Pavel Šik: Kdo tady vlastně protestuje proti zrušení poplatků?
Tohle není hlas celé veřejnosti proti koalici. Je to hlasitá a dobře organizovaná část aktivistického, kulturního a mediálního prostředí, jehož instituce a vliv jsou navázané na veřejné peníze. Teď brání systém, ze kterého samo těží, a současně se snaží koalici zastrašit.
V pátek se část davu pokusila dostat do Sněmovny. Představme si, že by se tohle odehrávalo za minulé vlády a před Sněmovnou by stáli její odpůrci a pokusili se dostat do sněmovny. Také by nikdo nebyl zadržen? Představme si, že by někdo z nich hodil dlažební kostkou. Byl by to také jen přestupek jako nyní nebo terorismus?
Představme si, že by za minulé vlády nějaký spolek zveřejnil telefonní čísla premiéra na sociálních sítích a Fialovi by chodily tisíce zpráv, včetně výhrůžek. Byl by to pokus o převrat řízený zahraniční mocností?
Představme si, že by poslancům minulé koalice začlo chodit desítky téměř totožných nechutných e-mailů, v nichž pisatel vyhrožuje, že on i jeho rodina budou „vláčeni bahnem v místě bydliště“, a představme si také, že by to nebyla jen výhrůžka, ale skutečně se to i dělo. A představme si, že by podobný text jakási pochybná iniciativa dokonce zveřejnila na svém profilu.
Dokážeme si představit ty titulky? Útok na demokracii. Extremisté před Sněmovnou. Zastrašování politiků. Ohrožení jejich rodin. Když se ale podobné věci dějí proti dnešní koalici, najednou se tomu říká občanská angažovanost a obrana demokracie.
Pojďme to ale nazvat pravým jménem – je to politický teror a organizovaná nátlaková kampaň. A za tím vším nestojí nějaká „veřejnost“, kterou se hybatelé ohánějí, protože ta si ve volbách už vybrala. Stojí za tím lidé a struktury, které si z veřejných peněz vybudovaly vlastní politické a ekonomické zázemí a teď se bojí, že o něj přijdou. Přitom všichni, kdo poznali ty instituce – o kterých se jedná – zevnitř, moc dobře ví, jak to v nich „chodí“, jak se v nich ekonomicky rozhoduje a že o nějakou „demokracii“ nejde.
Za touto kampaní stojí lidé a struktury, které si z veřejných peněz vybudovaly vlastní politické a ekonomické zázemí a teď se bojí, že o něj přijdou. Je to mocenská akce s megafonem a s pocitem, že pro její účastníky platí jiná pravidla. A bohužel platí, protože velká česká média už dávno nejsou zárukou nestrannosti.
Jestli se nepodaří prosadit změnu ani ve způsobu financování veřejnoprávních médií, těžko čekat, že se stát dokáže pohnout v jiných oblastech.
