Pákistán: Muslimové proti náboženským menšinám – dívky unášeny, násilně konvertovány a vdávány

Na tiskové konferenci v Láhauru požadovala organizace Rwadari Tehreek, která zastupuje náboženské menšiny, anulování nucených sňatků tří nezletilých dívek, které byly obětí obchodování s lidmi. Tímto krokem upozornila veřejnost na rozšířenou muslimskou praxi namířenou proti náboženským menšinám v Pákistánu.

Rwadari Tehreek je organizace, která se zasazuje o mezináboženskou harmonii a práva menšin. Vyzvala ke zrušení tří dětských sňatků dívek ze Sindhu, Balúčistánu a Paňdžábu. Požaduje také přísnější vymáhání omezení dětských sňatků a kroky proti těm, kteří napomáhají únosům dívek a nuceným náboženským konverzím.

Případy tří dívek

Na tiskové konferenci konané v láhaurském tiskovém klubu 4. listopadu organizace vyzvala k rozvodu manželství 13leté Kalpany Meghwarové z Umerkotu v provincii Sindh a 14leté Bindiyi Kumariové ze Sibi v Balúčístánu. Vyzvala také ke zrušení rozhodnutí Ústavního soudu v případu 13leté Marie Shahbazové z Láhauru.

Rodiny všech tří dívek hlásí, že jejich dcery byly uneseny, násilně konvertovány k islámu a donuceny k dětskému sňatku. Zatímco Kalpanin případ byl registrován u policie, Bindiyin pobyt a bezpečnost zůstávají nepotvrzené.

Podle Rwadariho Tehreeka byla Kalpana 18. října unesena z Umerkotu a odvezena do Bharchundi Sharif v Daharki, kde údajně konvertovala a provdala se. V jejích školních záznamech je jako datum narození uvedeno 7. března 2013. Vyzvala k nestrannému vyšetření této záležitosti.

Bindiya Kumari je pohřešována poté, co tvrdila, že byla unesena ze Sibi a odvezena do Sindhu, kde byla údajně konvertována a provdána. Případ byl vznesen v balúčistánském shromáždění a projednáván menšinovým panelem Senátu. Její místo pobytu však zůstává nepotvrzené, ačkoli několik lidí, včetně poslanců za Sindh, tvrdilo, že byla také odvezena do jeskyně patřící Mianovi Mithuovi v Bharchundi Sharif.

Rwadari Tehreek vyzval (jako tak často) nečinné úřady v Sindhu a Balúčistánu, aby koordinovaly úsilí o pátrání po Bindiyi a zajistily její bezpečnost.

Organizace rovněž vyzvala ke zrušení rozhodnutí Ústavního soudu v případě Marie Šahbáz. Argumentují, že její sňatek ve věku 13 let porušuje stávající zákony o dětských sňatcích. Na tiskové konferenci vystoupili Mariini rodiče a apelovali na státní instituce, aby zaručili bezpečný návrat jejich dcery a aby odpovědné osoby pohnaly k odpovědnosti.

Pákistánské bezzubé zákony…

Předseda strany Rwadari Tehreek Samson Salamat na akci uvedl, že zákony o dětských sňatcích musí být uplatňovány v praxi, a ne zůstávat bezcenné na papíře.

Odkázal na zákon o omezení dětských sňatků v provincii Sindh z roku 2013 (zákon provincie Sindh č. XV z roku 2014) a podobné zákony v jiných provinciích, které zdůrazňují, že státní instituce mají odpovědnost chránit děti bez ohledu na jejich kastu, náboženství, barvu pleti nebo sociální postavení.

Salamat uvedl, že ochrana dětí by neměla záviset na pozornosti médií ani na tlaku veřejnosti, ale na efektivních institucích, důsledném vymáhání práva a odpovědnosti, když je dítě v ohrožení.

Organizace, která již více než deset let vede kampaň proti sňatkům nezletilých a údajným nuceným konverzím nezletilých, rovněž vyzvala k přijetí opatření proti jednotlivcům a úředníkům zapojeným do napomáhání takovým případům.

Mezi další požadavky patřilo zavedení účinných mechanismů ochrany dívek z menšinových skupin, opatření proti policistům a úředníkům obviněným z nedbalosti nebo maření činnosti a zákony zakazující nucené konverze, což je dlouhodobý požadavek náboženských menšinových skupin.

… a praxe

Podle OSN a nevládních organizací, jako je Missio, je každoročně obchodováno s lidmi přibližně 1 000 nemuslimských dívek. Odhady naznačují, že skutečný počet, vzhledem k nehlášeným případům, by mohl dosahovat až 5 000 obětí ročně. 

Přibližně 75 procent zdokumentovaných obětí patří k hinduistické menšině. Přibližně 25 procent pochází z křesťanských rodin, přičemž občas jsou postiženy i dívky z řad sikhů. Kvůli této praxi a dalším formám represe klesl podíl náboženských menšin v Pákistánu v posledních desetiletích z 24 na 4 procenta.

Většina unesených jsou nezletilí ve věku 14 až 18 let. Zprávy o lidských právech však pravidelně dokumentují i ​​případy dětí ve věku dvanácti nebo třinácti let.

Oficiální statistiky od policie nebo místních církevních komisí představují jen malý zlomek reality. Mnoho rodin nepodává trestní oznámení ze strachu z násilí ze strany pachatelů nebo svého sociálního okruhu. Navíc, pokud se příbuzní brání, často čelí obvinění z rouhání, které se v Pákistánu trestá smrtí.

Místní policisté často odmítají přijímat hlášení o pohřešovaných osobách od menšinových skupin. Úřady se často staví na stranu únosců, jakmile předloží padělané oddací listy a listy o konverzi. Dotčené rodiny se obávají společenského vyloučení svých dcer, protože unesené a vdané dívky jsou v této konzervativní společnosti považovány za zneuctěné.

Staletí trvající islámská tradice

To, co se rok co rok děje v Pákistánu tisícům dívek ze zbývajících náboženských menšin hinduistů, sikhů a křesťanů, si nikdo nevymyslel. Pákistánští muslimové naopak dělají přesně to, co islámská tradice diktuje už 1400 let.

Stejně jako mnoho archaických národů (například Indiáni z amerických plání), i arabští nomádi praktikovali únosy žen. A Mohamed, zakladatel islámu a vojevůdce, ve svých „svatých písmech“ napsal, že „praví“ stoupenci islámu si směli brát manželky nemuslimů, že se jedná o legitimní válečnou kořist. A sám podle toho jednal.

Únosy žen, a zejména mladých a panenských dívek, byly proto nezbytnou součástí islámské expanze. V křesťanských oblastech severní Afriky a západní Asie, v zoroastriánské Persii a v buddhistických a hinduistických oblastech jižní Asie byla tato praxe nedílnou součástí islamizace.

A únosy nemuslimských dívek muslimy pokračují v několika zemích dodnes. To se týká například koptských dívek v Egyptě, které jsou uneseny a někde vězněny jako druhé nebo třetí manželky muslimských mužů.

I v Egyptě existují tisíce případů. Důraz je kladen konkrétně na mladé, často nezletilé koptské dívky (někdy ve věku pouhých 13 nebo 14 let) nebo studentky ze sociálně znevýhodněných oblastí (jako je Horní Egypt nebo slumy v Káhiře). Po svém zmizení jsou oběti vystaveny psychickému tlaku, izolaci nebo násilí, aby byly donuceny konvertovat k islámu. Často se po několika týdnech objeví zmanipulovaná videa, na kterých dívky prohlašují, že islám přijaly „dobrovolně“.

Jakmile je konverze oficiálně zaregistrována u státu, křesťanská rodina ztrácí veškerá rodičovská práva. Vzhledem k tomu, že odpadlictví od islámu je v egyptském právním systému a společenském kontextu přísně odsuzováno a může být stíháno, je návrat žen k rodinám nebo ke křesťanství prakticky nemožný.

Místní policejní orgány často odmítají přijímat hlášení od koptských rodičů nebo zahájit vyšetřování. V zdokumentovaných případech bezpečnostní složky dokonce chránily únosce nebo pomáhaly utajit místo pobytu dívek. A egyptské státní orgány a úřední orgány téměř vždy klasifikují incidenty jako milostné vztahy na základě vzájemné shody nebo konverze.

Před islamizací tvořili Koptové přes 90 procent egyptské populace; dnes jich je sotva 10 procent. To vše slouží Evropanům jako ostré varování před tím, co se stane, když tradiční muslimové získají v zemi určitou míru síly a moci. Pákistánské gangy znásilňujících v Británii, které zotročily a mučili nejméně 250 000 bílých dívek, vypovídají za vše.