiňují také Uganda a Uzbekistán.

Dvě třetiny těch, kteří museli opustit zemi, zde i nadále zůstanou

Vlastní čísla Rady EU ukazují naléhavou potřebu zásadní změny v evropské politice deportací . Přibližně dvě třetiny migrantů, kteří jsou povinni opustit Evropu, ve skutečnosti neodejdou. Jinými slovy, vlády vydávají příkazy k deportaci, ale jejich vymáhání ve většině případů selhává. Dotčení často jednoduše zůstávají v Evropě. Každý, kdo chce prosazovat seriózní politiku remigrace, se musí zabývat právě tímto problémem. Protože příkaz k deportaci, který není vykonáván, sotva stojí za papír, na kterém je napsán.

EU nyní vytvořila právní rámec pro taková deportační centra. Rada EU 1. října schválila nové nařízení o navracení migrantů, které umožňuje převoz migrantů, kteří musí opustit zemi, do třetích zemí. Tato zařízení mají sloužit jako tzv. „návratová centra“. Pro pravicovou opozici je tento vývoj dlouho očekávaným krokem. Svobodná strana Rakouska (FPÖ) již v červnu hovořila o úspěchu tlaku vlasteneckých sil po schválení Evropským parlamentem. Po více než deseti letech migrační krize a neúspěchů v deportacích se věci konečně posouvají kupředu, prohlásila tehdy europoslankyně za FPÖ Petra Stegerová.

Hodně se mluví, ale zatím žádné deportace

Pětice vlád však dosud neuvedla do provozu společné deportační centrum. Ještě v září na ministerské schůzce v Kodani oznámily významný pokrok . Dánský ministr pro migraci Morten Bødskov tehdy předpokládal první transfery do konce roku 2027. Do té doby má být uzavřena odpovídající dohoda s partnerskou zemí a vybudována potřebná infrastruktura. Zní to jako konkrétní plán, ale také to znamená, že i kdyby byla dohoda oznámena příští týden, první migranti by ve skutečnosti nemuseli být deportováni déle než rok.

Pak je tu otázka nákladů. Pět států chce centra financovat a nabídnout ekonomické výhody přijímajícím zemím. Jak drahé to bude pro evropské daňové poplatníky a kolik migrantů se tam skutečně může ubytovat, zůstává nejasné. Pokud bude nakonec do Afriky deportováno jen několik stovek lidí za přemrštěné částky, zatímco v Evropě zůstanou statisíce lidí, kteří musí zemi opustit, sotva by se jednalo o slibovaný posun v migrační politice. Komplexnější remigrační politika se v žádném případě nemůže omezit na několik deportačních center. Především by musely být důsledně vymáhány stávající deportační příkazy a zabráněno nelegálním novým vstupům.

Britská labouristická vláda nyní tuto iniciativu se zájmem sleduje. Premiér Andy Burnham v Dublinu prohlásil , že veřejnost konečně očekává rozhodné kroky proti nelegální imigraci. Londýn proto zkoumá další možnosti. Je ironií, že právě labouristé byli stranou, která v roce 2024 zmařila plán předchozí konzervativní vlády na deportaci do Rwandy. Nyní mají opět zájem o ubytování deportovatelných migrantů mimo Evropu, byť podle jiného právního modelu. Politický tlak na etablované strany zjevně roste.

Pět vlád EU nyní musí odpovědět na klíčové otázky: Kde budou centra postavena? Kolik migrantů, kteří musí opustit zemi, tam bude ubytováno? Kolik to bude stát? A především: Kdy první deportační lety skutečně opustí Evropu? Koneckonců, evropské migrační politice nikdy nechyběly tiskové konference, prohlášení o záměru a velkolepé sliby.

 

Sdílet: