Alzheimerova choroba nemusí začínat zapomínáním: Vědci odhalili dřívější varovný signál

Když se řekne Alzheimerova choroba, většina lidí si představí zapomínání jmen, dat či nedávných událostí. Jenže první varovné signály se mohou objevit mnohem dříve a v oblasti, kterou si s pamětí běžně nespojujeme – ve schopnosti orientovat se v prostoru.

Výzkumy britských a belgických vědců naznačují, že mozek může ztrácet schopnost přesně sledovat vlastní pohyb ještě předtím, než se objeví zjevné problémy s pamětí. Člověk přitom dokáže normálně pracovat, komunikovat a zvládat každodenní povinnosti.

Právě tato schopnost by se v budoucnu mohla stát důležitým nástrojem včasného odhalování Alzheimerovy choroby.

Vnitřní kompas mozku

Představte si, že stojíte uprostřed neznámého náměstí. Ujedete několik metrů rovně, odbočíte doprava, pak doleva a nakonec se pokusíte vrátit na místo, odkud jste vyjeli.

I bez mapy či výrazných orientačních bodů váš mozek průběžně vyhodnocuje, jakou vzdálenost jste ujeli a kterým směrem jste se pohybovali. Díky tomu si dokáže vytvářet představu o vaší aktuální poloze.

Vědci tuto schopnost nazývají integrace dráhy . Důležitou roli při ní hrají specializované nervové buňky v entorhinální kůře, oblasti mozku, která úzce spolupracuje s hipokampem při zpracování paměti a prostorových informací.

Právě entorhinální kůra patří mezi první oblasti, ve kterých se u Alzheimerovy choroby objevují patologické změny proteinu tau. Ty postupně narušují fungování nervových buněk a šíří se do dalších částí mozku.

Vědce proto zajímalo, zda se tyto procesy projeví na prostorové orientaci spíše než na výsledcích běžných paměťových testů.

Co odhalil experiment ve virtuální realitě

Britští výzkumníci v rámci programu PREVENT Dementia zkoumali 99 dospělých ve věku 43 až 66 let, kteří neměli zjevné příznaky zhoršování poznávacích schopností.

Účastníci si nasadili brýle pro virtuální realitu a pohybovali se v digitálním prostoru mezi třemi kužely. Jejich úkolem bylo zapamatovat si ujetou trasu a následně se vrátit na výchozí místo.

V některých pokusech jim vědci odstranili vzdálené orientační body. Účastníci se tak museli spoléhat především na vlastní odhad pohybu a směru.

Lidé s vyšším rizikem Alzheimerovy choroby dělali při návratu větší chyby. Častěji nesprávně odhadovaly směr, kterým se měly otočit, a jejich výsledná poloha se více odlišovala od skutečného výchozího bodu.

Vyšší riziko vědci posuzovali podle několika ukazatelů včetně výskytu demence u rodičů, přítomnosti genetické varianty APOE ε4 a rizikového skóre zohledňujícího zdravotní faktory.

Při běžných testech paměti se přitom takové rozdíly neukázaly. Schopnost orientovat se podle vlastního pohybu tedy odhalila něco, co standardní paměťové úlohy nezachytily.

Výsledky byly publikovány v únoru 2024 v odborném časopise Alzheimer’s & Dementia .

Belgičtí vědci našli spojení se změnami v mozku

Podobné výsledky zaznamenali i výzkumníci z belgické univerzity UCLouvain.

Ve studii publikované v roce 2025 zkoumali 102 lidí starších 50 let. Pětasedmdesát účastníků nemělo zjevné kognitivní potíže, dalších 27 mělo mírnou kognitivní poruchu.

Vědci porovnávali jejich schopnost orientovat se ve virtuálním prostoru s výsledky vyšetření mozku, která sledovala přítomnost amyloidu a patologických změn proteinu tau.

U lidí bez zjevného kognitivního poškození, kteří již měli v mozku nahromaděný amyloid, se ukázaly potíže při orientaci založené pouze na vlastním pohybu.

Když se však v prostředí objevil viditelný orientační bod, jejich výkon se zlepšil. Mozek tedy dokázal nedostatek částečně vyrovnat pomocí vnějších vizuálních informací.

U účastníků s mírnou kognitivní poruchou již orientační body podobné zlepšení nepřinesly.

Výzkumníci zároveň zjistili významnou souvislost mezi navigačními chybami a množstvím patologického tau proteinu v mediální části spánkového laloku.

Zhoršování prostorové orientace tak může být jedním z prvních projevů změn v mozkových oblastech, které Alzheimerova choroba postihuje již v časných stádiích.

Jak si všimnout problémů s orientací v běžném životě?

Virtuální experimenty měří velmi specifickou schopnost, kterou si člověk při každodenních činnostech nemusí vědomě uvědomovat.

Přesto existují situace, při kterých se vyplatí zpozornět.

Mezi možné varovné projevy patří:

• Ztrácení se na známých místech. Člověk najednou neumí najít cestu domů nebo se dezorientuje ve čtvrti, kterou léta dobře zná.
• Potíže s odhadováním směru. Po odbočení nebo změně trasy má problém určit, odkud přišel a kudy se má vrátit.
• Zhoršená orientace v budovách. Začne mít problém najít správnou chodbu, východ či místnost i ve známém prostředí.
• Neobvyklé problémy při řízení. Opakovaně nesprávně odbočuje, ztrácí přehled o trase nebo potřebuje navigaci na cestách, které dříve dobře znal.

Důležitá je zejména změna oproti předchozím schopnostem.

Někdo má slabší orientační smysl po celý život. Jiný člověk se výborně orientoval iv neznámých městech, ale najednou začíná bloudit na důvěrně známých místech.

Právě takové nové a opakující se potíže si zaslouží pozornost.

Samotné zabloudění ještě neznamená Alzheimerovu chorobu. Prostorovou orientaci ovlivňuje také únava, stres, zhoršený zrak, některé léky či jiné zdravotní problémy.

Pokud se však dezorientace opakuje nebo postupně zhoršuje, je vhodné poradit se s lékařem. Ten může posoudit paměť, pozornost, prostorové schopnosti a podle potřeby doporučit neurologické vyšetření.

Co můžete udělat pro ochranu mozku?

Včasné rozpoznání změn je důležité, ale stejně významná je péče o mozek ještě před vznikem příznaků.

Rozsáhlá zpráva mezinárodní komise publikovaná v roce 2024 v časopise The Lancet identifikovala 14 ovlivnitelných rizikových faktorů demence. Podle jejích odhadů by jejich řešení mohlo na populační úrovni předejít nebo oddálit přibližně 45 % případů demence.

K nejdůležitějším opatřením patří pravidelný pohyb, zdravá strava bohatá na zeleninu, ovoce, luštěniny, ořechy a ryby a dostatek kvalitního spánku.

Význam má také udržování zdravého krevního tlaku, cholesterolu a hladiny cukru v krvi. Stejně důležitá je péče o sluch a zrak, společenské kontakty a pravidelné zapojování mozku do nových činností.

Prostorovou orientaci můžete procvičovat i během běžného dne. Zkuste se občas projet po méně známé trase, zapamatovat si cestu bez neustálého sledování navigace nebo se naučit orientovat podle mapy.

Takové aktivity pomáhají udržovat prostorové schopnosti v činnosti. Jejich přímý účinek na prevenci Alzheimerovy choroby zatím výzkum nepotvrdil, ale představují jednoduchý způsob, jak mozek pravidelně zapojovat.

Nová cesta k dřívějšímu odhalení Alzheimerovy choroby

Doposud se při prvních podezřeních na Alzheimerovu chorobu pozornost soustředila zejména na paměť. Nové výzkumy však ukazují, že důležité informace může přinést i schopnost orientovat se bez vnějších pomůcek.

Vědci zatím zkoumali především výsledky specializovaných experimentů, nikoli každodenní bloudění v ulicích. Dlouhodobé studie ještě musí potvrdit, nakolik spolehlivě dokáží navigační testy předpovědět pozdější rozvoj onemocnění.

Již dnes však máme další důvod všímat si při hodnocení zdraví mozku víc než jen zapomínání.

Schopnost orientovat se, odhadovat vzdálenosti a najít cestu zpět patří mezi složité funkce, při kterých spolupracuje několik mozkových oblastí. Jejich postupné zhoršování může upozornit na změny, které se při běžném rozhovoru nebo paměťovém testu ještě nemusí projevit.

Alzheimerova choroba se tedy nemusí poprvé ohlásit zapomenutým jménem či ztracenými klíči. Někdy může být prvním upozorněním cesta, kterou jsme kdysi znali nazpaměť, ale najednou na ní ztrácíme směr.

Čím dříve si těchto změn všimneme, tím větší šanci máme včas odhalit jejich příčinu a podniknout kroky k ochraně zdraví mozku.

Autor: Willow Tohi, Zdroj: naturalnews.com