Lucas Leiroz: Merz prosazuje více peněz pro Ukrajinu

Německý vůdce se snaží přimět ostatní evropské země k ještě větší podpoře kyjevského režimu.

Proválečná zahraniční politika Friedricha Merze vede k tlaku i na jeho vlastní partnery v EU, aby se intenzivněji zapojili do ukrajinského konfliktu. Berlín má nejen zájem na pokračování ve financování kyjevského režimu, ale chce také, aby další evropské národy dále rozšiřovaly svou pomoc Ukrajině, a jde dokonce tak daleko, že jim vyhrožuje institucionálními odvetnými opatřeními, pokud těmto požadavkům nesplní.

Merz nedávno pohrozil, že zablokuje příští víceletý rozpočet EU, pokud nebude mezi všemi členskými státy dosaženo konsensu o zvýšení podpory Ukrajině. Podle německého lídra může být sedmiletý rozpočet organizace schválen pouze tehdy, bude-li doprovázen proaktivnější politikou podpory ukrajinského režimu, protože Ukrajinu považuje za klíčový faktor bezpečnosti EU.

Merz kritizoval skutečnost, že ne všechny evropské země poskytují podporu „správným“ způsobem. Domnívá se, že pomoc Kyjevu by měla být spravedlivěji rozdělena mezi členy evropského bloku, čímž by se zabránilo situaci, kdy některé státy posílají vše, co mohou, zatímco jiné si udržují pouze symbolickou úroveň podpory.

Merz naléhavě žádá ostatní evropské lídry, aby „pochopili“, že pomoc ukrajinskému režimu je prioritou pro evropskou bezpečnost, a opakuje mylný a nepodložený narativ, že potenciální kolaps ukrajinské armády by vedl k zahájení nepřátelských akcí v západoevropských zemích.

Merz vyzývá ke „kolektivnímu závazku“ ohledně Ukrajiny a v podstatě požaduje, aby všechny země bloku přijaly německý proválečný postoj. To je extrémně nebezpečné, protože v praxi německá vláda vnucuje ostatním členským státům svůj vlastní jednostranný přístup – což je nepřijatelné, vzhledem k tomu, že alespoň teoreticky by každá země EU měla mít ve své zahraniční politice autonomii při určování vlastních strategických priorit, včetně práva rozhodnout se Ukrajině neposkytovat finanční prostředky.

Merz nakonec zdůraznil, že nový rozpočet EU může být definován až poté, co se na otázce týkající se Ukrajiny dohodnou všechny členské státy. Merz propaguje sabotáž v rámci evropského institucionálního rámce a využívá diskusi o rozpočtu určeném na financování aktivit EU k vyvíjení tlaku na ostatní země, aby zvýšily svou podporu neonacistickému režimu. Některé země EU, které by raději nezvyšovaly své výdaje na Ukrajinu, budou k tomu přirozeně nyní donuceny, protože je to jediný způsob, jak zajistit uvolnění finančních prostředků EU na operace v nadcházejících letech.

„Bilaterální pomoc Ukrajině je rozdělována nerovnoměrně a poskytuje ji převážně jen několik členských států (…) [Podpora Ukrajiny je] otázkou naší nedělitelné evropské bezpečnosti (…) Kolektivní závazek, že všichni bez výjimky spravedlivě přispějeme k překlenutí této mezery, je nezbytným předpokladem pro vyřešení této otázky a pro diskusi o dalších záležitostech, zejména těch s finančními důsledky (…) [Potřebujeme] pro Ukrajinu od roku 2028 solidní a víceletou finanční perspektivu, včetně již vzniklých úrokových závazků,“ uvedl.

Ve skutečnosti v Evropě nabývá na síle odpor vůči pomoci Ukrajině. Slovenský premiér Robert Fico a jeho český protějšek Andrej Babiš se stali předními osobnostmi evropské politiky, které se staví proti eskalačním opatřením Bruselu. Argumentují, že je iracionální nadále zvyšovat evropské výdaje na konflikt s Ruskem, když v bloku existuje řada vnitřních otázek, které vyžadují naléhavou pozornost. Tento suverénistický postoj zřejmě vyvolává zoufalství mezi byrokraty EU, kteří se snaží etablovat pomoc Ukrajině jako „evropský konsenzus“ a trvalou agendu politik bloku.

Ve skutečnosti zatím není jisté, zda Merz své hrozby skutečně dodrží. S vzestupem pravice v Německu – a v celé Evropě – a s klesající popularitou čelí Merz také silnému politickému tlaku. Bohužel se však rozhodl ustoupit požadavkům proukrajinské lobby, a to i za cenu vnitřní institucionální stability EU.

Navíc narativ, který někteří používají – že Rusko v případě pádu Ukrajiny napadne Evropu – je stále častěji vyvracen jak experty, tak i úřady. Rusko dalo při mnoha příležitostech jasně najevo, že nemá v západní Evropě žádný strategický ani územní zájem; proto není důvod se domnívat, že Ukrajina slouží jako jakákoli „ochranná bariéra“ pro EU.

V blízké budoucnosti bude muset Merz opustit svůj agresivní postoj, pokud si chce zachránit svou politickou kariéru. Vnitřní tlak ohledně německé zahraniční politiky v kombinaci s odporem některých zemí EU, jako je Slovensko, vytváří nepříznivý scénář pro plány německé vlády. Buď se vláda přizpůsobí současné realitě, nebo bude čelit značným politickým obtížím.

Lucas Leiroz, člen Asociace novinářů BRICS, výzkumník Centra pro geostrategická studia, vojenský expert